Smogová situace v Klatovech

Na první pohled to možná není úplně zřejmé, ale tvář města spoluvytváří do značné míry vkus jeho obyvatel. Vzhled ulic dnes možná víc než jindy ovlivňuje vnímání prostoru a spoluvytváří atmosféru celé obce. V dnešní době se v souvislosti s množstvím, resp. nadbytkem informací (pohříchu hlavně reklamních) ve veřejném prostoru používá poněkud módní termín „vizuální smog“. Jak jsme na tom s tímhle zvláštním znečištěním v Klatovech?

Jednoduchá odpověď by asi mohla znít, že prakticky stejně jako jakékoli jiné město podobné velikosti. Než se rozepíšu a ukážu pár „hrůz“ na které můžeme narazit v Klatovech, musím předeslat, že vkus a tedy hodnocení vizuálních podnětů je do značné míry subjektivní, což si samozřejmě uvědomuji. S tím souvisí i poměrně aktuální snahy regulovat zmíněný smog (vizuál obchodů, výlohy, vývěsky, množství dopravních značek apod.) především ve velkých městech, která jsou atraktivní pro turisty. Tyto snahy sice chápu, ale souhlasit s nimi nemohu. Jak jsem se už zmínil-vkus se nedá nadiktovat. Navíc by se regulace dotkla nejvíc živnostníků, kterým stát, potažmo samospráva diktuje povinnosti a omezuje je už tak více než dost. Uvedením pozitivních a hlavně negativních příkladů onoho smogu si samozřejmě ani já nechci hrát na nějakého arbitra toho, co je „správné“ nebo „hezké“. Připadá mi ale zajímavé podívat se nebo spíš vnímat město i z této perspektivy.

Cesta za smogem musí přirozeně začít ve středobodu města. Tedy na náměstí. Na skutečně nekonformní osvětlení si po několika letech pomalu zvykám, časem se jistě smířím i s plastovými kamenně se tvářícími plastovými květináči. Ale o tom to dnes nebude. Devadesátky jsou už (alespoň) zde skutečnou minulostí. Žádné extrémní výkladní skříně ani přemíra zbytečného vizuálního balastu. Za mě je tedy všechno v pořádku. Tedy skoro. Jedinou výjimkou dům č .151 s bývalou restaurací Tep. Ještě v roce 2011 tady debužíroval sám prezident Klaus, dneska to vypadá spíš na jednu velkou nevýhru. Máte chuť na pastu nebo hamburger? Smůla, Klaus s Forejtem všechno snědli. Restaurace je už několik let zavřená. Tak alespoň Pizzeria restaurant Niky v přízemí. Tady už před lety dostali bonus v podobě vydlážděného vinglu náměstí, který umožnil postavit skutečně ambiciózní terasu. Ta má bohužel plůtek, na kterém je politováníhodně moc místa, které je škoda nevyužít. To je evidentně pro Niky lákadlo, kterému nedokáže odolat. Takže co tu máme? Kafíčko, pasta a steak, pivko – no paráda! Až vás zmůžou dobroty, můžete si zavolat taxík. Na straně přilehlé k náměstí to není tolik gastro, zato se dočkáme informace o profících v realitách a autech. Otřesné a hlavně naprosto zbytečné. Že je něco v nepořádku naznačují už i boční okna do Randovy ulice.

Ulice kpt. Jaroše klesající k sokolovně přinese pár nepříjemných překvapení. Na rohovém domě čp. 150 lze vystopovat chvályhodnou snahu majitele o jednoduché a společné značení zdejších obchodů. Kazí jí ale chlapci z východu ze Stambul kebabu. Když děláš pizzu, vyfoť ji a nalep ji přes půlku výlohy! Vůbec tahle provozovna vzbuzuje i další otázky. Proč se to proboha jmenuje Stambul? Původně tam „I“ na začátku bylo, což je stále evidentní na zmíněném štítě. Pak se asi něco stalo, a proto zmizelo. Tipuji, že někdo majitele předběhnul a mimořádně nápaditý název si zaregistroval.
Po pár krocích lze spatřit unikátní časosběrnou výlohu, která přináší exkurzi do uplynulých tří desetiletí. Ze souboje fotky vs. kebab vs. zelinář u mě vyhrávají osmdesátky a původní nápis „fotografia“. Co se děje v bistru, kde prodávají „nejlepší kebab v Klatovech“ je asi zřejmé. Naopak, co se odehrává za neprůhlednou výlohou cestovní kanceláře, to radši nechci ani domýšlet.

Když zkusíte odbočit, například do Vančurovy ulice, stanete se svědky zajímavého kontrastu. Pěkná a jednoduchá výloha a portál bistra Vlaštovka s podařeným logem vedle podivné prodejny Natur House. Obchod se profiluje pomocí motta: „Nová výchova ve výživě“. I zdejší designéři by potřebovali „novou výchovu“. Nebo možná by stačilo, kdyby se přestali řídit podle hesla „Kolik fontů znáš, tolikrát jsi člověkem“ a místo se toho uvedli do praxe motto „méně je někdy více“.

