Návštěvy cirkusů v Klatovech

Návštěva cirkusu je pro hodně lidí jedna z nejranějších vzpomínek, kterou si dokážou vybavit. Atraktivní exotické šelmy, artistické výkony nebo vystoupení klauna bývají pro dětskou duši skutečně něčím výjimečným. Nejinak tomu bylo i v minulosti, kdy hostování některého cirkusu či zvěřince ve městě bylo velkou událostí. I proto, že všední život „plebs“ přinášel daleko méně možností zábavy než dnes.

Například v roce 1884 do Klatov zavítal italský cirkus pana Alexandra Artizelliho. Do města se přepravilo více než padesát zaměstnanců – krasojezdců, akrobatů a členů cirkusové hudby zvláštním vlakem z Pasova přes Železnou Rudu. Program cirkusu byl zaměřen na „kousky“ na koních, neměl tedy svůj vlastní zvěřinec. Šapitó měl Artizelli postavené na Pražském předměstí. Šumavan popisuje cirkusová představení jako velice povedená. Redaktor pozitivně hodnotí drezúru koní prováděnou samotným majitelem cirkusu, dále obdivuhodné výkony vycvičeného mezka, který skáče až 5 stop vysoko (1,6 metru) a v neposlední řadě umění nepřekonatelného akrobata pana Roberta, který „svižně vymršťuje se na koně, na němž počíná si tak volně, jak na pevné půdě; přeskakuje stoje, kleče nebo sedě na upalujícím koni plachty a jiné překážky s lehkostí nevšední; umění jeho vrcholí pak v saltomortale skrz obruč.“



Drezúra tygrů v cirkuse Charles v Praze na Letné v roce 1913.



 O šest let později mohli obyvatelé Klatov navštívit představení „Henryho amerikánského cirkusu“. Ten s sebou přivezl „dávno osvědčenou společnosť krasojezdců“ a „jen umělce prvního řádu“. Představení začínalo každý den v půl osmé večer, v neděli a ve sváteční den bylo u Henryho jedno extra představení od čtyř hodin. Jako bonus nabízel cirkus i „vyučování jízdě na dobře vyškolených koních“. Základ programu tedy tvořila krasojízda a vůbec nejrůznější triky s koňmi (Henry jich měl celkem dvanáct). V nich vynikala slečna Beata, která se zároveň věnovala „uměleckým kouskům na napnutém laně“

Zvláštní oblibu si vysloužila skupina klaunů v čele s hloupým Augustem, který u publika vyvolával „hojný smích“ a zasloužil si „hlučné pochvaly“. Cirkusoví klauni-mimové také několikrát sehráli představení „Vesnická lékárna“ a „Kouzelná flétna“. Jedno z představení cirkusu Henry bylo beneficí ve prospěch Ústřední Matice školské.

Podle některých zdrojů právě z tradice cirkusu Henry (fungoval od roku 1857) vycházel Eduard Bass při psaní svého slavného Cirkusu Humberto. Název románového podniku vymyslel právě spisovatel, jména bylo využito po roce 1948, když byl vytvořen znárodněný podnik, jehož základem byl ovšem právě cirkus Henry vlastněný předtím bratry Fialovými.

I když se zpráva o pobytu cirkusu po městě zřejmě rychle rozkřikla, lokální listy přesto přicházely s oznámením o jeho příjezdu. Často v novinách také majitelé cirkusu sami inzerovali. Nejinak tomu bylo v roce 1893, kdy do Klatov dorazil „Kludského největší český zvěřinec“. Velkou atrakcí byl „volně vedený“ slon, k vidění byla i zebra, levhart, medvěd černý i lední, antilopy, papoušci a větší množství hadů. Unikátem Kludského zvěřince byl údajně jediný exemplář šedého pardála chovaný v Evropě. O tom, že zviřátka byla dost hladová, svědčí informace v inzerátu, že majitel zvěřince vykupuje koně, každý den jednoho.

