KATEGORIE

pátek 23. prosince 2016

Kterak kolomazník dostal se pod kolo

 Dnes mám v plánu se po několika dlouhých měsících řádně ožrat. I přes řadu zkušeností je stále třeba mít na paměti, že nadměrná konzumace alkoholu doslova přitahuje nepříjemnosti nejrůznějšího typu. Prevencí před nejrůznějšími excesy může být například studium krátkých příběhů, kde právě chlast sehrál hlavní roli. 




 
Když už se vydáte na „tah“, je třeba pečlivě vybírat s jakým kumpánem či kumpány, do toho jdete. Podle toho, jak si vyberete, se také může odvíjet, co vlastně budete pít, podobně jako tomu bylo v létě 1882.
Nebezpečný přípitek. O výročním trhu v Klatovech dne 18 t.m. odbývaném sešlo se pár kamarádů z mokré čtvrti v kořalně u Maršálka a tam si připíjeli na zdraví. Tulák Jakub Skála, který si v kořalně jako doma počínal, zažertoval si s komediantem Duchoněm a vytáhnuv z kapsy lahvičku plnou nějaké tekutiny podal ji Duchoňovi, aby si připil. Duchoň vytáhl zátku a připil si; ale v tom již prskal, neboť co mu Skála podal k pití, nebyla kořalka, ale kyselina sirková (olium). Skála poznav strašné následky svého žertu, dal se na útěk, byl ale brzy zatčen a odveden k soudu, kdež nalézá se ve vazbě vyšetřovací. Duchoň jest dosti povážlivě v ústech, na bradě a rukou popálen. Třeba se Skála domníval, že ochutnávka kyseliny bude připadat Duchoňovi legrační, když je tím komediantem.
Popíjení může být zvláště nebezpečné v zimě, kdy odpočinek na čerstvém vzduchu po pijatice může být doslova život ohrožující. Staré klatovské noviny se doslova hemží zprávami o umrzlých opilcích. Jeden takový smutný příběh z počátku roku 1905 přinesl Šumavan.
Zmrzl. Krutý mráz, který před Novým rokem se neočekávaně dostavil, vyžádal si již u nás první oběť. Když ubíral se zdejší kaplan Václav Steinbach v úterý ráno od školního vyučování ze Štěpánovic, uzřel při silnici štěpánovické nedaleko strážního domku ležeti jakéhosi muže obráceného sněhem do sněhu. Ježto zmíněný muž nejevil žádných známek života, upozornil dp. kaplan na svůj nález náhodou kolemjdoucí občany, kteří nalezeného muže odnesli do strážního domku, jakož byla zpravena o tom případu policie, která povolala městského lékaře Dr. Františka Prunara, jenž se také hne dostaviv, po prohlédnutí nalezeného zjistil smrt umrznutím. V nešťastníku poznán 30letý svobodný čeledín Josef Kovařovič z Plánice, posledně sloužící u pana Sedláčka ve Štěpánovicích. Ježto Kovařovič znám byl jako náruživý piják, soudí se, že jsa opětně ve stavu napilém na silnici usnul a zmrzl. O posledním krutém skonu jeho svědčily rozkousané prsty u rukou. Mrtvola dopravena do umrlčí komory na zdejším hřbitově a zde včera pohřbena.
Tu a tam rozčeří hladinu tuzemského mediálního rybníčku odhalené alkoholové excesy našich posledních národních hrdinů – profesionálních sportovců. V těchto záležitostech zvlášť vynikají vyznavači kolektivních her – hokeje a hlavně fotbalu. Ale samozřejmě ani řada amatérských sportovců se žejdlíku nevyhýbá. Že i toto „sportovní pití“ má dlouhou tradici potvrzuje novinový článek z Klatovských listů z podzimu 1912. Jeho hlavními hrdiny jsou hráči dávno zaniklého plzeňského fotbalového klubu Smíchov.Divný sport. Dne 1. října tohoto roku hrál se v Klatovech se zdejším sportovním klubem folballový sportovní klub „Smíchov“ z Plzně. Hráči zůstali zde do nočního vlaku a chodíce z jednoho hostince do druhého tropili takové výtržnosti, že musili několikrát býti stráží napomenuti, ježto jednání jejich zejména když se vracelo obecenstvo z biografu působilo veřejné pohoršení. K 12. hodině noční přišli do hostince p. Karla Stulíka a když jim tento nechtěl nalíti pivo do velké lahve os znojemských okurek, kterou sebou nosili, vzali z průjezdu hostince dětský kočárek s plaidem patřící dělníku Karlu Strejci v domě tom bydlícímu a odvezli ho na nádraží, cestou jej značně poškodivše. Polámaný kočárek na nádraží odhodili za skladiště, kdež druhého dne železničními zřízenci byl nalezen. O případu tom zavedeno příslušné řízení.
Někdy i nevinná eskapáda s alkoholem skončí tragicky, jako tomu bylo před téměř sto čtyřiceti lety v nedalekých Janovicích (ilustrační obrázek zobrazuje Janovice a hrad Klenová a jeho autorem je Karel Liebscher) .

