Na
období první republiky se asi většina z nás dívá s určitou
dávkou nostalgie, bez ohledu na to, že se nejednalo o žádnou
idylickou dobu. Do předválečných časů se dnes vydáváme
zejména prostřednictvím filmů z té doby a hvězd, které v nich
zářily – Mandlové, Gollové, Haase nebo Nového. Nad všemi
tehdejšími hereckými esy ovšem bezesporu vyčníval mimořádný
komediální talent - Vlasta Burian. V dnešním příspěvku bych
se rád věnoval vztahu krále komiků k našemu městu.
|
V první
řadě tedy zkusím najít odpověď na otázku, kdy se legendární
Vlasta poprvé ukázal klatovskému publiku. Dost možná ještě
více než divadlo a film miloval Burian sport - tenis, motorismus a
zejména fotbal. Je známo, že v letech 1914-1922 strážil
svatyni tehdy už slavného fotbalového klubu - A.C. Sparta
Praha.
Je tedy možné, že Burian navštívil Klatovy jako člen
sparťanského týmu v září 1920? Železná Sparta tehdy
dorazila na pozvání zdejšího S. K.. Klatovští fotbalisté totiž
slavnostně otevírali své nové hřiště „U zastávky“ (zhruba
v místech dnešního Kauflandu). S jistotou se asi nedá
vyloučit, ani potvrdit, že se Burian jako člen letenské
jedenáctky do Klatov vypravil. Pravděpodobně ale ne, v této
době už byl komik skutečnou hvězdou (na podzim 1920 působil
v kabaretu Lucerna) a na fotbal mu nezbývalo tolik času.
Zdá se tedy, že poprvé se v Klatovech Burian objevil až
v březnu 1927, příznačně však jen na plátně kina – a
to ve filmu Lásky Kačenky Strnadové. Komedii režiséra Svatopluka
Innemana tehdy promítalo jedno ze dvou klatovských kin – městské,
které fungovalo v dnešní divadelní budově (druhé kino
provozovali Sokolové – kde jinde, než v sokolovně). Jednalo
se samozřejmě o film němý, Burian (a jeho herečtí kolegové) se
museli v hereckém projevu spolehnout hlavně na gesta a mimiku.
Lze si asi dobře představit, že tyto disciplíny nebyly Burianovi
cizí. V říjnu téhož roku pak sokolské kino uvedlo další
Burianův film „Milenky starého kriminálníka“ podle humoresky
spisovatele Josefa Skružného. Burian zde ztvárnil hlavní roli
fingovaného zločince Pondělíčka.
Na snímku Vlasta
Burian s Adinou Mandlovou ve filmu „Ducháček to zařídí“.
|
|
I
u další klatovské premiéry byl Burian. Slavný film C.k. polní
maršálek z roku 1930 s populárním komikem v hlavní
roli byl totiž prvním zvukovým filmem promítaným v našem
městě. Možnost slyšet ve filmu dialogy a další zvuky byla
samozřejmě revolucí a pomohla dalšímu nárůstu obliby
kinematografie. Éra zvukových filmů také velice prospěla
popularitě Vlasty Buriana samotného. Pro biografy neboli kina ale
znamenala instalace zařízení k reprodukci zvuku poměrně vysokou
investici, klatovská kina samozřejmě nevyjímaje. Už koncem roku
1930 se zdejší tisk ptal „Kdy uslyšíme v Klatovech český
zvukový film?“ Městské kino disponovalo tzv. deskovým systémem,
zjednodušeně řečeno běžící film musel být přesně
synchronizován s přehráváním zvukové stopy, což bylo
často komplikované. Dojem také srážela nepříliš dobrá
kvalita zvuku. Ovšem tehdy moderní zvukový film obsahoval
zvuk přímo „v sobě“, hlasy herců, zvuky a různé ruchy
se snímaly mikrofony přímo při natáčení. Bylo tedy třeba
investovat do nového zařízení, kterému se tehdy říkalo
fotozella. Nejprve se hovořilo o částce 50.000 Kč, konečné
náklady se nakonec podařilo stlačit na polovinu (dnes by to
odpovídalo asi milionu Kč). Zajímavé je, že zmíněný článek
z roku 1930 predikuje, že zvukový aparát si brzy pořídí i
druhé klatovské kino v sokolovně. Tak se skutečně stalo,
ale až za dva a půl roku - v září 1933. Ale zpět
k Burianovi, resp. uvedení prvního filmu se zvukem. Šumavan
zval k návštěvě kina zvláštním článkem. „Městský
biograf v Klatovech získal pro představení dne 18., 19., 20.,
21. a 22. dubna t. r. (1931 – pozn. aut.) velkolepý český
mluvící a zpívající film „C. a. k polní maršálek“
v němž hlavní úlohu polního maršálka hraje Vlasta Burian.