Každé odpoledne od čtyř hodin probíhalo kometované veřejné krmení dravců ze zvěřince. Při této příležitosti Šumavan připomíná, že tyto výklady jsou vedeny v českém jazyce, protože pan majitel Anotnín Kludský je Čech – dokonce krajan s trvalým bydlištěm v Bukovníku u Sušice.

 

 Direktor cirkusu Henry si objednal v Šumavanu tuto pozvánku na poslední představení a uctivě poděkoval klatovskému publiku za přízeň.



Osud zakladatele dynastie Kludských Antonína st (1826-1895) je velice zajímavý. Podle rodinné legendy se varietním uměním zabývali Kludští již v 17. století, jeden z prapředků byl údajně ve službách legendárního zachránce Vídně před Turky, polského krále Jana III. Sobieskiho. První doložitelná zmínka je z roku 1792, v první třetině devatenáctého století je již patrné, že osudem rozvětveného rodu Kludských je cirkus a příbuzná „řemesla“. Antonín začínal s loutkami a provazochodectvím, poté přibírá i menší menažerii (zvěřinec) s papoušky a malými opicemi. V roce 1874 koupil Antonín známý zvěřinec od německého krotitele Kreutzberga, tedy spíše jeho potomků, sám direktor byl totiž v Lipsku před zrakem publika roztrhán jedním ze svých lvů. Takto byl položen základ slavné tradici cirkusu Kludský s proslavenou drezúrou šelem. Cirkus byl skutečně rodinným podnikem, s manželkou Marií (1832-1909) vychoval Antonín dvacet (!) synů. Čtyři z nich zahynuli během výcviku šelem, nejstarší syn Antonín ml. v roce 1891 dokonce ve svůj svatební den, a to když krotil při představení pro svatebčany pět lvů. Samozřejmě vše sledovala z první řady novomanželka (o pár minut později vdova).

 Cirkus Kludský nebyl v roce 1893 v Klatovech poprvé. Město navštívil už v roce 1875, tedy nedlouho po odkoupení Kreutzbergova zvěřince. Poté přijel Kludský ještě v roce 1881.

V obecné rovině při studiu starého cirkusového umění narážíme na velice zajímavé spojení tohoto typu lidí podnikajících v „zábavním průmyslu“ nebo „světských“ s okolím Klatov či městem samotným. Už o necelý rok po vystoupení cirkusu v Klatovech, v únoru 1894, uzavírá Emanuel Kludský (syn Antonína K., narozený 5.8. 1866, bytem v Klatovech č.p. 60) sňatek s dcerou místního hostinského Barborou Majerovou, která však umírá již roku 1906 ve věku devětadvaceti let. Emanuel se sice postupně odvrátil od cirkusu, ale v showbizu zůstal. Na počátku 20. století vlastnil tzv. kinematograf (také zvaný divadlo živých fotografií), kočoval s ním po Čechách a promítal filmy jako První doutník jednoho studenta, Sen uzenáře nebo Tři proměny měsíce a jiné divy. Po něm převzali kočovné kino jeho synové. Údajně i jeho vnučka pracovala ještě v šedesátých letech u filmu – jako pokladní v českobudějovickém kině.

Vůbec jméno Kludský se v klatovských matrikách vyskytuje poměrně často. Dcera zmíněného Emanuela Barbora si vzala v srpnu 1919 Josefa Lagrona kočujícího živnostníka z Písku. Jméno Lagron samozřejmě není třeba v Klatovech nikomu představovat. Nic na tom nemění fakt, že Josef si rok po sňatku nechal změnit jméno po své manželce (možná po matce, která byla „překvapivě“ také Kludská). I známý kolotočářský impresário a srdcař, děd prvotřídního rappera, Václav Kočka má kořeny ve zdejším kraji. Narodil se v nedaleké Kolovči. Například také v květnu 1926 zemřel v Klatovech ve věku 49 let jakýsi František Kočka - majitel houpaček z Jindřichovic.

