(První) přelet na klatovským hnízdem

Už jsem zde několikrát připomínal, že počátek 20. století byl doslova zlatou érou našeho národa. Češi tehdy dosáhli vynikající úrovně v řadě oborů lidské činnosti, ekonomika rostla, zlepšovala se životní úroveň všech společenských vrstev a český národ byl plně emancipovanou a velmi důležitou součástí rakouského soustátí. Nejinak tomu bylo i v Klatovech. Po ulicích našeho města se proháněly první automobily, rozvíjelo se telefonní spojení s okolním světem, stavěly se moderní budovy. Nová doba si také žádala novou, moderní zábavu. V roce 1912 měl obyvatelé Klatov poprvé příležitost vidět na vlastní oči tehdy supermoderní dopravní prostředek, i když tehdy spíše jen atrakci, totiž letadlo. A přímo v akci.

S novým fenoménem – letectvím se ale mohli Klatované, alespoň teoreticky, seznámit už pár let před vlastní show. Časopisy, včetně těch lokálních, přinášely poměrně časté zprávy o pionýrech české i světové aviatiky o jejich létajících strojích. V roce 1910 zdejší Šumavan publikoval zprávy o leteckém nadšenci z Plzně Emanuelu Kabátovi (zakládal také plzeňský lyžařský klub), který si již tehdy postavil svůj vlastní aeroplán. Kabát přislíbil, že po důkladném odzkoušení letadla předvede let i v Klatovech. Nakonec Plzeň byla tehdy jedním z centrem české aviatiky. Právě zde (a také v Pardubicích a samozřejmě Praze) se odehrávaly první pokusy o sestrojení funkčního letadla. Není proto náhoda, že o něco později téhož roku se objevila ve zdejších Klatovských listech pozvánka na veřejný vzlet areroplánu, které se mělo konat v právě v Malesicích u Plzně. Letadlo zde ale nepředváděl zmíněný Kabát, nýbrž francouzský letec Schweitzer. Není divu – právě Francie byla zemí, která udávala trendy v počátcích motorového létání. Zde také první čeští piloti získávali své pilotní licence. Vůbec rok 1910 byl pro létání v Čechách zcela zásadním. Už 2. ledna 1912 mělo dojít k prvnímu veřejnému vzletu - a to na klusáckém závodišti v Chuchli u Prahy. Francouz Gaubert (na snímku uprostřed před svým strojem) zde před zraky stovek lidí sice vzlétl, ale když chtěl letadlo po překonání šesti stovek metrů otočit, stroj klesnul k zemi.

Další pokusy o vzlet, a to i v české režii, následovaly vzápětí. Na stejném místě jako Francouz Gauvert, tedy v Chuchli, pokoušel štěstěnu už v dubnu 1910 hlavní konstruktér firmy Laurin a Klement Otto Hieronymus, který zkonstruoval údajně první motor určený speciálně pro letadla v rámci Rakouska-Uherska. Svůj aeroplán (na snímku) vystavoval před samotným letem rámci autosalonu na výstavišti v pražské Bubenči. Dodnes nejznámějším pilotem této éry je bezesporu Ing. Jan Kašpar. Do historie se zapsal především prvním skutečně dálkovým letem v českých zemích, který úspěšně absolvoval 13. května 1911. Vzdálenost z Pardubic do Chuchle (121 km) se mu podařilo urazit za 92 minut. Určitou dobu spolupracoval Kašpar se svým bratrancem Evženem Čihákem, který byl také jeho spolupasažérem při letu Pardubice-Chrudim a zpět (30.4. 1911) , který měl být testem před letem do Prahy.
Zatímco v Čechách se konají více či méně úspěšné přehlídky aviatického umu, v Klatovech je klid. Zážitek a osobní zkušenost má Klatovanům nahradit alespoň filmové představení, kde lze spatřit aeroplán „v akci“. S trochou ironie na něj zve Šumavan v listopadu 1910: „Veřejný vzlet areoplanu (!) v Klatovech pořádán sice tak brzy nebude, ale kdo chce viděti Worzta Lathana a jiné proslavené aviatiky, nechť dostaví se v sobotu a v neděli do biografu v Sokolovně. Vzlet za každého počasí….“

Nakonec se ale i Klatované dočkali. V létě 1912 se začalo proslýchat, že se uskuteční aviatické představení i přímo zde. Do celé věci se vložil zdejší Sokol, který se rozhodl pozvat k předvedení aeroplánu již zmíněného Evžena Čiháka (na snímku). Celá show se měla uskutečnit v neděli 27. října 1912. Je poměrně zvláštní, že byl zvolen až takto pozdní termín – s ohledem na roční dobu hrozilo , že by počasí mohlo zhatit provedení letu. I když fakt je, že pro případ špatného počasí znemožňující let, měli organizátoři „rezervovanou“ pro jeho uskutečnění další neděli – 3. listopadu 1912.
Každopádně Čihák byl v té době již zkušeným pilotem, který měl za sebou celou řadu přehlídek v českých městech. Zpráva o konání akce zahrála i na národní strunu, když velebí Čihákův um: „s velikou odvahou uspořádal v českých městech celou řadu zdařilých vzletů, jimiž předčil všechny ty „proslavené“ cizozemské piloty, kteří činili letecké pokusy v Plzni a v Praze, ale nemohli se nikdy od země odlepiti.“.
V době klatovské přehlídky byl Čihák držitelem rakouského (resp. českého) i mezinárodního „pilotního“ průkazu. Získat tehdy povolení létat v Čechách se může zdát z dnešního pohledu jednoduché – stačilo provést 3 lety po 5 minutách. Mezinárodní zkoušky byly přece jen náročnější – k jejich úspěšnému složení bylo třeba „osm letů po osmi minutách a opsání osmičky mezi dvěma body na 500 metrů od sebe vytýčenými.“

To, že je létání s pekelnými stroji „zábava“, při které jde doslova život, samozřejmě věděl i sám Čihák. Nedlouho před výletem do Klatov se o tom navíc sám přesvědčil. V polovině srpna totiž těžce havaroval. Při testování letadla v Pardubicích v pátek 16. srpna se mu zdálo ovládání stroje zhoršené, problémy měl především s jeho nasměrování doprava. V pondělí 18. 8. pak Čihák vzlétl, vydal se směrem k Jesničanům (dnes Staré Jesenčany), ale letadlo ihned „táhlo“ vlevo, takže se aviatik dostal nad areál pardubického cukrovaru. Jen díky velkému úsilí se mu podařilo vymotat mezi komíny, dostat se zpět nad letiště a přistát. Tedy přistát – letadlo se doslova zarylo do letištní plochy a rozlomilo se. Vrtule a křídla byla doslova na padrť, škoda byla odhadnuta na 5000 zlatých. Všude se rozlil benzín, pisatel reportáže ze zdejších Neodvislých listů si stěžoval na přítomné kuřáky, kteří jen neochotně típli své cigarety... Nešťastný Čihák se zranil – pohmoždil si levé koleno a utrpěl těžký otřes mozku. Ze stroje ještě dokázal vylézt, ale vzápětí upadl do bezvědomí. Když se probral, údajně blouznil a blízkým shromážděným okolo jeho lůžka vykládal něco o komínech...Panovaly tedy obavy, zda nehoda nenechá na jeho duši nějaké nezhojitelné šrámy. Přítomný aviatik Kašpar odhadl, že problémy způsobilo nefunkční lanko, kterým se ovládalo levé křídlo. Čihákova rekonvalescence nakonec zřejmě proběhla velice rychle, neboť už 1. září přinesly Klatovské listy zprávu, že nehoda neovlivní konání klatovské show.

Celá akce byla poměrně organizačně náročná. Jako místo pro celou show bylo vybráno vojenské cvičiště, které se tehdy nacházelo hned za dnešní hranicí Klatov v místech mezi silnicemi na Nepomuk a na Točník, poblíž Chaloupek (na snímku). Už tehdy bylo nutné (po poměrně četných nehodách) učinit opatření, která měla minimalizovat riziko nehody. Tedy především ochránit diváky pro případ, že by se něco pokazilo. V první řadě bylo třeba zajistit 150-200 osob jen pro potřeby pořadatelské služby. I proto se v celé záležitosti angažoval zdejší Sokol a dobrovolní hasiči – jen tyto dva spolky dokázali takové množství lidí zajistit. Pořadatelé měli být označeni bílou páskou na pravé ruce a všechny zprávy o akci zdůrazňují, že diváci musí bezpodmínečně respektovat jejich pokyny. Přímo na letišti měli také s vypomáhat úředníci okresního hejtmanství a četníci. Při nepomucké silnici vzniklo „zvláštní hlediště“ (zřejmě nějaká improvizovaná tribuna), pořadatelé doporučovali, aby diváci ke sledování show využívali právě toto místo, protože: „prodlévání na jiných místech, zejména okolních návrších spojeno jest s nebezpečím a obecenstvo se tudíž co nejdůtklivěji varuje, aby se po čas produkce na jiných místech, než která jsou co hlediště, nezdržovalo.“ Celá paráda měla začít v 3 hodiny odpoledne, ale už od jedné byly uzavřeny všechny okolní cesty, kromě zmíněné silnice na Nepomuk. Organizátoři také v tisku zdůrazňovali, že náklady na akci jsou obrovské. Protože se jednalo o ryze komerční záležitost (tehdy to ani jinak nebylo možné), vstupenky nebyly úplně nejlevnější. Běžné lístky stály 2-4 koruny (vstupné na nejlepší místa v tehdy nově zřízeném kině v sokolovně stálo jednu korunu), dělníci, vojáci a studenti mohli let shlédnout za 50 haléřů. Další příjem si slibovali pořadatelé od zájemců, kteří si chtěli prohlédnout letadlo přímo na letištní ploše (už v sobotu 26.10), za což měli zaplatit 60 haléřů. I přes trochu vyšší ceny se očekávala velká návštěva, údajně se do Klatov chystali i návštěvníci z Plzně nebo ze Sušice, odkud měl být vypraven dokonce zvláštní vlak.