Tento film hraje se stále v pražských biografech a stále
plní domy. Je to film, který rozesměje největšího škarohlída.
Vlasta Burian triumfuje v něm v roli fingovaného c. a k.
polního maršálka a jeho výkon je takového mimořádného
významu, že na něj chodí se dívat všichni návštěvníci
Prahy. Také u nás o film ten jeví se zájem, a proto byly lístky
už nyní do předprodeje.“
O tom, jaká byl Burian hvězda i v Klatovech svědčí fakt, že
městské kino nasadilo do programu jeho film „Pobočník Jeho
výsosti“ na Silvestra na přelomu let 1932 a 1933. Celkem se
jednalo o čtyři promítání. Koncem třicátých a ve čtyřicátých
letech zde také slavily úspěch filmy, které patří nejen
k nejlepším Burianovým, ale i do zlatého fondu českého
filmu – Ducháček to zařídí (1938), U pokladny stál (1939)
nebo Přednosta stanice (1940). S Burianem se mohla
veřejnost setkat i v tehdy novém a populárním médiu –
rozhlase. Oblíbený Vlasta například vystupoval s dalšími
kolegy, například Karlem Hašlerem. Některé jeho skeče se také
dochovaly na šelakových gramofonových deskách (viz obrázek).
|
|
V
souvislosti s Burianem asi nelze nezmínit jeho přítele a parťáka
Emila Arthura Longena. Ačkoli je dnes Longen (vlastním jménem
Pittermann) už spíše pozapomenutou postavou, jednalo se o
mimořádně všestranně umělecky nadanou osobnost. Herec, režisér,
scénárista a v neposlední řadě vynikající avantgardní malíř
a bohém tělem i duší. Doslova legendární bylo i Longenovo
soužití s herečkou, manželkou Xenou. Vztah dvou komplikovaných
osobností plný rozchodů a scén nakonec ukončila Xenina
sebevražda v roce 1928.
S Burianem se Longen znal už z dob
jejich štací v pražských kabaretech, fakt je ten, že Longen byl
„srdcař“, který chtěl angažovanou satiru s politickým
přesahem. To, že politicky byl nalevo, není třeba zdůrazňovat.
Naproti tomu Burian byl spíše klasickým komerčním bavičem, svou
pozornost navíc, jak známo, dělil mezi jeviště a hřiště. Na
rozdíl od Buriana také Longen trpěl prakticky celý život hmotným
nedostatkem – přispívala k tomu také jeho komplikovaná,
nekompromisní povaha a záliba v několikadenních tazích po
lokálech všech úrovní.
Každopádně Longen a Burian se
sešli několikrát při práci na filmu. Slavná komedie a první
český zvukový film, již zmíněný „C. k. polní maršálek“
vznikl podle Longenova námětu. Ale hlavně – Longen byl prvním
dramaturgem a režisérem v Divadle Vlasty Buriana, které
vzniklo v roce 1925. Právě on držel uměleckou úroveň
Burianovy scény na přijatelné úrovni.
Longen také napsal
knihu o Burianovi pod názvem „Král komiků“, tento titul prý
také on sám Burianovi vymyslel. Kniha vyšla paradoxně už v roce
1927, tedy v době, kdy největší sláva Buriana teprve
čekala. Zajímavý je ale také vztah Longena k našemu městu.
Nechybělo totiž zřejmě moc a mohli jsme dnes mít o jednoho
slavného rodáka víc. Oba Emilovy rodiče totiž pocházeli
z Klatov. Otec JUDr. Václav Pitterman, syn úředníka
klatovské záložny Františka Pittermanna vystudoval zdejší
gymnázium. Po absolvování právnické fakulty se sem vrátil a
působil jako advokátní koncipient v kanceláři advokáta I.