Další unikátní spojení mezi Klatovskem a cirkusy je fenomén tzv. světáků. Řada mužů z obcí v okolí Kašperských Hor (Nezdic, Strašína, Ostružna a dalších) odcházela v zimních měsících za výdělkem do světa. Velice často našli zaměstnání u cirkusu, kde vykonávali pomocné práce, ale především se jako talentovaní hudebníci uplatnili v cirkusových kapelách. Tento fenomén je velice dobře a podrobně popsán na webu Podhůří Šumavy. Beletristicky zpracoval osud pošumavských cirkusáků Karel Klostermann v románu Světáci z Podlesí.



 Jestlipak se Wávrovi podařilo vyprodat svůj stan pro 800 osob? Rok 1899.



 Zhruba od počátku 20.století našli majitelé cirkusů jinou atrakci, kterou chtěli nalákat diváky. Součástí představení tak často byly, vedle klasické drezúry šelem nebo krasojízdy, také zápasy vyhlášených siláků. Silné muže zpravidla mimořádných tělesných proporcí najímali cirkusoví direktoři kvůli veřejným demonstracím jejich fyzické síly (vzpírání těžkých předmětů, trhání provazů apod.), ale především kvůli populárním zápasům s dalšími siláky nebo místním rekům- dobrovolníkům.

Nutno poznamenat, že zápasy v režii cirkusu bývaly domluveným divadlem, podobně jako dnes při (pro mě zcela nepochopitelně) populárním wrestlingu. Tento nový trend se samozřejmě projevil i při návštěvách cirkusů v Klatovech. Na podzim roku 1904 hostoval ve městě cirkus Šmaha. Návštěvnost byla i po několika týdnech pobytu ve městě velmi slabá, a proto se rozhodl principál angažovat místního řeznického mistra Václava Koffra, který přivedl do šapitó diváky svým vystoupením s vlastním koněm zvaným Mongol. Dalším tahákem měly být zápasy siláků. Šmahovi se podařilo najmout pro zápasy Josefa Šmejkala, tehdejšího prvoligového zápasníka.

Šmejkal se narodil 1. března 1879 v Nuslích. Na „siláckou“ dráhu se vydal ve svých 16ti letech, kdy prodělal plicní katar a na radu svého strýce se začal zocelovat v Sokole. Již po roce udivoval svými výkony – jednou rukou zvedl v trhu 64 kilogramů a dokázal údajně nadzdvihnout koně. První ostruhy v ringu získal v roce 1897 v Norimberku a premiéra to byla vítězná. Nedlouho před návštěvou Klatov se stal mistrem střední Evropy v zápase, tento titul poté ještě několikrát obhájil. Absolvoval i několik turné po USA, během prvního porazil celkem 54 soupeřů. V červenci 1913 se utkal se svým arcikonkurentem (údajně se „nemuseli“ ani v soukromí) Gustavem Frištenským, zápas byl po hodině ukončen bez vítěze. Během I. světové války se udržel ve formě, vzhledem k nedostatku pracovní síly si musel většinu těžké fyzické práce na svém vlastním hospodářství v Mnichovicích obstarat sám. V roce 1923 konečně porazil Frištenského a znovu se stal mistrem Evropy.

Ale zpět do Klatov roku 1904. Šmejkal nejprve porazil dalšího profesionála Zwikra, poté si hravě poradil i se „residentním“ silákem Šmahova cirkusu Tyllem. V posledním zápase se mu postavil pověstný zápasník Srb Petrič. Sympatie klatovského (českého) publika byla na straně Šmejkala, jeho vítězství byla bouřlivě oslavována. Reportáž Šumavanu popisuje, že v cirkusovém stanu údajně vyvolávali fanoušci Petriče- židé a Němci pohoršlivé scény. Noviny dále spekulují o tom, že Petrič se ve skutečnosti jmenuje Petrof a není Srb, ale maďarský žid . Snad nejhorší možná kombinace a důvod jeho podpory ze strany nečeských živlů, má jasno klatovský plátek. Následujícího dne po této nepřístojnosti se měl konat souboj ve zvedání břemen mezi Šmejkalem a plzeňským silákem Ludvíkem. K němu ale nedošlo a cirkus potichu opustil město.

