Z klatovských pohlednic II.

Minulý měsíc jsem zde představil a okomentoval několik pohlednic Klatov ze své sbírky. Dnes bych rád prezentoval ještě pár kousků, které považuji za zajímavé. Doufám, že podobně je vyhodnotíte i vy. Pojďme na to!

Když se tu a tam na internetu objeví tento snímek, ani mnozí Klatované nemají tušení, že tato kaple stávala v našem městě. Skutečně – barokní kostelík sv. Rocha stával na místě, kde je dnes sídlo Policie ČR (bývalý okresní úřad). Pro lepší orientaci – těsně vedle budovy je v pozadí patrný dům, kde tehdy i dnes fungovala restaurace Grand.
Kaplička, nutno poznamenat, že architektonicky nepříliš cenná, stávala na svém místě od roku 1728 a byla součástí tehdejší „nemocnice“, která zde fungovala. Historie místa je ale mnohem starší – už v roce 1289 (tedy nedlouho po založení města) zde stál špitál s kaplí sv. Ducha. Ještě o mnoho století později se tato část města nazývala „špitálským předměstím“. Zajímavé je, že bohoslužby zde konané probíhaly až do roku 1630 podle husitského, resp. luteránského ritu, tedy „podobojí“. To skončilo až právě během třicetileté války, při té příležitosti byl kostel zasvěcen právě sv. Rochu – ochránci před morem. Při přestavbě na počátku 18. století dostala kaple nejen barokní háv, ale i nový zvon a hlavní oltář, boční ze 17. století sloužily už v původní kapli. Těsně před první světovou válkou byly odbourány přístavky kolem areálu a hospodářské budovy kolem kaple s cílem rozšířit zde vedoucí cestu k nádraží. Tehdy také vznikla dřevěná ohrada patrná na pohlednici, která sloužila zejména k výlepu reklamy, kterou zajišťovala „Městská inzertní kancelář“. Když se na fotografii pozorně podíváte, můžete identifikovat propagační plakát tehdy populárního časopisu Pestré květy. Ale zpět ke kapli samotné – po roce 1918 ji město věnovalo nově vzniklé československé církvi. Tomu nasvědčuje i kalich v horním okně na fasádě. Katolíci se ještě neúspěšně v roce 1924 pokoušeli získat svatyni zpět do své správy. To už se ale blížil konec kaple sv. Rocha a to vzhledem k tomu, že na pozemku původního špitálu měla vyrůst nová pošta a právě okresní úřad.
Nemám představu, jak přesně za první republiky fungovala ochrana památek, ale jisté je, že Státní památkový ústav v Praze se vyjádřil proti demolici stavby. Je docela možné, že to bylo kvůli gotickým základům pocházejícím z původní kaple sv. Ducha. Nebylo to ale nic platné a na počátku roku 1932 byla kaple zbořena. Šumavan k tomu tehdy napsal: „Klatovy ztrácejí v kostelíku sv. Rocha památník šeré minulosti své a s ním opět kus patiny starobylého vzhledu. Zájmy moderního rozvoje města nutí nás smířiti se s tímto faktem, přáli bychom si však, aby nové budovy, které vzniknou i úpravy jejich okolí, vyhověly požadavkům estetiky a splnily dobře i na dlouhá léta praktické poslání.“

Na počátku 20. století bývaly populární stylizované pohlednice. Často vycházely pohledy, které měly představovat dané místo v budoucnosti – na obloze se proháněly balóny, na zemi zase nejrůznější vehikly - tak měla v očích tehdejších tvůrců  vypadat naše města v budoucnu. Podobné to bylo s nočními pohledy na centra měst. Ani v zobrazení klatovského centra v noci nesmí chybět trochu záhadná postava – ponocného, který právě troubí celou hodinu. Kromě rohu má v ruce i halapartnu, původně středověkou zbraň určenou k boji s jezdci na koních. Ta má symbolizovat roli ponocného, která se pochopitelně neomezovala jen na oznamování času. Plnil také roli jakési stráže či policie a dohlížel také na pořádek v nočních ulicích. Nepodařilo se mi zjistit, kdy tato funkce v našem městě zanikla, ale například v sousední Sušici nebo v Kolinci pro obec ponocný pracoval ještě v devadesátých letech 19. století. Pohlednice pochází z počátku 20. století, všimněte si ještě původní budovy radnice, kterou zničil požár v červenci 1918. Pohlednice z produkce klatovského papírníka Jana Jelínka má na reverzu (zadní straně) ještě modlitbu:

Chval každý duch Otce, Syna, Boha, Ducha, Hospodina odbyla dvanáctá hodina.
Chvála Otci nebeskému i Jeho Synu milému
tak i Duchu svatému
Zdrávas Maria
Opatrujte světlo, oheň
ať není žádnému škoden
Odpočívejte s Pánem Bohem

Ve sbírce mám desítky pohlednic klatovského náměstí. Jsou vesměs pěkné, ale mnohem více se dozvíme z méně tradičních záběrů na město. Příkladem budiž tato pohlednice – jako základ pro ní posloužila pravděpodobně fotografie pořízená na svahu Hůrky. Pro lepší orientaci si pomůžeme čísly. V popředí, kde je dnes vilová zástavba v Podhůrčí ještě bují zeleň na lukách, zástavba ještě poměrně řídká začínala až v současné Kounicovo ulici (1). Za ní spíše tušíme než vidíme železniční trať. Zcela vpravo pak žlutá budova školná budovy na Husovo náměstí (2). Podle ní lze datovat i vydání pohlednice, vzhledem k tomu, že budova „škol obecných a měšťanských pro chlapce“ byla otevřena v roce 1904. Vedle také poznáváme restauraci Grand (3), už na začátku 20. století jeden z oblíbených klatovských lokálů. Podivně narůžovělé stavby vlevo od Husáku (4) jsou zřejmě objekty tehdejší parní pily a továrny Václav Kusý, za stromořadím pak Drnový potok (5). Vlevo možná poznáte areál firmy Klatex, dříve Retex – ovšem v době o které mluvíme, se jednalo o původní firmu – tedy vatovnu Bruml (6). Vypadá to, že to bývala poslední stavba při cestě na nádraží. Není to úplně pravda, tehdy už stály domy železničních zřízenců, které dodnes existují – jeden byl naprosto zničen přestavbou, druhá se v současnosti opravuje. Na pohlednici se už nevešly. Každopádně zástavba mezi Drňákem a Plzeňskou ulicí (7) byla poměrně řídká, nejsem si jist, zda ještě nějaké budovy, které zde vidíme, stojí ve své původní podobě. Patrná je ještě hřbitovní brána (8), tamější kaple sv. Michala (9, zcela nahoře pak židovský hřbitov (10). Nemohu samozřejmě vyloučit, že při troše snahy najdete na pohlednici i další objekty, které dokážete identifikovat.

Tuto pohlednici jsem již na tomto blogu zcela jistě vystavil. Ale prostě mi to nedá a musím znovu. Pokud by u pohlednic platilo, to co např. u poštovních známek nebo mincí, tedy že chyba v tisku či ražbě výrazně přidává na ceně, byla by toto asi nejcennější pohlednice v mé sbírce. Je jasné, že chyba vznikla při manipulaci s fotografickým negativem v tiskárně. Pohled vydalo pražské nakladatelství Orbis, takže se snímek zřejmě dostal do ruky někomu, kdo v našem městě nikdy nebyl. To se samozřejmě dá pochopit. Moc ale nerozumím tomu, že pohlednici někdo (a to zcela jistě i v Klatovech) nabízel k prodeji.

I tato pohlednice je poměrně známá a to i přesto, že zobrazuje stavbu, která nikdy nevznikla – rozhlednu na vodojemu. Podobná situace, jako před nějakými deseti patnácti lety, kdy zažívaly v Česku boom rozhledny financované z prostředků EU na kdejakém kopečku, panovala i na přelomu 19. a 20. století. Tehdy se prudce rozvíjela turistika jako způsob trávení volného času. Bylo ale třeba vybudovat infrastrukturu pro turisty a také atrakce pro výletníky – mezi ně rozhodně patřily i rozhledny. I v okolí Klatov vzniklo množství vyhlídek – namátkou na Doubravě, na Svatoboru či Čerchově. I v našem městě zprovoznil na zbytcích kaple sv. Anny na Hůrce zdejší okrašlovací spolek vyhlídku už v devadesátých letech 19. století. S poměrně odlehlým objektem nebo spíše jeho návštěvníky byly problémy – v místním tisku se často objevovaly stížnosti na vandalismus. Každopádně v roce 1909 se objevil nápad na zřízení dalšího vyhlídkového místa přímo ve městě, a to na kopci, který se tradičně nazýval Němejcův vrch. Tehdy se ale už pomalu začínal vžívat název Vodojem, drobná stavba zde vyrostla v roce 1903. Rok 1909 byl v Klatovech významný zejména jednou událostí – přes léto zde probíhala Pošumavská výstava, mimořádně úspěšná akce, kterou navštívilo více než 100.000 lidí. Vydařila se i finančně, proto se pořadatelský výbor rozhodl věnovat místnímu odboru Klubu českých turistů slušnou sumičku 1200 tehdejších korun „by rozhledna a sice zděná se postavila nad městským vodojemem, kteréž to místo je lehce přístupné a odtud rozkošná vyhlídka nejen na celé město Klatovy, ale i na celou krajinu okolní, která svými přírodními krásami upoutá každého. Mimo poskytuje místo to úchvatný pohled na téměř celou Šumavu a jejím středu vypínajíc se Javor s Jezerní stěnou a.t.d. a na protější straně zříme ku Klatovům táhnoucí se Brdy.“

Původně se mělo začít se stavbou na jaře 1910, město do podniku věnovalo pozemek a také část stavebního materiálu (písek). Těžko říct, proč se nakonec záměr nepodařilo dotáhnout do konce. Ještě v roce 1916 se stavbou počítalo. Právě tehdy byla vydána tato pohlednice a to u příležitosti návštěvy tehdejšího předsedy Klubu českých turistů Jiřího Stanislava Gutha Jarkovského v Klatovech. Ten se vracel do známého prostředí, v letech 1893-1896 působil jako profesor na zdejším gymnáziu. Je pravděpodobné, že vřava první světové války a hektická doba po vzniku republiky daly na tento projekt zapomenout. Jako vzpomínka na tento bohulibý plán tak zůstala pouze tato pohlednice, kterou vydali právě klatovští turisté s cílem získat z jejího prodeje příspěvek do rozpočtu stavby.

Jedním z nejčastěji zobrazovaných míst na pohlednicích z našeho města je bezesporu velký park neboli Mercandinovy sady. Mám ve své kolekci i několik secesních pohlednic z počátku dvacátého století. Tento snímek je ale o něco mladší – pochází z doby protektorátu, tedy druhé světové války. Na první pohled je patrný, že tehdy byl „design“ parku koncipován trochu odlišněji než dnes. V současnosti, zejména po velké rekonstrukci, jsou sady upravené a zeleň poměrně „zregulovaná“, dříve to bývala mnohem větší divočina. Je fakt, že „živý plot“ pnoucí se mezi sloupy objektu kolonády už je trochu moc, stěží si lze představit, že se za ním sedělo. Nechybí ani kašna, která odsud také zmizela. Už to sice mnohokrát v éteru zaznělo, ale.. Nebyla zde původní, stávala totiž na druhém konci města – na Rybníčkách. Tam by se snad měla vrátit, až bude celý prostor nějak upraven. Pohled je zajímavý ještě jednou věcí – nejsou na něm zachyceni žádní lidé. Jak všichni víte, to se vám současnosti v sezóně asi nestane. Zdá se mi, že obliba sadů a jejich určitě přetížení už místu škodí. Je velkým úkolem pro současně nebo spíš budoucí vedení města, nabídnout Klatovanům ještě jiné podobné místo vhodné k trávení volného času.
Někdy je kromě obrázku na pohlednici zajímavý i text na rubu (reverzu), například právě v tomto případě. Je adresována panu Eduardu Jarošovi ze Svitávky u Boskovic a píše se v něm: „Srdečný pozdrav zasílají novomanželé Julie a Václav Faicovi restaurace „Kolonáda“ 88 Klatovy. Též srdečně děkujeme za obstarání dokladů. Zasíláme část naší restaurace.“

Poměrně populární byly pohlednice vytvořené jako reprodukce výtvarného díla. V případě Klatov se jednalo například o historickou podobu města vytvořenou rytcem Janem Prunarem nebo mnohem známějším Cyrilem Boudou. Tuto pohlednici má však na svědomí umělec doslova spjatý s naším krajem – profesor kreslení na zdejším gymnáziu František Mracký (1900-1971). Poměrně zručný malíř, absolvent pražské umělecko–průmyslové školy se věnoval nejčastěji akvarelům a leptům s klatovskými motivy, ale nebál se ani vyrazit mimo město a v plenéru zachycovat okolí Klatov i Pošumaví. Ačkoli na tehdejší výtvarné scéně už zuřila avantgarda, Mracký zůstával věrný konvenčnímu stylu. Není divu, klasický přístup i techniky, kterými tvořil, mu zajišťovaly zájem klatovského publika o jeho dílo. Během období první republiky také občas vystavoval, velká prezentace jeho díla proběhla v roce 1936 ve výstavním sále plzeňské obchodní akademie.
Mracký byl velice plodný autor, proto lze dodnes na trhu, dnes tedy nejčastěji na on-line aukcích zakoupit jeho obrazy, často i olejomalby za poměrně příznivé ceny.
Pohlednice zachycuje panorama města a malíř jej maloval někde v místech pod kopcem Hůrka. Neměl to sem daleko, žil ve vlastní vile ve Voříškově ulici. Pohlednici vydala „tělocvičná jednota Sokol Klatovy“