Wiesla. Za manželku s vzal Marii Bayerlovou (1864-1911), dceru
klatovského hostinského a vinárníka. Rodina se posléze
přestěhovala do Pardubic, kde se v červenci 1885 narodil Emil.
Pittermann starší poté působil jako notář ve středočeské
Vlašimi. Jak se asi seriózní právník (byť s literárními
ambicemi) díval na kariéru svého syna, lze vytušit..
Na
přiloženém obrázku členové kabaretu BUM, který sídlil v
paláci Adria v roce 1921 (zleva): Eman Fiala, Josef Rovenský, Saša
Rašilov, Emil Arthur Longen, Vlasta Burian a Ferenc Futurista.
|
|
Ale
zpět k Burianovi. Kromě filmového plátna se s ním mohli
Klatované setkat na stránkách tisku. Už v meziválečném
období, podobně jako dnes, vycházela celá řada bulvárních
tiskovin, které kromě nejrůznějších mordů a skandálů
sledovaly život tehdejších hvězd. Čtenáři tak byli informováni
o filmech, které komik připravuje nebo o novinkách v jeho
soukromém životě. Svůj statut hvězdy ale uměl Burian využít i
v reklamě. Skoro bych řekl, že byl průkopníkem propůjčování
známé tváře k propagaci různých výrobků. Množství
reklam s Burianem je skutečně udivující, Vlasta propagoval
například prostředek na růst vlasů Sorela, cigaretové dutinky
Destila,kávu Čáslavku, horské slunce Perihel nebo pneumatiky
značky Baťa (viz ilustrační obrázek) a jistě i mnohé další
značky. Burian byl skutečně mimořádně úspěšným umělcem a
tomu také odpovídaly jeho příjmy a majetek. Je zřejmé, že k
Burianově pádu po druhé světové válce přispěla, kromě
několika problematických skečů, které za protektorátu natočil
pro rozhlas, i klasická česká závist. Úspěch se zkrátka
neodpouští.
|
|
V
druhé polovině třicátých let nakonec mělo možnost krále
komiků vidět klatovské publikum na vlastní oči. Zcela jistě se
Vlasta objevil v Klatovech v pátek 4. března 1938. Nikoli ale na
prknech, které znamenají svět, ale na zcela jiném kolbišti –
totiž u okresního soudu, kde se zodpovídal ze sražení cyklisty u
Štěpánovic v létě roku 1937. Je otázkou, jak se celá věc
seběhla, ale dobové zprávy hovoří o tom, že sražený mladík
nebyl nijak vážně zraněn. Komika zastupoval klatovský advokát
JUDr. Zeno Fifka a Burian byl nakonec osvobozen, protože se mu vinu
na zavinění nehody nepodařilo prokázat. Je vcelku zajímavé, že
ačkoli byl Burian velkým milovníkem automobilů i motoristického
sportu, nejednalo se zdaleka o první, ani jedinou jeho nehodu.
Například na počátku srpna 1928 byl aktérem kolize, kdy jeho
automobil povalil v Praze - Holešovicích šestiletého hocha
Stanislava Mišku, kterému způsobil zranění levého ramene. Střet
ale nebyl nijak zásadní, protože už o den později zraněný hoch
navštívil herce u něj doma (jak sám Burian informoval tisk). Dá
se předpokládat, že právě audience u celebrity byla pro chlapce
dostatečným odškodným. Podobný problém měl Burian i o několik
let později, přesněji řečeno v září 1934, kdy cestou z
představení do jedné letenské restaurace zachytil autem člověka,
který se motal na silnici. Tehdy z toho vyvázl jen zaplacením
odškodného, které navíc šlo na vrub pojišťovny. Peníze navíc
byly vyplaceny z pojistky hercovy manželky, protože auto bylo
napsané na ni. Proto se ještě postižený muž snažil dostat
herce před trestní soud, aby v případě prokázání jeho viny,
musel platit i herec, který auto řídil. Soud ale žalobu smetl ze
stolu.
|
|
Soudě
dle dobových zpráv byl Burian u soudu „jako doma“. Někdy i on
vystupoval v roli žalujícího, když se cítil podveden. Jeden z
těchto „procesů“ se týkal i Klatov a celý mikro příběh nám
nabízí zajímavý pohled do zákulisí showbyznysu za první
republiky. Bývalo běžné, že úspěšné divadelní nebo
kabaretní společnosti vylepšovali svou finanční situaci výjezdy
do venkovských měst, zejména během divadelních prázdnin.