Oběsil se v šatlavě. Janovický flašinetář někdy rád se napil, nu byl to muzikant; to učinil také dne 10. t.m..
V napilém stavu šel opět po městě s muzikou či lépe: po žebrotě; že si dárky trochu nezdvořilým způsobem hleděl získati, odbývali jej na některých místech - i na faře se mu tak stalo; kolovrátkář na odmítnutí byl tím hrubší, až konečně byl k rozkazu měšťanosty v Janovicích policajtem sebrán a vstrčen do kůlny. Zde si vyspal svou opičku; když pak večer o 9. Hodině se vzbudil, tu prosil o otevření a i žena jeho a dítky o propuštění otce a manžela žádali, leč pan půrkmistr, že nepovolí, a když i jeden radní za kolovrátkáře se přimlouval, pravil, že předpisovati si nedá. Přišel pak později opět ještě s jedním výborem obecním, leč pan purkmistr s: Mir hat Niemand zu befehlen; ich bin ein Herr! odbyl po druhé žádost tuto. Kolovrátkář tedy zůstal v – kůlně přes noc; žena a děti měšťanostu ráno žádaly, by vrátil rodině otce, který nic jiného nezavinil, leč že přebral, tu opětoval měšťanosta včerejší svá slova a flašinetáře nepustil. Týž neměl toho také více zapotřebí; neboť se v kůlně oběsil. Když se čin jeho po městečku rozhlásil, vzbouřil se lid nadmíru a lál a spílal svému purkmistrovi; týž se ani ukázati nesměl, jinak by byl rozzuřeným davem býval stlučen.

Kocovina, i morální, se dá pochopit. Ale věšet se kvůli jednodennímu pobytu v kůlně?


Alkohol a hazard samozřejmě patří k sobě. I když hře s čertovými obrázky zabrání četník, je možné obrat spoluhráče jinak a hned to oslavit.
Maškara v postě. Pod tímto názvem zaslán nám byl z jedné vesnice pošumavské následující dopis.: Před nedávnem zřízena u nás byla nová hospoda, v níž se silně hraje v karty. I přespolní hráči přicházívají sem provádět sem své odvážné řemeslo. Ze středy na čtvrtek 11. tohoto měsíce přišel sem bývalý přednosta nedaleké obce a dva židé s ním prodávající dům od domu střižní zboží. Poněvadž byl v hostinci právě přítomen četník a tím s hry v karty sešlo, začal bývalý přednosta hru se židy a počal kupovati od nich rance. Oba podcenili v žertu své rance na 60 zl., ač cena jejich byla dvojnásobná. Tu obrátil bývalý přednosta žert v pravdu a zmocnil se obou rancův, aniž by je byl zaplatil. Na to statně popíjel a kdykoli vyšel ven, vzal pokaždé rance s sebou. Ráno pak ubíral se, maje na každém rameně jeden rance, podnapilý po návsi a židé za ním, prosíce ho pro boha za navrácení ranců, takže povstala z toho hotová maškara. Nedbaje jejich prosby, zanesl ony rance do blízkého mlýna, kdež naložil je na vůz a odvezl domů. Bez pochyby povstane z věci té nyní spor soudní.
Na závěr jeden úsměv příběh, který ale klidně mohl skončit tragicky. Nakonec se skoro nic nestalo a článek je tak důkazem, že před 140 lety nechyběl lokálním novinářům smysl pro humor. Kterak kolomazník dostal se pod kolo. Kolomazník N. z Vítkovic u Plánice po šťastném prodeji kolomazu pochutnával si s několika sousedy na malvazu ječmenovém v hospodě v Oujezdci a „namazal“ se konečně tolik, že uznal za dobré, ještě s jedním soudruhem se dát domů odvézti. Avšak ten den měl více „smůly“, než jí potřeboval. Po cestě se koně zplašili a oba podnapilé passažery vyklopili.Vozka, který byl střízlivější než oni oba, na neštěstí nejhůře pochodil, neboť o něco dále skočiv z vozu přišel pod koně a zraněn jsa byl oněmi šťastně vyváznuvšími do nedaleké chaluy donešen, kdež pomoci se mu dostalo. Zplašený kůň chycen byl až v Kroměždicích na silnici plánicko-klatovské. Dobře naložený soudruh kolomazníkův, neztráceje ani v nehodě dobrého humoru, pravil prý při vyklopení z vozu ke kolomazníkovi: „Tvá kolomaz dělá divyžene vůz sama a kůň musí kalupem utíkat.“ K tomu dokládá zasylatel této zprávy: „Že byl vůz dobře namazán, jest možné; ale jisto jest, že ještě lépe namazán byl kolomazník a jeho soudruh“.
Touto veselou historkou se pro letošek loučím, přeji všem úspěšný rok 2017.

Žádné komentáře:

Okomentovat