 Provozovat cirkus a udržovat zvěřinec bylo asi vždy velice obtížné, zvlášť v době války, kdy se nedostávalo základních životních potřeb ani lidem.

Někdy s sebou přinesla návštěva cirkusu v Klatovech ještě více nepříjemností, dokonce s dohrou u soudu. V září roku 1903 při představení cirkusu Hyk se dopustil výtržnosti opilý silák tohoto zábavního podniku Alois Pretl z Radnice u Rokycan, který byl nedlouho předtím svým zaměstnavatelem propuštěn kvůli zálibě v pití. Potuloval se kolem šapitó a rušil probíhající představení. Protože se nejednalo o první incident, byli k vyřešení tohoto případu povoláni čtyři klatovští strážníci (Křiváček. Celerýn, Hůrka a Smáha). Dostihli ho u hřbitova a když Pretl ohrožoval Celerýna, byl prohlášen za zatčeného. To samozřejmě Pretla rozladilo, nicméně fyzických útoků zanechal a zajímal se o důvod svého zatčení. Dostalo se mu odpovědi, že mu to bude sděleno až na policejní stanici. To ho naopak rozzuřilo a postupně napadl Smáhu a při pokusu všech čtyřech strážníků nasadit mu pouta zranil na noze Křiváčka. Urazil také hanlivými slovy Křiváčka a Hůrku. Nakonec ho hrdinní policisté přemohli a odvedli na stanici. Pretlovi se ale na soudní líčení nechtělo čekat, proto „dostav se v úterý dopoledne nepozorovaně na dvůr soudní budovy, vyšplhal se na dosti vysokou zeď, k níž přistavil si troky, a s této skočil na prostranství pod černou věží, odkud dle zanechaných stop po valích zmizel.“ Zaměstnanci ihned telegrafovali okolním četnickým stranicím Pretlův popis a toho se podařilo zanedlouho znovu chytit a umístit do vazby.

Při soudním líčení, které se konalo koncem listopadu v Plzni, uvedl Pretl na svou obhajobu, že byl opilý a neví, že někoho kopl a urážel. Ve své výpovědi podal důkaz, že abstinent rozhodně nebyl: „Tehdy jsem vypil 25 sklenic piva a kořalky. Jindy jsem pil až 60 plzeňských.“ Za toto klatovské extempore si odnesl již třikrát trestaný osmadvacetiletý silák od soudu trest 7 měsíců natvrdo, zostřených 7 posty (dní bez jídla).



 Cirkusová maringotka v Klatovech u Pazderny v šedesátých letech 20. stoletíl. Foto ing. Rudolf Bílek.



I dnes tu a tam zavítá do Klatov cirkus. Samozřejmě už asi nejde o takovou atrakci jako na počátku minulého století, přece jen příležitostí, jak se zabavit, je mnohem více. Velká konkurence a vysoké náklady tak dneska možná činí toto podnikání ještě těžším než kdysi. Sám si matně pamatuji na návštěvu cirkusu v osmdesátých letech, tehdy měl stan postaven v Podpůrčí na místě, kde dnes stojí domov seniorů. Místa, kde cirkusáci rozbíjejí své stany, se ale mění – v šedesátých letech stávala šapitó např. U Pazderny, dnes zase na volném prostoru na sídlišti za Beránkem.

I když má asi i dnes klasický cirkus řadu příznivců, do popředí se dere jiný, relativně nový příbuzný obor - tzv. nový cirkus. Dostat do Klatov např. některý špičkový francouzský soubor by byla poněkud jiná káva než pár medvědů a velbloudů.