Podobný model nakonec praktikují některá divadla i v současnosti.
Není úplně zřejmé, proč si Burian nedojednával venkovská
představení sám bez prostředníka, ale třídenní turné po
západních Čechách ve dnech 18., 19. a 20. května 1934 mělo pro
Buriana zajistit plzeňské divadlo pod vedením hudebního
skladatele Otakara Zítka. V podmínkách klatovské show stálo, že
honorář za představení bude činit 8000 Kč splatných v poledne
v den představení. Plánovaná hra „Když Bůh dá úřad“ ale
údajně Klatovany nezaujala a předprodej vstupenek byl velmi slabý.
Zítek proto nakonec dva dny před konáním akce představení
zrušil. Ačkoli měl, podle svých slov, s organizací divadla
výdaje ve výši 1500 Kč, nabídl ještě Burianovi dva tisíce jak
odškodné. Ten to odmítl a celá věc skončila u soudu. Ale jak si
vysvětit klatovský nezájem o vystoupení hvězdy? Podnikavý
divadelní principál údajně nabídl zdejšímu tenisovému klubu
uskutečnění vlastní tenisové exhibice. Za patřičný honorář,
samozřejmě. To údajně klatovské sportovce a vůbec veřejnost
tak naštvalo, že Burianovo vystoupení doslova bojkotovali.
|
|
Legendární
komik se ale klatovskému publiku nakonec přece jen představil. Už
zkraje roku 1938 anoncoval zdejší tisk jeho vystoupení. Mělo k
němu dojít 11. května a komik se měl představit se členy svého
souboru v komedii „Čtyři párky s hořčicí“. No, nakonec bylo
všechno trochu jinak – Burian s kolegy nakonec dorazil o několik
dní později (20. května), aby zahráli frašku „Ahoj na neděli“.
Jednalo se o mimořádně oblíbený kus, v době, kdy se hrál v
Klatovech, měl za sebou na Burianově domovské scéně již téměř
300 repríz. Představení mělo být údajně odehráno ve prospěch
klatovské vojenské posádky. Možná šlo o jakýsi revanš,
protože v únoru téhož roku byl Burian povýšen na poručíka
v záloze u 4. dragounského pluku Antonína Švehly, který
sídlil právě v Klatovech. O návštěvě populárního komika
píše ve svých vzpomínkách i můj děda JUDr. Jiří Bílek
(1919-2011): „V
pátek 20. května 1938 nastoupil ke klatovským dragounům jako
záložník populární komik Vlasta Burian. Snad byl prý také
povýšen, a na jeho počest a pro pobavení důstojníků a jejich
manželek byl uspořádán v důstojnickém kasině po Černou
věží přátelský večer, na němž Vlasta Burian obstaral
program. Vedle důstojníků byla pozvána též klatovská honorace,
která se točila okolo tehdejšího ministra obrany Machníka. Ten
byl ředitelem klatovské hospodářské školy (nynější
zemědělské) a měl tam krásný byt. Často dojížděl do Klatov
k rodině a to byla příležitost pro mnohé klatovské občany,
aby se okolo něho otáčeli a slunili se při něm na jeho slávě…
Z naší rodiny nebyl nikdo pozván, takže to, co budu
vypravovat znám jenom z doslechu. V nejlepší zábavě
prý přišel do místnosti voják konající službu, něco pošeptal
veliteli a ten pak hned odešel. Za chvíli se počali vytrácet
důstojníci jeden za druhým, až byl rázem konec. Ráno, když
jsme se probudili, jezdily kolem našeho bytu (ve Vídeňské ulici
naproti kinu Šumava- pozn. aut.) směrem k Železné Rudě
kolony vojenských vozidel, pochodovaly čety a roty vojáků, zřejmě
záložníků, a všude bylo plno ruchu. Když jsme se zeptali co se
děje, dozvěděli jsme se, že v noci byla vyhlášená
částečná mobilizace a že naše vojsko obsazuje hranice.“
|
Žádné komentáře:
Okomentovat