Poslední dnové hazardu v Klatovech?

Hazard a jeho provozování je v posledních měsících téma nanejvýš oblíbené. Skoro se mi zdá, že existence heren a výherních automatů je příčinou skoro všech společenských problémů – počínaje rozvrácenými rodinami, přes braní drog až po epidemii exekucí. Pravdou je, že počet výherních automatů, resp. heren, v posledních letech prudce narostl a některé ulice v českých městech připomínají spíš Las Vegas.

Nechci se příliš zabývat různými aspekty provozování heren , ovšem tento stav způsobila především možnost povolování jednoho z typů přístrojů (tzv. VLT – videoloterijní terminály) ze strany ministerstva financí. Nevím přesně, kdy k tomu došlo, ale Kalda bude mít asi tušení.

To vedlo ke stavu, že městská samospráva neměla možnost fakticky ovlivňovat množství heren na svém území. Klasické „bedny“, které povolují města, jsou na ústupu, prim drží VLT.

Proti tomuto stavu se kromě občanských aktivistů ohradily i některé municipality stížností u Ústavního soudu. Tato měla za cíl dosáhnout přenesení pravomoci povolovat jakékoli automaty na svém území zpět na města. Pokud si dobře vzpomínám, průkopníkem bylo město Klatovy, které jako první cca před rokem uspělo s tímto podáním, a ÚS mu přiznal možnost aktivně ovlivnit počty přístrojů ve městě. Tato úspěšná snaha se dá hodnotit pozitivně. Právní bitva byla tedy rozhodně smysluplnějším krokem než rozpačitá snaha města regulovat otevírací dobu všech podniků (motivovaná bojem proti hernám), ke které došlo v roce 2011 a proti které se zvedl nevídaný až směšný odpor zdejší mládeže. Během krátké platnosti omezující vyhlášky také docházelo k tragikomickým scénám, kdy (jindy neviditelní) příslušníci městské policie natáčeli hosty, kteří odcházeli z podniků (bez automatů) po uplynutí povolené otvírací doby.

V otázce zda omezovat či neomezovat hazard jsem poněkud rozpolcený, k čemuž přispěly i demagogické a zavádějící argumenty obou stran. Odpůrci heren často nazývali vlastníky těchto legálně fungujících firem jako „hazardní mafii“ nebo sváděli na existenci heren i další negativní jevy (užívání drog apod.). Hlavně ale prezentovali nulovou toleranci automatů jako cestu k vymýcení hazardu a všech negativních jevů s ním spojených, což je absolutní nesmysl. 

Podobný obrázek bude v Klatovech brzy minulostí. Osobně považuji za mnohem větší problém než vlastní gamblerství problematické jevy, které s sebou nese provoz heren (provozovny jako základny pro drogový byznys, rušení nočního klidu apod.). Samozřejmě by bylo naivní se domnívat, že drogová scéna zmizí, spíš se přesune do normálních podniků, což asi přispěje k snížení jejich renomé mezi běžnými návštěvníky. Také majitelé nebytových prostorů asi nebudou moc nadšení, pronajmout slušně „nebytovku“ v centru města bude zřejmě problém. Na druhou stranu- centrum Klatov bude „mrtvé“ i bez heren.

 

Na druhou stranu zastánci hazardu předkládali černé scénáře o vzniku stovek černých heren nebo prezentovali provozovatele hazardu málem jako filantropy, kteří výrazně přispívají do obecních, resp. státního rozpočtu. Příjem měst z provozování automatů je (nebo byl) nezanedbatelný, ovšem majitele heren k tomu nutil zákon, takže o dobrovolnosti nemůže být řeči.O tom, že závislí gambleři spadnou jako potřební do osidel sociálního systému a stojí tak nemalé částky peněz, ani nemluvě.

Uvedený nástin problematiky je opravdu zjednodušený - jak to bývá, vše je trochu komplikovanější…

Samozřejmě hazardní hry nejsou žádnou novinkou, stejně tak jako boj proti nim. Zatímco dnes mají prim automaty nebo kasina, v minulosti to byly především karty, neboli čertovy obrázky. Někteří je nepovažují za čistokrevný hazard, protože pověstná štěstěna zde sice hraje důležitou roli, ale ne nutně rozhodující. O tom, že karban má i v Klatovech dlouhou tradici, svědčí i následující zpráva z roku 1880 uveřejněná v Šumavanu.

Následky karbanu

Minulé dny hráli dva mlynáři z blízkého okolí Klatov v jednom hostinci v Klatovech karty. Jako vždycky i tentokráte Štěstěna, která se stala nyní také bohyní karbanu, přála toliko jen jednomu z obou karbaníků. Když pak po delší hře vítěz vyšel ven., vyšel za ním též druhý karbaník a aby alespoň částečně ochladil zlosť svou pro prohru svoji, uhodil několikráte soka svého dýmkou do čela, poraniv jej jen velmi lehce. Ale brzy pykal činu svého, neboť poraněný volaje policii, přivolal také strach na spoluhráče, který uvolil se poranění učiněné zaplatiti. Napadený využitkoval bázně sokovy a dal pohotově si vyplatiti za odřeninu na čele – 650 zlatých. Než policie přece přišla, vyšetřila událost tuto a oznámila trestnímu soudu.

Zdá se, že hráči zvolili ideální strategii - místo zdlouhavých soudních tahanic vyřešili vše na místě. 

Dříve byly nejoblíbenější hazardní kratochvílí karty. I současné automaty jsou evidentně na ústupu. K vymýcení hazardu ovšem nikdy nedojde, aktivity notorických hráčů se dříve nebo později přesunou na internet. Také bych se divil, kdyby se provozovatelé automatů nesnažili najít kličky, které umožní pokračování provozování „beden“. Nemluvě o tom, že část hazardního průmyslu pokračuje dále bez omezení – číselné loterie nebo kurzové částky (byť zde nehraje roli pouze náhoda).
Návrh žertovné karty od malíře Karla Stroffa (1881-1929).

 

Hazard jako zakázané ovoce lákal samozřejmě i mládež, zvlášť poválečná doba přinesla uvolněné mravy a problémy. Nechme promluvit pro změnu Klatovské listy z roku 1920:

Zábavy dnešní mládeže

V poslední době množí se stížnosti, že nejen děti škole odrostlé, ale i škole povinné, navštěvují hostince, kde se hrají hazardní hry v karty o peníze, jakož i taneční zábavy, kde si dávají děti dokonce vyhrávati sola! Uvádí se tudíž majitelům hostinských koncesí a pořadatelům zábav na paměť, že nařízení zemské správy politické o opatřeních proti zpustlosti mládeže dosud platí. Obyvatelstvo se žádá, aby v zájmu dětí dalo stráží zjistiti podobné případy, aby mohlo býti zakročeno proti viníkům.

Hle, nejen kartám se oddávala školní mládež, ale i tance se jí zachtělo. Doba se mění, dnes by asi tančírny typu Střelnice bez dětí školou povinných i sotva odrostlých těžko přežívaly.
Karbaníci se skutečně oddávali své neřesti všude, o tom svědčí i nařízení o zákazu hazardních her ve vlacích z roku 1924. Vůbec si nedokážu představit, že by dnes chtěl někdo zakazovat takovýto druh zábavy vymírajícímu druhu - cestujícím ve vlacích.
Nechme ale znovu promluvit dobový tisk:

Z řad obecenstva, cestujícího po železnici, bylo si stěžováno, že ve vlacích se hrají hazardní hry v karty, při čemž hráči se zamykají v oddílech, které nejsou plně obsazeny, zatímco ostatní obecenstvo se tísní v chodbičkách. Poněvadž jsou hazardní hry v karty zákonem zakázány, bylo nařízeno průvodčím vlaků i vrátným na stanicích, aby jich netrpěli ani ve vlacích, ani v čekárnách a zároveň bylo těmto zaměstnancům zakázáno zapůjčovati cestujícím karty vůbec a vykazovati hráčům zvláštní uzavřené oddíly. Ředitelství státních drah vyzývá cestující obecenstvo, aby dbalo tohoto upozornění, poněvadž by jinak muselo hráče zjistiti svými zaměstnanci a učiniti na ně trestní oznámení. Nevinné hry pro ukrácení dlouhé chvíle nejsou tímto zákazem dotčeny. 

Velkou popularitu mívaly i nejrůznější loterie. Často byly pořádány u příležitosti významných událostí – konkrétně tato u příležitosti Jubilejní zemské výstavy v roce 1891.

 

Zkrátka řečeno – hrát možno, ale pouze nevinné hry! Je evidentní, že tlak na regulaci činností, které jsou ze své podstaty těžko regulovatelné, tedy např. hraní karet o peníze v soukromí, zde byl dávno před nástupem bruselských i jiných „inženýrů dobra“.
Stejně tak fungovala lobby z opačné strany, tedy z řad provozovatelů výherních automatů, které již ve třicátých letech patřily do výbavy leckterého restaurantu. V roce 1935 se ozvalo poměrně silné Společenstvo hostinských a výčepníků (pobočka tohoto sdružení byla v Klatovech založena v roce 1892) prostřednictvím vlastního časopisu Hostimil a žádalo po státní správě, aby „nečinila obtíže a dovolila zřízení heren“. Zatímco dnes zastánci výherních přístrojů argumentují ztrátou desítek tisíc pracovních míst v hernách v případě zákazu automatů, tehdy zaznělo, že „automaty přinesou hostinským příspěvek na drahé elektrické světlo“ Hostimil poukazuje i na přínos pro české dělníky, kteří dostanou práci při výrobě přístrojů. Dále také článek poukazoval na fakt, že úřady bez problémů povolují automaty s potravinami (na úkory hostinců)…

Pátral jsem v dobových dokumentech, jak to bylo s eventuelními odvody z hazardu či podobných her. Bohužel se mi nepodařilo vypátrat, zda a eventuelně kolik odváděli jejich provozovatelé. Předpokládám ale, že výši poplatků měla ve své režii města. V obecné rovině měly totiž městské samosprávy za první republiky a za Rakouska mnohem větší možnosti ovlivnit výši podobných poplatků či daní než dnes.

Velice často se pořádaly i loterie dobročinné jako tato, kterou inzeroval knihtiskař a vydavatel Maxmilián Čermák, v roce 1878. Nejsem si jist, zda by dnes potenciální zájemce nalákala výhra v podobě uměleckých děl. O silné touze po výhře u všech společenských vrstev (včetně těch nejnižších) svědčí fakt, že pořadatelé komerčních loterií vcelku běžně nabízeli losy na splátky! 

 Nepřekvapí proto, že v roce 1936 v se klatovské městské zastupitelstvo usneslo, že zavede „obecní dávku z hraní kulečníku“. Toto nařízení vyvolalo u provozovatelů i hráčů velkou nevoli. Poplatek nebyl nijak drastický (50 haléřů za 3 hodiny hry), ale vyplňování speciálních bločků, které nechalo město vytisknout, bylo samozřejmě velmi otravné. Navíc v té době se platily i další poplatky ze „zábav“ (i když vybrané peníze mířily do státního nikoli obecního rozpočtu), např. z pořádání hudebních nebo tanečních večírků, z filmových produkcí, z hraní karet nebo domina (!) nebo z prodloužení policejní hodiny (tedy prodloužení regulované otevírací doby hospod).

Tak doufejme, že se současní zastupitelé nenechají inspirovat a nebudou se snažit podobně nahradit výpadek příjmů z automatů.