Galerie českých měst - Klatovy 1904

Dnes se jako obvykle vrátíme do historie města Klatovy. Zajímavý pohled na naše město na počátku 20. století přinesl v roce 1904 časopis Máj v rámci pravidelné rubriky „Galerie českých měst“. Před 110 lety, v období před I. světovou válkou, prožívaly Klatovy skutečně zlaté časy spojené především s působením starosty MUDr. Aloise Maška. Z pohledu dnešního čtenáře místy trochu patetický popis obsahuje ale celou řadu informací podaných navíc krásnou češtinou.

O původu tohoto krásného města pošumavského, o osobě zakladatelově, jakož i o přibližné alespoň době jeho založení těžko hledati věrohodnějších zpráv. Naši kronikáři čeští dohadují se druhé polovice 8. století, ale jejich doklady vyznívají tak romanticky, a přitom nepřesně, že těžko pravdy domakati. Bezpečného historického dokladu o Klatovech poskytlo teprve 13. století, ač ani tu není zmínky o osobě zakladatelově.

Přes to je však jisto, že památné město vzniklo už v dobách daleko starších. Za doby Václava I. a zvláště za jeho nešťastného syna Přemysla Otakara II kvetlo už město řemesly i obchodem, neboť panovník tento příliš vynaložil na to, aby důležité místo útulně rozložené v lesnatém zášeří potoka Drnového, neslo mu potřebného užitku. Přemysl město ohradil, dal mu svobody i jistá práva, připojil k němu vesnice. I později za Karla IV. Bylo k výhodám dosavadním připojeno několik dalších, které nepřestaly vzrůstati i nadále : - což divu tedy, že během necelých dvou, tří století vzrostlo rozkošné horské městečko na pěkný zjev důstojného města venkovského, jemuž titul „Královské“ tak krásně příslušel!

Rušné století šestnácté ohlásilo se Klatovským několika velkými požáry, jimiž vzhled města v základech silně pozměněn. Ale nejen to: i na ubrání práv i výsad tu došlo ze strany Ferdinanda I. otce Maxmiliana II., proti němuž velká část Klatovských odbojně vystoupila v náboženských sporech. Podobný osud postihl město pro tutéž příčinu i po bitvě bělohorské. Nastaly smutné doby. Vlivu dosazeného řádu jezuitského počal podlosti lid a ku podivu: tvrdý živel pošumavský, který s takovou houževnatostí kladl odpor nepřátelům husitismu po celá staletí, počal se přibarvovati katolicismem. Zdálo se, že nadejdou doby klidnější. Ale dva nové kruté požáry (r. 1615 a 1686) poznovu zničily město do základů a energii obyvatelstva bylo znovu ponecháno obnovit jeho sílu i slávu....

Časopis Máj vycházel v letech 1902-1915 jako týdeník. V jeho redakční radě působil např. Jaroslav Vrchlický. Přinášel především literární díla na pokračování, v menším množství i zprávy z oblasti kultury. Vydával ho stejnojmenný spolek, resp. družstvo, které kromě toho také zastupovalo autory literárních děl – zjednodušeně fungoval jako dnešní „oblíbený“ Ochranný svaz autorský (OSA).

Stalo se. Doba Marie Terezie svým poměrným klidem blahodárně působila na restauraci města. Lid se počal oddávati řemeslům, zvelebil domácí průmysl a oživil obchod. Řada kostelů i jezuitská kolej zrušena a zabavené jmění částečně obráceno k dobru domácímu. Červánky nových dob zahořely nad dumavými šumavskými hvozdy a v záři těchto zásvitů až dodnes vyrůstá i mohutní význam královských Klatov. Zmiňuji se tuto ne bez příčiny o trudné historii. Bylo jistě potřebí karakterů nanejvýš pevných a energie krajně vyvinuté, aby po všech osudech, které tak rozmarně zahrály se svojí obětí, vyrostlo město k takovému významu, jaký zaujímá historii dneška. Již jeho vnější vzhled, pohlížíme li na ně s některé okolní výšinky, mile okouzlí: v kolébce úrodných rolí, zatavena v obrubu lesů, dumá tu na mírném pahorku rudá směsice domů, hrdá massa zdí, střech a štíhlých věží a věžiček se tu kupí na samém úpatí šumavských hor a Brd, město svěží svou čistotou i zelení zahrad a parků, roztomilé svojí romantickou polohou, sympatické svým moderním pokrokem a úctyhodné právě svou minulostí. Jsouc nejlidnatějším ze všech měst okolních, jistě že právem si přivlastňuje název „klíče českého Pošumaví“, titul stejně pyšný a lákavý, jako mnohovýznamový a plný zodpovědnosti.