Heslo to nejlepší nakonec platí v ulici k sokolovně beze zbytku. Místo, kde vás (nebo spíš dámy) zkrášlí- beauty salon a nehtové studio Vihastar. Pro bezbranné kolemjdoucí to ovšem moc velká krása není. Papundeklové panely ve stylu „každý pes, jiná ves“, nezbytný „vietnamský“ displej , růžové ladění – to vše na fasádě vcelku pěkného, byť malinko zanedbaného, domu. Když zkusíte vyhledat webovky podniku, vyskočí na vás nabídka pojištění. Přijdeš na nehty, odejdeš s životní pojistkou. Když se zde nachomýtnete za tmy, dostane to celé ještě větší grády!

Exkurzi v ulici pojmenované po kapitánu Jarošovi zakončíme na jejím úplném konci. Dům, který si v polovině osmdesátých let postavili lesáci pro své zaměstnance, přinášel ve své době nadprůměrný standard v bydlení. Nicméně nejlepší roky má už stavba za sebou, což je patrné třeba na obložení „terasy“. Majitel nebo nájemce obchodů ale vymyslel neotřelé řešení, kterým takříkajíc zabil dvě mouchy jednou ranou. Zakryl odpadávající kachlíky plachtou, na které zároveň propaguje nabízené produkty. Výsledek je, dle mého soudu, hrozný. Když k tomu přidáte devadesátkové nápisy v dalších výlohách (Astra, elektro atd.) vychází nakonec nejlépe zbytky původního designu s nápisem „železářství“.

Možná nenápadný, ale velice pěkně zrekonstruovaný dům v centru města. To je objekt bývalé restaurace Na Baště v ulici Čs. Legii. Vždycky se mi moc líbil, i když nepochybuji, že podobných domů jsou po Čechách stovky. Nedávno, když jsem šel kolem, byl jsem skutečně nepříjemně překvapen. Pěkně vyvedenému původnímu nápisu na fasádě „Bašta“ teď nově konkuruje logo finančního poradce. Na jeho webu je možné se dočíst, že „přispívá od roku 2000 ke kultivaci finančního poradenství“. No ke kultivaci pěkného domu tedy rozhodně nepřispívá. Nicméně chápu, že ke korporátní identitě je prostě nutné se přihlásit. Co je ale mnohem otřesnější jsou „letní“ samolepky ve třech oknech v přízemí. Proboha proč?

Jeden z mála klatovských domů s nádechem moderní předválečné architektury, tzv. „nový byt“ v Plzeňské ulici. Co si budeme podívat – pěkný obchod v přízemní části, ovšem poloha domu nalepeného na místní magistrálu kšeftům asi moc nepřeje. Mám pocit, že se poměrně rychle se střídající nájemci zdejšího „showroomu“ snaží za každou cenu dohnat ne příliš vhodnou polohu co nejvýraznějším (rozuměj nejotřesnějším) designem výloh. Původně jsem nechtěl být moc adresný, ale když se podíváte na web jednoho zdejšího „obyvatel“ firmy B2K, tak se všechno vysvětluje. Klatovy jsou skutečně zázračné město – můžete usnout v roce 1998 probudit se o dvacet let později a pokračovat v úplně stejném „štýlku“ - např. vydávat "Klatovský servis" a ještě se k tomu přiznat.

Rozhodně nechci být advokátem minulých časů. Polorozpadlé domy, zanedbávané fasády a celková šedivost - tak si pamatuji i já Klatovy osmdesátých let. Na druhou stranu reklamního i jiného balastu bylo méně, tedy spíš prakticky neexistoval. Pěknou ukázkou je srovnání bývalé samoobsluhy lidově nazývané U Krňoula a dnes prodejny oken v Tyršově ulici.

Téhle vítací ceduli jsem se tady už smál před časem. Uplynulo pár let a příchozí od Horažďovic a Sušice stále vítá tato po všech stránkách nepovedená cedule. Vypadá, jako kdyby ji grafik ze Silnic Klatovy sfouknul za dvacet minut v „Malování“. Když si vezmu kolik, nevole vzbudil povedený nápis Václava Fialy na kruhovém objezdu ve směru od Plzně… Hrůza z dílny vítačů-silničářů ale „pobuřuje“ asi jenom mě. Vůbec tato mikrolokalita u parku je lahůdková - když vlastníte nemovitost na dopravně exponovaném místě, může se vám poměrně snadno stát, že se váš dům pozvolna nebo zčista jasna změní v jednu velkou (pohříchu dost) nevkusnou reklamu. Na druhou stranu – kdo by nechtěl mít protihlukovou a protiprachchovou bariéru a ještě dostanete zaplaceno. Škoda pěkné (i když v průběhu dekád už dost pozměněné) prvorepublikové vily, která původně patřila klatovskému lékaři MUDr. Sázelovi. Nevalný dojem tak zmírní jen sympatická hospoda s fajn majiteli.

