KATEGORIE

pátek 5. února 2016

Pohlednice z Klatov I.

V době, kdy jsem naplno začínal se sběratelským úsilím na téma Klatovy a okolí, považoval jsem za zdaleka nejatraktivnější artikl historické pohlednice města. Ty doby už jsou dávno pryč, ale z těchto pionýrských časů mi zbyla kolekce pohledů čítající více než čtyři stovky kusů. Z mnoha důvodů už se tato část sbírky moc nerozšiřuje, ale přesto si myslím, že by stálo podělit se o pár zajímavých kousků.


 

Asi nejstarší pohlednicí, kterou vlastním, je tento „pozdrav z Klatov“, který byl odeslán v červnu 1899. Posílání pohlednic (a jejich sbírání) se masově v Čechách rozvinulo v druhé polovině 90. let 19. století. Nejstarší pohlednice byly většinou vytvořeny technikou litografie.
Tyto kousky bývají dnes nejdražší, jejich cena se běžně pohybuje ve stovkách korun. Nikdy mě moc neuchvátily, nejen kvůli vysoké ceně, ale především proto, že je na nich akcentována tehdy zřejmě atraktivní barevnost na úkor popisnosti (o kterou mně jde především). Vydal je knihkupec a papírník Josef Jelínek, stejně jako množství dalších pohlednic z přelomu století.
Dalším pohledem ze sklonku století je „záběr“ na Hůrku odeslaný v červnu 1899 slečně Boženě Barviciusové do Plzně. Formát obrázku je zvláštní tím, že nezabírá celou přední stranu
Důvod je jednoduchý- pro reverzní stranu nejstarších pohledů bývala „dlouhá adresa“ - prostor, resp. linky pro napsání jména a adresy zabíraly skoro celou zadní stranu. I proto nebylo nic výjimečného, že vlastní text byl na přední straně a zasahoval do zobrazeného.
Pohlednice – koláž, kterou okolo roku 1905 vydal další klatovský majitel papírnictví Josef Čejka. Je zde patrná snaha pohlednici ozvláštnit pomocí netradičního grafického zpracování. Jsem si skoro jist, že autorem návrhu byla Josef Čejka mladší – můj velký oblíbenec a syn vydavatele. Na počátku století se rozvinula i forma „žertovných pohlednic“, typicky se jednalo o město zobrazené v budoucnosti – nad zemí lidé na létajících bicyklech, na obloze balóny apod. Není třeba dodávat, že tyto pohlednice jsou zpravidla mnohem dražší než ty běžné z této doby.
Dalším způsobem jak ozvláštnit pohlednici bylo zachycení postav jako v tomto případě. Na mnoha pohlednicích jsou k vidění např. skupiny lidí (hlavně dětí), kteří doslova pózují fotografovi, který zrovna pořizuje předlohu pro pohled. Zobrazený pán postává v místech, kde by jej dnes nejspíš smetl kamion uhánějící do průmyslové zóny do Janovic nad Úhlavou. Tento kousek je opět z dílny Jana Jelínka z roku 1903, jako předobraz k tisku posloužila kolorovaná fotografie.
A do třetice Jan Jelínek. Oblíbené byly i noční „záběry“, ideálně s měsícem v úplňku, několika rozsvícenými okny a s drábem a ponocným v jedné osobě. Znalci klatovské historie mohou bez problémů datovat podle radnice – zobrazené sídlo městské samosprávy vyhořelo v roce 1918. Adresátka – slečna Hanička Svobodová z Plzně si mohla na reversu (zadní straně) přečíst kromě vzkazu od kamarádky Lidky i modlitbu: Chraň každý duch Otce, Syna, Boha, Ducha, Hospodina odbyla dvanáctá hodina. Chvála otci nebeskému i Jeho Synu milému, tak i Duchu svatému. Zdrávas Maria! Opatrujte světlo, oheň, ať není žádnému škoden. Odpočívejte s Pánem Bohem. Zdrávas Maria.
Pohlednice byly často vydávány při zvláštních událostech. V tomto případě se jednalo o odhalení netradičního pomníku klatovskému rodáku, geologu Dr. Krejčímu v roce 1901. Celou akci inicioval tehdy velmi aktivní spolek akademiků Úhlava. Nejsem si jist, jestli se mise zdařila – jsem přesvědčen o tom, že většina dnešních Klatovanů by na otázku, komu je památník zasvěcen, tápala. To samozřejmě nijak nesnižuje úsilí členů Úhlavy, které vedlo k vybudování pomníku. Tento spolek, který vznikl v roce 1883, sdružoval studenty z Klatov a okolí. Jeho nejvýznamnější a nejzáslužnější aktivitou bylo provozování knihoven v malých obcích v regionu.
Poměrně málo mám ve své kolekci „německých“ pohlednic s klatovskou tématikou. Pravda je, že v tomto případě vydavatel cílil asi především na důstojníky místních kasáren, což byli etničtí Rakušané, tedy německy hovořící oficíři. Vybudování velkých kasáren na přelomu 19. a 20. století znamenalo velkou zátěž pro městskou pokladnu, většina investic šla totiž právě „za městem“. Na druhou stanu přítomnost vojáků generovala poměrně značné příjmy pro poskytovatele nejrůznějších služeb ve městě.