Článek doprovodily notoricky známé fotky Klatov té doby. Na snímku panorama města – v popředí jeden z mlýnů ve městě - Podšibenský na místě pozdějšího krajského (dnes okresního) soudu.

Imposantní „Černá věž“, pýcha každého Klatovana, hrdá stavba, o jejímž prvotním účelu se zprávy rozcházejí, mohutná dojmem své černé, kamenné massy, krásná svojí přitozenou rustikou a jednoduchostí, dominuje městu. Tyčíc se do výše nadsedmdesáti metrů v samém rohu čtvercovitého náměstí, doplňuje dvojici šedivých věží sousedního kostela jezuitského, jenž tu zbyl jako živý pamětník slávy a bohatství bývalé jezuitské koleje. Chrám tento zasvěcen sv. Ignátiu a Početí Panny Marie, svítí svým renaissančním portálem a chová nejeden vzácný poklad středověkého umění. Zde dlužno vzpomenouti alespoň nástěnné malby na čelní zdi za hlavním oltářem, zdařené to imitace bohaté barokní stavby mramorového oltáře, který jakýmsi zakončením chrámového interieuru.

Z obrazů zaslouží zde zvláštní zmínky a pozornosti malba neznámého malíře, mylně kdysi Škrétovi připisovaná „Ježíš mezi zákonníky v chrámě“ a dva olejové obrazy, tyto nepochybně Škrétovy „Umývání nohou Kristem“ a „Máří Magdalena“. Památné krypty s mumifikovanými mrtvolami členů řádu a jeho vznešených příznivců klenou se pod chrámem.

Náměstí v Klatovech,v popředí formanské vozy, naopak v pozadí vedle Černé věže je patrná původní radnice, která vyhořela v roce 1918.

Památná radnice, stavěná v letech 1547-1557 (vyhořela v roce 1918, dnešní „verze“ je z počátku 20. let 20. století – pozn. aut.) současně s Černou věží, velebná Bílá věž, barokní stavba gymnasijního kostela sv. Aloisia z první polovice XIV. století a krásný děkanský chrám Narození Panny Marie ze XIII. Století postavený ve slohu gotickém, nyní restaurování, jsou další památné monumenty královských Klatov. Zde právě nalezneme slavnou Raabovu fresku „Skonání sv. Josefa“ a bohatě řezanou kazatelnu ze století XVII., od neznámého umělce, jakož i vzácnou cínovou křtitelnici. Na pražském předměstí shledáváme se ještě s chrámem sv. Jakuba (na hřbitově – pozn aut.), na“Chaloupkách“ probleskuje z pozadí akátovým stromořadím kaple Zjevení Panny Marie, dále kaplička sv. Rocha (na místě „okresu“ , zbořena počátkem 30. let 20. století – pozn aut.), kostel sv. Martina na Hůrce, kaple „Umučení Páně“ na Křesťanském vrchu (zbořena v 80. letech 20. století), milý kostelíček sv. Václava - -hle, proč pohled na Klatovy nás překvapí majestátem svých masivních věží a malebným dojmem pitoreskních věžiček a štítů. Tu pnou se nad rudou massu střech, tu noří se, tu noří se zelení, ztrácející se v tomto barevném pozadí či zvedají se až v modro Šumavou obklíčeného obzoru. Temně rudá směsice střech, kamenný konglomerát, parky i zahradami prolemovaný – zdá se vám v celku být nádherným trsem rudého vřesoviště, vyrostlým za smaragdové líchy romantického zákoutí.
Když jsem zas po čase navštívil o prázdninách Klatovy, chvěly se celičké ještě po právě přehnané bouřce. Velkolepý park voněl mládím a mízou. Četné zahrady plné nejpestřejších karafiátů, rozběhlé po celém obvodu města, oddýchaly radostně. A když jsem vystoupil na blízký vršek Hůrku, odkud se do kraje nejkrásněji rozhlédnout můžeš, valily se poslední zbytky ztrhaných černých i šedivých mračen nad Eisensteinem. Pohled vábný i děsivý: modř lesů zčernala, pole svítila vlahou a staré kryty střech jak by omládly. Široké blesky ještě občasně sjely z černých mass nebeských do šumavských hvozdů a duté hučení hromu chvěly se ovzduším. Leč se strany opačné hřály už smírné paprsky slunka a široká duha zapadala jedním obloukem kamsi až za městský park.