Konečně nadešla ona sobota 27. října. I když bylo tehdy pošmourno, zdálo se, že představení v hlavní roli s aviatikem Evženem Čihákem nestojí nic v cestě. I když... Komplikace provázel transport letadla do Klatov. Původně mělo dorazit (vlakem) už v sobotu ráno, bylo třeba je jednak sestavit, a hlavně představit (platícím) zájemcům. Z neznámých důvodů se ale zdržel na nádraží v Ražicích a na místo byl dopraven až v neděli před polednem. Čihák měl tedy co dělat, aby svůj stihnul svůj stroj nachystat na let. Měl s sebou několik pomocníků – v první řadě svého bratrance, učitele a pionýra českého letectví Ing. Jana Kašpara a svého bratra Hugo Čiháka, se kterým zkonstruoval svůj stroj. Skupinu „letců“ doplňovali automobilový závodník Václav Wondřich a redaktor Národní politiky a propagátor letectví Jaroslav Kalva. Místní tisk přinesl i zajímavé technické detaily o letadlu samotném. Vzniklo v Čihákově dílně v Pardubicích a jednalo se stroj typu Blériot inspirovaný výrobky stejnojmenného francouzského průkopníka letectví. Jednoplošník byl osazen sedmicylindrovým rotačním motorem o výkonu 50 koní, Čihák ho tehdy údajně pořídil za astronomických 25.000 franků. Vrtule letadla (za 1000 tehdejších korun, tedy také nic úplně levného) zvládala 1200 otáček za minutu. Nádrž pojala 30 kg benzínu (cca 45 litrů) a letoun byl schopen vyvinout rychlost až 80 km/h. Podle reportu v Šumavanu měla být váha létajícího stroje 2300 kg. Domnívám se ale, že šlo o překlep, dle dostupných zdrojů vážily „blerioty“ o řád méně. Pravděpodobně se do novin vloudila jedna nula navíc.

Ještě před samotným klatovským vzletem vyzkoušel Čihák funkčnost letadlo přivázané silným lanem k do země zatlučené železné tyči. O vlastním letu nechme promluvit tehdejší Šumavan:
„Dech se v každém takřka zatajil, když se vrtule plnou rychlostí počala otáčeti a motorové výbuchy otřásaly vzduchem. Tu každý chápal, že vznésti se do výše s tímto pekelně rachotícím strojem, k tomu, že třeba je nejen veliké odvahy, ale dobrých silných nervů a neobyčejné duchapřítomnosti. Když motor vyzkoušen přikročeno ke vzletu. Stroj odvázán a povoláno několik členů hasičského sboru, aby přidrželi stroj při zemi tak dlouho, až aviatik dá znamení k puštení. Stroj se rozjel několik metrů po travnaté půdě a odlepiv se takřka nepozorovaně od země stoupal. Vzduch byl klidný, mraky šedivě zbarveny a aviatik plul směrem ke Křesťanskému vršku, kde učinil velký oblouk a vrátil se zpět k obecenstvu. Učiniv ve výšce 120 metrů vzdušnou promenádu podél řady diváků plul směrem ke Klatovům, při čemž dostoupil výše 150 m., pak zamířil k Točníku opsav nad hlavami obecenstva bezvadnou osmičku letěl ještě jedno kolo načež sníživ se k zemi hladce přistál, byv nadšeně pozdraven jásajícím obecenstvem.“

Historicky první let aeroplánu v Klatovech trval 13 minut. Průběh akce byl hodnocen pozitivně, ale přece se v tisku objevil po akci povzdech, že návštěvnost mohla být vyšší. Kritiku také sklidili někteří lidé z řad tzv. inteligence (cit.), kteří se zdráhali zaplatit vstupné, při příchodu k provizornímu letišti. Ze zprávy o celé akci také jasně vyplývá, jak se Čihákovi současníci dívali na budoucnost létání, když po zdárném proběhnutí show napsali: „…. bylo možno Čihákův let v Klatovech uspořádati a poskytnouti tak obecenstvu vzácnou podívanou, k níž snad už nikdy nikomu příležitost se nenaskytne.“ Je tedy evidentní, že důvěra v budoucnost létání aeroplány zde nebyla příliš velká. Nebyla to ale klatovská specialita, v době před první světovou válkou se zdálo, že budoucnost bude patřit spíše než letadlům vzducholodím (zepelinům). Jak to bývá - válka a s ní spojený průmysl, přinesl technická vylepšení letadel. Po ní už nebylo pochyb, že létat se bude právě s letadly. Do Klatov se letectví vrátilo v roce 1936, kdy zde byl založen Pošumavský aeroklub. V době ohrožení země měl nově zřízený klub podporu od místních i státních orgánů a v rekordním čase se podařilo vystavět letiště na Chaloupkách i s hangárem. Na snímku z roku 1913 Kašpar s Čihákem.