Nová nemocnice v Klatovech II.

Minule jsme se podívali na průběh stavby nové klatovské nemocnice. Připadá mi vhodné při této příležitosti porovnat okolnosti vzniku nového špitálu s původním areálem, který sloužil obyvatelům Klatov téměř sto let. Jak jsem avizoval v předchozím příspěvku, v záplavě nadšení nad supermoderní a krásnou nemocnicí si také neodpustím pár poznámek a pochybností, které ve mně celý projekt vzbuzuje.

Nemocniční areál pod Křesťanským vrškem sloužil obyvatelům Klatov od roku 1914. Samozřejmě se nejednalo o první léčebné zařízení v dějinách města – první špitál pod patronací řádů křížovníků s červenou hvězdou je připomínám již ve 13. století, tedy nedlouho po založení města. V 17. století přešel do správy města a zasvěcen byl nově sv. Rochu, v roce 1728 byly vystavěny pro špitál nové objekty (na místě dnešní služebny policie neboli bývalého okresního úřadu). Jak se tam žilo se lze dočíst zde. V 18. století pak ještě vznikly špitály pro malomocné pod Hůrkou, další u kaple Chaloupka a malý pod budovou arciděkanství. V roce 1859 byla zřízena  první regulérní městská nemocnice v domě č.p. 6 u Chaloupky s kapacitou 45 lůžek. Tato zařízení postupem času přestala vyhovovat, a proto se již koncem devadesátých let 19. století začalo uvažovat o novém špitále.

Stavba nemocnice byla v režii okresu, který byl tehdy vyšším samosprávním celkem, zde je tedy možno vidět paralelu se současným zřizovatelem, tedy krajem. První usnesení řešící stavbu nemocnice přijalo okresní zastupitelstvo už v únoru 1897. V té době do hry vstoupilo město s návrhem, že postaví zařízení na své náklady. Po provedení přípravných prací a vytipování pozemku si představitelé města uvědomili, že takový projekt je nad jejich finanční možnosti. Proto vstoupili do jednání s okresem a jejich výsledkem byla na počátku roku 1908 definitivní dohoda, že investorem bude okresní hejtmanství.   Město Klatovy se zavázalo  přispět bezplatným věnováním pozemku, vybavením pocházejícím ze staré městské nemocnice a finančním příspěvkem 50.000 K (cca 5% celkových nákladů). Výměnou za tyto příspěvky ke stavbě si představitelé města vymínili, že obsadí jednu třetinu členů tzv. kuratoria (správní rady) nemocnice. Obecní zastupitelstvo nakonec do tohoto správního orgánu zvolilo továrníka Leopolda Schifauera, lékárníka Jindřicha Schimanna staršího a advokáta Václava Krále. 

   



Areál nemocnice ve dvacátých letech.



Dnes by samozřejmě vedení města nemohlo myslet na financování ani v nejbujnějších snech, i onen pětiprocentní příspěvek by byl velmi problematický, při celkových nákladech skoro 1,5 mld. Kč.

Vraťme se znovu do minulosti, vlastní stavba začala se zpožděním až v listopadu 1911 a nemocnice byla dokončena  na počátku roku 1913, tedy stavělo se více než dva roky, přesto o něco kratší dobu než v současnosti. Celkové náklady dosáhly výše cca 1.000.000 K (pro představu – běžná denní mzda zedníka se pohybovala okolo 3 K, jednopatrový starší dům se v Klatovech prodával za 25.000-30.000 K). Celková kapacita nemocnice činila 200 lůžek.

Hlavní „porci“ stavebních prací prováděla firma V. Nekvasil z Karlína. Zakladatel firmy Václav Nekvasil (1840-1906) byl nejen stavebním podnikatelem ale i zemským poslancem a stal se jedním z hlavních organizátorů slavné  Jubilejní výstavy v roce 1891. Jeho firma realizovala celou řadu významných staveb - například sídlo Legiobanky v Praze..  Jednalo se tehdy o jednu z největších stavebních firem, lze tedy jistě najít určitou paralelu z nynějšími stavebníky z Metrostavu. V Klatovech si firma udělala dobré jméno už vybudováním městského vodovodu, který byl uveden do provozu v prosinci 1903. Každopádně za stavební práce inkasovala firma 580.000 K, ovšem bylo nutné  připlatit za (i dnes populární) vícepráce, jejichž nutnost provedení se ukázala až během stavby. 

Celou řadu drobnějších prací provedly i klatovské firmy – vodovod, plynovod a vnitřní kanalizaci strojírna Leopolda Schiffauera, část nábytku byla  vyrobena v továrně Václava Kusýho nebo dílně Jakuba Motlíka.  Kamenické práce provedl Vojtěch Pták. Veškeré prádlo dodala firma V. Prouza, skleněné a porcelánové nádobí pak místní obchodník Antonín Král.

Dle sdělení tiskového mluvčího firmy pustil i Metrostav místní podnikatele k „lizu“ při stavbě nového monobloku. Objem těchto subdodavatelských dodávek mi ovšem nebyl sdělen s odvoláním na know-how „stavebníků metra“.



Věc dnes skutečně nevídaná – poděkování lékařům nemocnice uveřejněné v tisku.



Každopádně celkové náklady na výstavbu nového objektu a vybavení činily cca 1,434 milardy korun. Z této obrovské částky zaplatil 987 milionů investor, tedy Plzeňský kraj, zbytek (443 milionů) byl získány z regionálního operačního programu NUTS II Jihozápad. Dvě třetiny nákladů spolkla samotná stavba, zbytek přípravné práce, přístrojové  zdravotnické vybavení, nábytek, informační technologie apod. 

Zatímco jednou z hlavních výhod nové budovy by měla být koncentrace většiny oddělení pod jednu střechu, starou nemocnici charakterizovaly oddělené pavilony.

Dnešní nemocnici bylo možno si prohlédnout již dvakrát, naposledy 28. září a mnozí budou mít možnost (bohužel) seznámit se s ní i důkladněji. Připomeňme ale, jak vlastně vypadala nemocnice v roce 1908. V administrativní budově měli své zázemí lékaři (přízemí), v suterénu potom sluha a služky a jeden pokoj zde byl vyhrazen pro choromyslného pacienta (tam by bylo dnes adeptů na obsazení!). Dále se v přízemí nacházely dvě kanceláře, čekárna a místnost pro menší operace. V prvním patře byla lůžková část určená pro „pacoše“ interního (rozdělená samozřejmě na  mužskou a ženskou část)

Pavilon interny byl téměř celý vyhrazen pro lůžka pacientů, patřilo sem i příslušenství - komora pro personál a sklad prádla. V suterénu byly umístěny vzdušné lázně, hydroterapie, prostor pro masáže a mechanoterapii.  Účel operačního pavilonu už je patrný z názvu, kromě dvou operačních sálů zde byla bakteriologická a chemická laboratoř (suterén), rentgen, temná komora, sterilizační místnost, šatna a umývárna pro lékaře a sklad obvazů. Pokoje pro nemocné v něm byly orientovány na jih. Už tehdy byly rozlišovány úrovně péče, nadstandard (podobně jako dnes) spočíval v tom, že pokoj tzv. první třídy byl pro jednoho nebo  dva pacienty, druhá třída znamenala tři postele,  zatímco v běžném pokoji leželo 8-10 nemocných.    

Vzhledem k častému výskytu nakažlivých nemocí měl velký význam pavilon infekční se třemi samostatnými odděleními (muži, ženy, děti) s šestatřiceti lůžky. Jeho součástí byla i speciální prádelna a desinfekční stanice.

Další častou a „populární“ nemocí byla tuberkulóza, jejímu léčení byl proto věnován zvláštní pavilon. Byl rozdělen na oddělení podle pohlaví pacientů. Specialitou byl pokoj pro umírající, kam byl přesunut pacient v beznadějném stavu, aby nerušil ostatní. Existence této místnosti byla pro hospitalizované jistě velice povzbuzující.

Z tohoto exkluzivního pokojíku vedla jediná cesta - do  umrlčí komory. Ta byla rozdělena na tři oddělení - vlastní úložiště mrtvol, pitevny a výkropní místnosti.

Posledním objektem byla hospodářská budova – v suterénu s kotelnou se dvěma parními kotly, které sloužily nejen k topení, ale  produkovaná pára i pro sterilizaci a dezinfekci. Ve sklepě se také skladovalo palivové dříví a uhlí. Přízemí obsadila nemocniční kuchyň, v prvním patře se nacházela kaple a byty ošetřovatelek.



Tuberkulosní pavilon ve třicátých letech.



Velice zajímavé je srovnání počtu zaměstnanců a lůžek dnes a před sto lety. Lokální tisk před otevřením v únoru 1914 informoval o konkursu na místo primáře nemocnice, kterým se stal MUDr. Bohumil Till, který dříve působil na pražské chirurgické klinice jako asistent významného chirurga MUDr. Otakara Kukuly (1867-1925). Prvním sekundárním lékařem se stal primář bývalé nemocnice u Chaloupky MUDr. Alois Císař. Místo druhého sekundárního lékaře bylo obsazeno MUDr. Josefem Vazačem, který do té doby působil jako externí lékař ve všeobecné nemocnici v Praze.  Práce a povinnosti ošetřovatelek odpovídaly zhruba pracovní náplni dnešních zdravotních sester. V nemocnici na počátku jejího provozu pracovalo 14 řádových sester, které sem přišly z Hořic, kde v tamější nemocnici sloužily 25 let. K ruce jim měl být ještě blíže neurčený počet služek.

Na příchod řádových sester reagoval článkem týdeník Šumavan. Velice nevybíravým způsobem na ně zaútočil s poukazem na jejich chování v předchozím působišti. Odsud údajně odešly především kvůli tlaku nadřízených „aby mermomocí nenutily nemocné k církevnímu zaopatření“. Šumavan dokonce cituje primáře hořické nemocnice a jeho postoj k sestrám: „....měly se cítiti více ošetřovatelkami a sestrami než neúprosnými vykonavatelkami církevních úřadů“. No skutečně vřelé přivítání! K personálu nemocnice nutno přičíst ještě správce, strojníka, topiče, domovníka a dva sluhy pro doktory.

Přesuneme-li se o sto let kupředu, je jasné, že počet zaměstnanců je v současnosti někde úplně jinde. Celkem zde pracuje 673 lidí (na 632 úvazků), přes 80 % z nich je zdravotnický personál (především tzv. střední). V novém monobloku bude pracovat 85 % z celkového počtu lidí.

Samozřejmě otevření nemocnice v roce 1914 i 2012 bylo příležitostí pro prezentaci osobností, které měly na vzniku (ať už domnělou či skutečnou) zásluhu. V monobloku se slavnostně přestřihávala páska v pondělí 8. října 2012, pozvánka pro mě se někde zatoulala, takže jsem musel vzít zavděk fotoreportem Klatovského deníku. Sešli se zde samozřejmě všichni VIP – hejtman, starosta,  ředitel nemocnice, bývalá hejtmanka a další. První dva jmenovaní se dokonce nacházejí v horké fázi volební kampaně. Na fotografiích bohužel nevidím dalšího politika v kampani -  1. náměstka ředitele nemocnice pana Bc. Jakubčíka, možná se ale jenom špatně dívám.  Přijde mi to  příznačné, pan bakalář je totiž trochu neviditelný, tedy s ohledem  na to, kolik funkcí zastává -  je předsedou místní stranické buňky, zastupitel, kandidát v krajských volbách se slušnou šancí dostat se do zastupitelstva kraje, druhdy vysoko na kandidátce do PS. Viděl ho ovšem někdy někdo? Alespoň jsme se dozvěděli od jeho kolegy ze zastupitelstva, že je to kámoš. To je dobře!



Dodávat vybavení pro novou nemocnici bylo záležitostí zdá se prestižní.



Ale zpět do minulosti - starý areál byl otevřen v polovině února 1914. Nemocnice nesla oficiální název Jubilejní okresní nemocnice císaře a krále Františka Josefa I. v Klatovech. Úvodní projev pronesl starosta města i okresu JUDr. Karel Hostaš, ve svém příspěvku stručně zrekapituloval historii podobných zařízení ve městě. Po něm dostal slovo MUDr. Till, který nejprve poděkoval okresnímu zastupitelstvu za důvěru, kterou do něj vložilo, když ho pověřilo vedením špitálu. Dále primář vyzvedl pokrok, který byl v poslední době učiněn v rozvoji lékařské vědy i zlepšení dostupnosti péče pro nejchudší vrstvy obyvatel. Po několika dalších proslovech převzal hlavní roli  českobudějovický biskup J.M. Hůlka, který všechny objekty vysvětil a poté odsloužil první mši v kapli. Asi nikdo nepočítal s tím, že za několik měsíců bude kapacita nemocnice nedostačující, do Klatov začaly směřovat první transporty raněných z bojišť první světové války. V současnosti nás snad nic podobného nečeká. 