Bašta Okrouhlice.

Tento sad může být opravdu pýchou královského města. Rozlehlý, hýřící zelení, tu moderně upravený po způsobu anglickém, tu schválně ponechaný přirozenému svému vývoji, chlubí se nejednou lesní partií, lučinou či intimním zátiším. Protékán Drnovým potokem, ukrývá v sobě veliký rybník s útulným ostrůvkem uprostřed. Milá procházka, milý odpočinek v té stinné zeleni… Silným vzduchem blízkých hor ovanuti, dýchajíce kořennou vůni světoznámých klatovských karafiátů, vzpomínáme zdejších rodáků. Slavných je mezi nimi celá řada: Vavřinec z Klatov, malíř překrásných miniatur v misálu Zdeňka Zajíce, Matěj i ondřej Klatovský, slovutný právník 16. století, Pavel Kristián z Koldína, malíř Matěj Pecka, spisovatelé Jakub Strabo, J. B. Lokastelli, Jiljí Sextetter, Aug. V. Kramerius, Karel Slavoj Amerling a K. B. Štorch, slavný geolog Jan Krejčí, jehož pomník zdobí menší sad Klatovský u Vídeňské ulice a j.v. Pět univerzitních profesorů, kteří jsou dnes opravdovými ozdobami našeho učení Karlo-Ferdinandova, vychovaly nám rodné Klatovy: tož doktory Thomayera a Vrbu, Reinsberga, Mourka a Randu, nevzpomínaje ani té okolnosti, že geniální Jaroslav Vrchlický počal tu jako student gymnasiální prvně rozpínati ve vesmír svoji posvěcenou peruť.

Snímek z parku neboli Mercandiniho sadů, které autor článku tolik vychvaluje. Nedávno proběhlé první etapě rekonstrukce parku se budu brzy věnovat.

Tiše sní Klatovy, vlákány až k samým úbočím Šumavy, ale proud moderního cítění jih nepominul. Jakoby vdechnut v ty ostré větry pohorské, provívá je zdravě a k rozkvětu města. Široce rozvinutý a hluboce zakořeněný průmysl zahradnický vyspěl dnešního dne, zejména v pěstování karafiátů k takové dokonalosti, že několik zdejších firem má význam světový. Bílé prádlo klatovské (Klatovy mají 6 továren na prádlo) rovněž se posílá široko daleko, nemluvě ani po řadě továren jiného druhu jako strojovny, parní pily, továren na přikrývky a vatu, koželuhárny, pivovarů, kruhovky, továren na zpracování dřeva a celé řady podobných. Je vůbec velmi živo v útulném tomto města, kde životu se těší přes 13.000 lidí, kde o duševní pokrok pečuje pečlivě vedená čítárna s ročním obratem 17.000 čtenářů, veřejná knihovna zřízená čilým spolkem akademiků „Úhlava“, kde všecky památky města a okolí žárlivě uchovává roztomilé městské muzeum, kde živá péče věnuje se v posledních letech zřízení krásné budovy divadelní, kde střední i nižší školství je v tak závidění hodném rozkvětu.

Ano, čilý, zdravý ruch tu bují, který je nejbezpečnější zárukou, že tento střed i „klíč“ našeho Pošumaví nejen právem může býti hrd na svůj čestný titul, ale že i jeho mnohovýznamnosti i zodpovědnosti umí dokonale zadost učinit.