V poslední době se (nejen v Klatovech) rozmohl takový nešvar. Mám na mysli přelepování skutečných výloh obřími foliemi, které (asi) mají vytvářet dojem, že se jedná o skutečnou výkladní skříň obchodu. Asi nejkřiklavějším naším příkladem je drogerie ve Vídeňské ulici. Nesmyslnost a ryzí ošklivost tohohle řešení vynikne zvlášť právě v kontrastu s nově zrekonstruovanou fasádou domu. Hlavně že je to dost barevný! Tohle nešťastné řešení ještě podtrhuje reklamní panel nalepený přímo na fasádě doplněný opodál výlohou zalepenou reklamou na zubní pastu. Ať mi nikdo neříká, že řešení portálu a výloh celý (jinak pěkný) dům naprosto nedegraduje.

Ruku na srdce – diskuse o vizuálním smogu a veřejném prostoru obecně je v dnešní době trochu módní záležitostí. Konkrétně v Klatovech se ale např. úroveň vzhledu výloh obchodů se řešila už za první republiky. Není divu, tehdejší obchodníci neměli příliš mnoho dalších příležitostí, jak nalákat zákazníky na nabízené zboží. V roce 1929 byla u příležitosti probíhajícího výstavního trhu vypsána soutěž o nejvkusnější výkladní skříň, které se nakonec zúčastnilo 32 zdejších obchodníků. Mezi nimi nechyběli například obchodník s látkami a oděvy Sieber, insertní kancelář Martinů a Rejcha, lahůdkář Zýka a další. Soutěž byla provázeno přednáškou odborníka Dr. Brabce, který sem zavítal na zmíněný trh. Pan doktor pracoval pro PVV (Pražské vzorkové veletrhy), tedy firmu, která pořádala veletrhy, jejíž propagace doma i v zahraničí měla velký význam. Čtenáři místního tisku, který o soutěži referoval, se sice majitele nejlepšího výkladu nedozvěděli, zato byli ujištěni, že přítomní a hodnotící pracovníci PVV některé z nich označili jako „vysoce nadprůměrné“. V roce 1930 proběhl v Klatovech kurz aranžování výkladních skříní – právě vlivu tohoto kursu připisovaly o rok později Klatovské listy zlepšující se kvalitu klatovských výloh. Jmenovitě byl chválen knihkupec Jan Zachystal, jehož obchod disponoval osvětleným výkladem a tematickým aranžmá – bustou chodského literáta Jindřicha Šimona Baara obklopenou jeho spisy a plakátem na tehdy se chystající „Baarův večer“. Pisatel článku si povzdechnul, že elektrický proud z městské elektrárny je tak drahý, že si skutečně málokterý obchodník může dovolit využívat jej k rozsvícení obchodu ve večerních hodinách. O pár let později kritizovali zdejší novináři množství cedulí, které lákaly na příležitostné akce – na sportovní utkání nebo různá cirkusová představení apod. Na ilustračním snímku je klatovský písmomalíř Karel Michl při práci.

Sice nemám moc rád generalizování, ale některých charakteristických stylů si prostě nelze nevšimnout. Například záliby Čechovietnamců v blikajících nápisech a násilnou snahou o upozornit na svůj obchod. Čím víc barev, tím lepší byznys! Odstrašujícím příkladem a skutečnou esencí hnusu je vstup do kryté tržnice na parkovišti za Bilou. Kombinaci otřesných nápisů a kdysi barevných svisle orientovaných reklamních desek s patřičnou patinou omlouvá snad jen to, že na ni není moc vidět a hlavně, že si uvnitř můžete koupit „crocsky“ za stovku. Kolegové od vedle jsou na tom maličko lépe, ale displej - ten nemůže chybět. Dneska otevře!

Zlatým hřeben je klatovského vizuálně reklamního útoku je samozřejmě areál OC Škodovka. Tady by asi člověk přece jen neměl být tak překvapen- obchody v obřích plechových kostkách s sebou vždy nesou množství dalších „nezbytných“ reklamních sdělení. Nicméně klatovský totem oslavující boha konzumu, který regulérně narušuje panorama města, je ale přece jenom trochu zu viel. Architekt (?), který jej sem vymyslel, je skutečný debil bez špetky pokory. Neomlouvá ho ani to, že jednal v žoldu dalších ignorantů z firmy Intercora (vlastníka areálu). Ale přece jenom – domnívám se, že přece jen v Klatovech najdeme ještě větší příklad genocidy vkusu než je areál Tesca a spol. Protože se ovšem u tohoto domu snoubí odporná výzdoba s neméně „kvalitní“ architekturou, nechám si jej do žebříčku zdejších architektonických hrůz, který v blízké době připravím.

Abych nebyl jenom negativní, i v Klatovech je mnoho pěkných výloh i další uměřené grafiky v ulicích a obecně veřejném prostoru. Napadá mě třeba můj oblíbený Žíznivej Kozel , bistro Vlaštovka, Café Jednorožec nebo Pekařství Na Rybníčkách. Obecně bych řekl – čím méně grafiky a „nápadů“, tím lépe. Netrpíme tolik ani problémem, který se ve větší míře objevuje ve větších městech – nadbytkem dopravního značení.