Lékařská ex libris

Jak jsem avizoval ve svém „novoročním“ příspěvku, chtěl bych občas publikovat i články, které přímo tématicky nesouvisejí s náplní blogu. Právě jeden přináším dnes. Před několika týdny se mi dostala do ruky zajímavá bibliofilie- soubor lékařských ex libris vydaný v roce 1915. Pokusil jsem zjistit něco o lékařích, kteří si před sto lety objednali tato ex libris. Většina z nich získala slušné renomé.

První ex libiris označovalo knihy, které vlastnil MUDr. Antonín Trýb (1884-1960). Rodák z městečka Křivoklát, vystudoval gymnázium v Příbrami a poté lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Trýb si vybral opravdu atraktivní specializaci – dermatovenerologii. Kariéru začal jako asistent na LF UK (Histologický ústav), poté působil na Kožní klinice České lékařské fakulty. Během války šéfoval venerologické klinice v Pardubicích. Po vzniku ČSR pracoval u československých legií v Rusku. Řádnou profesuru získal v roce 1923, poté spoluzaložil Dermatologickou kliniku při LF Masarykovy univerzity, v letech 1926-51 byl přednostou této nemocnice.

Zajímavá je i Trýbova literární činnost. Kromě obligátních odborných textů psal i lyricky laděnou poezii a cestopisně laděné vzpomínky na angažmá v ruských legiích. Asi nejdůležitějším Trýbovým literárním dílem je ovšem román Císař chudých o římském panovníkovi Diokleciánovi.

Vzhledem k odbornému zaměření MUDr. Trýba by se asi na ex libris hodila jiná část těla než obligátní lebka. Autorem návrhu není nikdo jiný než slavný (byť dle mého soudu velmi přeceňovaný) Josef Lada. Nenechte se zmást stylem – v počátcích své kariéry Ladův rukopis vůbec nepřipomínal pozdější „motivy z Hrusic“. 

Druhým „felčarem“ a majitelem krásného ex libris, kterého jsem vybral z uvedené kolekce, byl MUDr. Emil Zikmund (1874-1945). Po vystudování lékařské fakulty v Praze pracoval nejprve v pražské Všeobecné nemocnici, poté na dermatologické klinice a jako chirurgický elév. Po ročním intermezzu na chirurgii nemocnice v Sarajevu (1907-08) se nechal zaměstnat na porodnicko-gynekologické klinice znovu v Praze. V roce 1920 habilitoval v oboru gynekologie a porodnictví, o osm let později se stal mimořádným profesorem tohoto oboru. Až do své smrti poté působil na gynekologické klinice pražské Všeobecné nemocnice. Pro laiky zní trochu bizarně název jedné z odborných publikací, jíž je autorem-O operativním léčení prolapsů rodidel. Autorem Zikmundova ex libris byl malíř, grafik a karikaturista Adolf Petříček (1883-1943). 

Malou perličkou je fakt, že i další lékařské ex libris patřilo rodáku ze středočeského města Křivoklát, i když MUDr. Jiří Fifka (1887-1973) spojil svůj profesní i osobní život s městem Strakonice. Absolvoval gymnázium v Mladé Boleslavi a Lékařskou fakultu UK. Profesionální kariéru zahájil v nemocnici v Mladé Boleslavi, poté léčil pacienty jako sekundář v kladenském špitálu. Od roku 1924 byl primářem chirurgie nemocnice ve Strakonicích, v roce 1928 se stal šéfem celé nemocnice. V této funkci vydržel až do roku 1948, primariát si dokonce udržel až do roku 1960. Tím však Fifkova kariéra neskončila, v letech 1932 a 1937 byl dokonce zvolen starostou města. Autorem návrhu Fifkova ex libris byl grafik Stanislav Kulhánek (1885-1970).

O MUDr. Otakarovi Janáčkovi se mi nepodařilo zjistit žádné informace. Ex libris mě ale zaujalo – samozřejmě nechybí lebka, kniha, kopí ovšem moc nerozumím.

Alespoň tedy pár slov k autorovi návrhu, kterým byl pražský rodák Václav Rytíř (1889-1943). Tento grafik, spisovatel a heraldik byl poměrně známým a oblíbeným autorem ex libris, dá se snad říci, že se specializoval na jejich tvorbu. Svědčí o tom nakonec i množství Rytířových návrhů v této nepříliš rozsáhlé kolekci.

Na počátku čtyřicátých let také vydal knihu „Signatury malířů“, která je dodnes platnou pomůckou pro sběratele a obchodníky s uměním.

Poněkud graficky „chudší“ ex libris MUDr. F. Pavlíka. Zajímavé je ovšem jméno jeho autorky – byla jím dcera Mikoláše Alše Maryna Svobodová-Alšová (1883-1972). Kromě ilustrování se věnovala publikační činnosti – napsala např. vzpomínkovou knihu o svém otci U nás doma.

Ani o osudu lékaře Čeňka (či Čestmíra) Stýbla se mi nepodařilo vypátrat nic. Znovu Václav Rytíř a jeho návrh z roku 1913. Když už není lebka, alespoň část kostry prostě chybět nesmí. Ex libris bylo vytvořeno technikou zinkografie.

Ještě jednou MUDr. Antonín Trýb a další zajímavé „políčkové“ ex libris s nápisem „Bez lásky k věci není krásně velkých činů“. Autorem „knižní nálepky“ je malíř a grafik Jan Konůpek (1883-1950). Použitá technika – autotypie. 

Majitelem tohoto ex libris byl prof. MUDr. Otakar Rybák (1886-1934). Rybák, rodák z jihočeské Soběslavi, vystudoval gymnázium v Jindřichově Hradci, poté lékařskou fakultu UK. Vzdělával se i na univerzitě v Gőttingenu. Jeho specializací se stala farmakologie a toxikologie. Po získání docentury v těchto oborech působil v laboratořích Dětské nemocnici v Praze. Po vniku ČSR byl pověřen vybudováním a vedením Vysoké školy zvěrolékařské v Brně, v letech 1924-25 byl dokonce rektorem této školy.

Autorem návrhu byl František Pavel Malý (1882-1957) malíř, karikaturista a novinář. 

Do třetice Václav Rytíř a jeho návrh ex libris pro MUDr. Františka Ningera (1886-1966).Tento lékař zahájil gymnaziální studia v Mladé Boleslavi, maturitu ovšem složil v nedalekých Domažlicích. Po studiu na LFUK, pracoval na klinice ušních,nosních a krčních chorob v Praze (1912-1920). Poté se přemístil do Brna, se kterým spojil svou další profesní kariéru.V následujících takřka 40 letech (1920-1958) působil jako přednosta kliniky ORL v rámci lékařské fakulty Masarykovy univerzity. V akademickém roce 1929/30 stál Ninger v čele celé lékařské fakulty MU jako její děkan.

Byl členem České otolaryngologické společnosti, v roce 1956 získal Ninger Řád práce. Na jeho počest se každoročně v Luhačovicích pořádá odborná konference Lázeňské inhalatorium Františka Ningera.        

To nejlepší na konec. Ex libris MUDr. Blažeje Prusíka (1884-1953) od klatovského malíře a baviče Josefa Čejky. MUDr. Prusík se narodil v roce 1884 ve Výrově poblíž Kralovic. Lékařská studia dokončil v roce 1910, hned následující rok se vydal jako lékař na Balkán, kde právě c.k. mocnářství vedlo válku. Léčil zde ovšem především civilisty. Po návratu si v roce 1914 otevřel vlastní lékařskou praxi ve středočeské Dobříši. Během světové války léčil zraněné frontové vojáky v místním lazaretu. Byl také činným v městském zastupitelstvu.

Je vysoce pravděpodobné, že Čejku, svého spolužáka z gymnázia, jako autora pro ex libris, mu doporučil jeho slavnější bratranec, klatovský rodák MUDr. Bohumil Prusík (1886-1963) - jeden z mnoha slavných lékařů, kteří měli své kořeny v Klatovech a okolí.