Zřejmě největší rarita mé sbírky je dřevěná pohlednice z Pošumavské výstavy v roce 1909. O tom, že se skutečně jedná o pohlednici, svědčí i její reversní strana.
Pošumavská výstava, která probíhala v červnu a červenci 1909 na výstavní ploše zhruba v místech dnešního hřiště ZŠ Masarykova, byla symbolickým završením zlaté éry města na přelomu 19. a 20. století.Této události budu někdy v budoucnosti věnovat zvláštní příspěvek.
K výstavě byla vydána celá řada pohlednic – výstavní plakát, malovaná „mapa“ výstaviště nebo fotografie s jednotlivými pavilony. Vydavatelé pohlednice, sokolové, se opravdu nebáli netradičního materiálu. Otázkou zůstává, jak by se na dřevo psalo tehdy oblíbeným inkoustovým perem.
Vydáno odborem K.Č.T. (Klubu českých turistů – pozn. aut.) v Klatovech u příležitosti návštěvy předsedy klubu pana PhDr. Jiřího Gutha v květnu 1916 ku podpoře projektu rozhledny v Klatovech“ Tak se píše na zadní straně této poměrně výjimečné pohlednice propagující myšlenku postavení vyhlídkové „věže“ na Vodojemu. Když člověk vidí tvar navrženého objektu, žádná škoda, že rozhledna nakonec postavena nebyla. Ono taky v zkoušet prosadit takové nápady v roce 1916, uprostřed války, kdy už ve městě panoval regulérní hlad, nebyl zrovna taktické.
Ještě k osobě dr. Jiřího Gutha (používal i „pseudonym“ Stanislav Guth-Jarkovský) – tato výrazná osobnost měla vztah ke Klatovům, koncem 19. století zde působil tři roky jako gymnaziální profesor.
Celá řada vydaných pohlednic samozřejmě zobrazuje místa nebo památky, které už neexistují. Jednou z nich je „Pomník padlým“, který byl věnováno obětem I. světové války a stával u vstupu do městského parku ve směru od Vídeňské ulice. Zlikvidován byl během okupace.
Nedávno jsem někde zaslechl, že kdosi pojal myšlenku o obnovení pomníku (jeho kusy jsou v muzejním depozitáři). Protože na původní místo ho již nelze postavit a rekonstrukce by také byla zřejmě velice komplikovaná a nákladná, říkám tomuto nápadu NE! Jeden pomník, který (skoro) nikdo nechtěl, už tady máme, že?
Velice časté bylo i vydávání pohlednic, které byly fakticky reprodukcí uměleckých děl. Nejinak tomu bylo i v Klatovech. Autorem předlohy je pražský rodák, profesor zdejšího gymnázia a malíř František Mracký (1900-1971). Dodnes jsou k vidění v mnoha klatovských domácnostech jeho akvarely nebo lepty zobrazující město nebo jeho okolí.

Oblíbená podoba pohlednice, tzv. okénková. Tato je navíc laděná do žluta (což jí tedy na kráse rozhodně nepřidává) a odkazuje k pěstování karafiátů v Klatovech. Nutno poznamenat, že ve už ve třicátých letech, kdy byla pohlednice vydána, bylo spojení těchto květin a města poněkud vyčpělé. Zajímavé je, že v jednotlivá okénka představují adresátovi nejen historické památky, ale i moderní tvář města – nové vily, okresní úřad nebo poštu. Fotografie na pohlednici pocházejí z místní pobočky Klubu československých turistů a vydala ji firma Grafie J.V. Chmelíčka z Plzně.
Významným regionálním vydavatelem pohlednic byl sušický patriot a knihkupec Joža Pospíchal (1883-1965). Kromě nejrůznějších záběrů ze Šumavy vydal i pod hlavičkou Klubu českých turistů několik velice podařených pohlednic Klatov. Liboval si v netradičních pohledech, jako je tento záběr náměstí ze vchodu do radnice. Fotografii pořídil místní fotograf Bohumil Čuba (1880-1950).
Další ze série klatovských pohlednic fotil např. i zdejší gymnaziální profesor a velice nadaný fotoamatér Čeněk Chládek.
Jako jediného poválečného zástupce jsem vybral tuto pohlednici, která je zvláštní hned ze dvou důvodů. Vydal jí jako součást propagace v roce 1968 n. p. Kozak ve spolupráci s monopolním vydavatelem pohlednic firmou Orbis (běžně se jim říká „orbisky“). Zajímavá je i samotná fotka areálu firmy, ve kterém ještě nedošlo k tolika stavebním změnám oproti původní továrně Singer. Další kuriozitou jsou bezesporu oddělitelné diapozitivy, soudím, že to musel být hit. Netýkal se jen Klatov, Orbis vydal celou řadu těchto pohlednic i s dalšími městy.

Na závěr to nejlepší. Jestliže platí ve filokartii to samé, co ve filatelii, tedy že kousky s nějakou vadou mívají největší cenu, tak před sebou vidíte suverénně nejdražší pohlednici s tématikou Klatov. Hýčkám si ji ve sbírce už řadu let. O tom, že ani fatální chyba při tisku nezabránila vydavateli pustit ji na trh, svědčí to, že byla normálně odeslána. Nechtěl bych být v kůži osoby, která toto způsobila .

Toť pro dnešek vše, někdy příště odkryji další „skvosty“ ze sbírky pohlednic.

1 komentář: