V dnešním
příspěvku bych se rád vrátil k tématu klatovského místopisu. Tentokrát
jsem se zaměřil na domy, které v průběhu let získaly své vlastní
pojmenování - ať už díky svému vzhledu,
nebo z jiných důvodů.
|
Začneme u
domu, jehož „přezdívka“ se udržela v povědomí Klatovanů dodnes. V Niederleho
ulici, poblíž kruhového objezdu u obchodního centra Škodovka stojí klatovský
„parlament“. Dům, který už od doby svého vzniku patří městu, zde stojí už více
než sto let. Dostavěn byl v roce 1920, tedy v době těsně po první světové
válce, kdy v (nejen) v Klatovech panoval obrovský nedostatek bytů. Je s podivem,
že právě v takto krizové době poznamenané ekonomickou nejistotou se město
odhodlalo k podobné investici. A kde se
vzalo ono označení „parlament“? JUDr. Jiří Weinmann přichází ve své publikaci
„Klatovy“ s dvěma verzemi jeho vzniku. Jednak jeho vzhled a rozměry snad
připomínaly parlament - v době jeho vzniku zasedali poslanci v Praze
v Rudolfinu. Druhá verze mi přijde o něco pravděpodobnější – obyvatelé
domu údajně na chodbách i v okolí domu neustále něco řešili, právě tím tak
snad připomínali hašteřivé poslance. Opravte mě,
jestli se mýlím, ale dnes je „parlament“ užíván jako místo pro „sociální
bydlení“. Za první republiky zde ale bydleli především lidé spojeni s městem
profesně, například městští strážníci, nižší úředníci nebo učitelé.
V dětství mi světle žlutý a poměrně oprýskaný parlament připadal jako obrovská
a trochu tajemná budova s nádechem časů, ve kterých byl postaven. Dovnitř jsem
se nikdy nedostal, takže určité tajemství pro mě znamená dodnes.Snímek je z roku 2005. |
|
I když po rekonstrukcích – zvláště té
poslední, pro mě ztratil dost ze svého kouzla, zůstává „aeroplán“ jedním z mých
nejoblíbenějších klatovských domů. Dílo architekta Čestmíra Dobeše, který
dostal těsně před druhou světovou válkou od města zakázku navrhnout tři domy s
malometrážními byty pro chudší obyvatele a později také uprchlíky ze zabraných
Sudet. Nakonec zde našlo domov šest desítek rodin. Lidové označení souvisí se
vzhledem domu – Dobeš jej navrhl na velice netradičním půdorysu dvou do sebe
vetknutých písmen ypsilon.
O rekonstrukcích aeroplánu jsem už mluvil – samozřejmě je jasné, že město musí
o svůj majetek pečovat, takže se nelze opravám nebo snaze o větší energetickou
úspornost divit, ale vzhled budovy v průběhu doby poměrně utrpěl. I garáže u
Koldinovy ulice nejsou původní, ale byly zde dostavěny až později. I tak se ale jedná o jeden z mála příkladů
kvalitní moderní architektury v našem městě. Jsem si jist, že právě
aeroplánu se zde budu v budoucnu věnovat podrobněji, stejně jako dílu Čestmíra
Dobeše. |
|
Zatímco „parlament“
nebo „aeroplán“ většina Klatovanů asi zná, tak další „přezdívka“ už je zřejmě
dávno zapomenutá. Těžko už se tedy dnes dozvíme, proč se poměrně nenápadnému
domu na rohu ulic Denisovy a Čsl. Legií s číslem popisným 41 říkávalo „U
flinty“. Ačkoli vnitřek domu pochopitelně neznám, je jasné, že se jedná o
velice starý dům, jehož jádro bude zcela jistě středověké.
Určitou představu nám poskytne krátká zpráva z Klatovských listů z roku 1904.
Tehdy klatovská obec zaměstnávala jako poslíčka, pětašedesátiletého bývalého
zahradníka J.V. Drozdu : „jemuž svěřila doručování různých úředních věcí,
vybírání poplatků apod., tedy práci ku které jest třeba tělesné pružnosti. Dne
6 t.m. odpoledne měl cosi dělati v domu
„u flinty“ , kde jsou velmi tmavé a příkré schody. Když po nich pan Drozda
sestupoval, smekla se mu noha a on padnuv potloukl se na kyčli tolik¨, že
nemohl z místa.“
O pět let
dříve, v roce 1899 se v lokálním tisku objevila zpráva, že dům u flinty koupila
zdejší židovská obec. Není divu, vždyť synagoga a židovská škola byla hned
vedle. Klatovská izraelitská obec sice
deklarovala, že dům bude využit na bydlení úředníků a zřízenců obce, Šumavan
zde měl ale jasno – bude tady další škola, ale německá! Jak to nakonec dopadlo,
mi není známo, ale nejspíš se jednalo o planý poplach. Určitá míra
antisemitismu, která na přelomu století (nejen) v Klatovech panovala a jehož
hlásnou troubou byl právě Šumavan, souvisela s tím, že zdejší židé byli vnímáni
jako propagátoři německé kultury a zejména jazyka.
Ještě dříve – někdy v osmdesátých letech 19.
století bydlel v domě U flinty i nadšený
ochotnický herec a později i autor divadelních her Daniel Halla–Klatovský. Ve
třicátých letech minulého století publikoval v Šumavanu několik zajímavých
vzpomínek na život v Klatovech jeho mládí.
Ve třicátých letech minulého století bydlela v domě „u flinty“ porodní
asistentka neboli „bába“ Růža Bernardová (roz. Ackermanová). Její služby ovšem
nespočívaly jen v provedení porodu. Svým klientkám slibovala „nejlepší odbornou
radu v těhotenství, pečlivou a spolehlivou pomoc při porodu a svědomité
ošetření během šestinedělí.“ Odvolávala se při tom na svou praxi vrchní porodní
asistentky na gynekologickém oddělení nemocnice v Pardubicích. Je docela možné,
že paní Růža pomohla přivést na svět některé z našich dědečků či babiček. |
|
V naší
pomyslné procházce po domech s vlastním jménem se nyní přesuneme na náměstí. V
jeho horní části stojí výstavní dům, ve kterém sídlí populární kavárna
„Mléčná“. Nakonec i já sám si pamatuji, že už v osmdesátých letech zde byla
prodejna lahůdek. Pokud si dobře vzpomínám, jednalo se o jediný obchod v
Klatovech, kde se dalo nakoupit v neděli dopoledne. Ale přesuňme se ještě o
mnoho desítek let zpět, do doby, kdy se domu říkalo „U zlaté koule“. Původ tohoto
názvu je skutečně velmi starý, už v 18. století zde fungovala stejnojmenná
hospoda. Ve čtyřicátých letech 18. století koupil dům jako ruinu bývalý
důstojník zdejší dragounské posádky Jan František Neuman, který jej „dal s
velkými výlohami opraviti pokoje a chlévy a veškeré potřeby k živnosti
hospodské opatřil“. V domě tedy fungovala hospoda a pokoji k ubytování
(prakticky hned vedle hotelu Bílá růže). V roce 1849 z balkónu tohoto domu
promluvil ke klatovskému obecenstvu významný staročeský politik František
Ladislav Rieger. Bylo to během jednoho z Riegrových pobytů na zámku v
nedalekém Otíně.
Dům byl ovšem
na přelomu 19. a 20. století spojen
především s firmou, resp. obchodem knihaře a papírníka Jana Jelínka (*1872).
Svoji firmu založil v roce 1896, nejprve vázal knihy, posléze si právě v domě
„U zlaté koule“ zřídil obchod – papírnictví. Leckdo z vás má možná doma památku
na Jelínkovu firmu – byl totiž jeden z prvních vydavatelů pohlednic s motivy
našeho města a okolí. Ve třicátých letech převzal vedení formy jeho syn Blažej
(1902- 1981), nadšený fotoamatér, který později zachytil proměny našeho města v druhé
polovině 20. století.
|
|
Nyní se přesuneme do
Vídeňské ulice, kde se nachází další dům „s přezdívkou“. Je výjimečný
v tom, že se jsem u něj narazil dokonce na dvě pojmenování. Jedná se o moc
pěkný dům, původně zcela jistě středověký, dnes však oblečený do slušivého
secesního kabátu – čp. 181. Dům U labutě se zapsal i do klatovských dějin,
přesněji řečeno jeden z jeho obyvatel. Právě U labutě bydlel po napoleonských
válkách rytmistr baron Volšanský, který se v Klatovech na nějakou dobu
usadil. Jako obdivovatel francouzského královského rodu Bourbonů sem
z francouzského Nancy dovezl několik semen tamějších nejoblíbenějších
květin – karafiátů. Baron zde dokonce v zahradě domu karafiáty pěstoval,
dá se tedy bez nadsázky říci, že právě zde se zrodila sláva květiny, které naše
město proslavila. Po odchodu Volšanského z Klatov se o jeho květiny staral
nějakou dobu cvočkař Pirner, poté se pěstování karafiátů chopili i další
šikovní Klatované.
Ještě ke stáří domu a samotného pojmenování – podobně jako „U zlaté koule“, tak
i název „U labutě“ byl odvozen od hostince, který byl v domě. Tenhle lokál
zde fungoval údajně už v dobách krále Jana Lucemburského.
Jak jsem se zmínil výše – v souvislosti s domem jsem narazil ještě na
jeden název. V roce 1889 propaguje v Šumavanu advokát a pozdější
starosta města JUDr. Karel Hostaš svou kancelář s tím, že se nachází ve
Vídeňské ulici čp. 181 – v domě „V ráji“. Některé další zdroje hovoří i o
stejnojmenném hostinci v tomto domě. Nabízí se také otázka, zda „rajský“
název nějak souvisí s lokalitou za bývalým pivovarem, kde je dnes
kolbiště, kterému se také říká V ráji. |
Téma klatovského místopisu
jsem rozhodně nevyčerpal a budu v něm v budoucnu pokračovat. Nabízí
se psát například o domech, které získaly své jméno po svých majitelích – u
Siebrů, u Levejch atd. Tak zase někdy příště.
Dobrý nápad!
OdpovědětVymazat