Tolik stručné porovnání staré a nové nemocnice. Zatímco před sto lety se řešilo přílišné zaujetí zdravotnického personálu rituály své víry, tentokrát se uvedení nemocnice do provozu setkalo s radostným nadšením lokálních „médií“. Já bych si dovolil pár vlastních postřehů.

V době, kdy se otevírá stavba za více než 1.5 miliardy, je už asi zbytečné se ptát, ale celé roky posloucháme, že takto moderní a relativně specializovaná pracoviště se budou kvůli úspoře nákladů stěhovat do větších center. Není to tak dávno, co se otevřela podobně moderní nemocnice v polovičních Domažlicích, a teď v Klatovech.  Před několika měsíci jsem slyšel o rušení porodnic, ve kterých neproběhne více než určitý počet porodů ročně. Číslo si nepamatuji, ale klatovská porodnice spadla do kategorie zralých na zrušení. A teď vidím v novorozeneckém pět nebo šest inkubátorů….. Samozřejmě redukce činnosti nemocnice by se mi rozhodně nelíbila, odchod lékařů (=elity?) by znamenala  další zmrtvení města nehledě na jiné nepříjemné záležitosti s tímto související. Ale abychom se za pár let nedivili…    

Den otevřených dveří 28.9. se skutečně vydařil. Otevřeno bylo i na střechu…

Personál nemocnice. Mnohokrát jsem v minulých týdnech zaslechnul povzdechnutí, že spíše než nový barák by to chtělo nový personál. Bude to asi jako všude, ve všech oblastech a zvlášť tedy tam, kde se často hraje o životy nebo o zdraví. Člověk/ pacient musí mít určitou porci štěstí a narazit na lékaře či sestru, kteří jsou profesionálové v pravém slova smyslu nebo se alespoň dokážou do role profesionála takříkajíc vpravit.  Sám musím přiznat (na základě osobní zkušenosti), že toto rozhodně nebylo vždy ani zdaleka stoprocentní. Na druhou stranu si uvědomuji, že ve chvílích, kdy jde o všechno,  není pro lékaře či ostatní zaměstnance jednoduché čelit vypjatým emocím ze strany pacientů či jejich příbuzných. Také jsem zaslechl  stesky ohledně vysokého počtu „úřednických“ míst. Dle vyjádření kraje jich bude cca 100. Sám nedokážu posoudit, zda je to hodně nebo málo, věřme tedy, že tak akorát. 

Parkovací dům. V průběhu stavby se řešil problém, že v areálu nebude heliport. Nevím, jak to nakonec dopadlo, ale nikde jsem tam místo pro přistávání vrtulníku neviděl..Co ale nechybí, je podél Plzeňské ulice monstrózní parkovací dům. Parádička – 201 míst, bezplatné parkování ovšem maximálně hodinu. Po uplynutí této doby 20 Kč za každou další. Soudě už jenom podle toho, jakou nevoli  vzbuzuje cena parkování u některých čtenářů Klatovského deníku - viz. tato diskuse, tipuji, že v krytém parkovišti nebude zrovna nabito. Mnozí návštěvníci se jistě budou snažit stlačit trvání návštěvy příbuzných-pacošů pod onu hodinu, což jistě povede k zhoršení jejich psychického stavu a tudíž nutnosti poležet si déle a ve finále se tak léčba o dost prodraží. Jak krátkozraké!            

Vážně - když pominu, že ten „barák“ je opravdu odporný, domnívám se, že je hlavně dost zbytečný.. Parkoviště před areálem, většinou spousty volných míst na ploše naproti Bouchalce, dalších padesát míst v těsné blízkosti monobloku. Pár (desítek?) milionů a výsledkem je velmi svérázná protihluková „stěna“. Peníze by jistě šly účelněji využít na posílení parkovacích kapacit přímo v areálu. 



Partie ze starého nemocničního areálu – jedno ze zastavení křížové cesty.



Největší problém  nové nemocnice ovšem vidím paradoxně ve starém špitálu. Tedy přesněji v (ne)využití budov starého areálu. I když v několika z nich bude stále poskytována lékařská péče, je jisté, že většina jich už brzy osiří.  

Tiskové oddělení kraje mi sdělilo, že o dalším využití budov se jedná, přednostně budou nabídnuty dalším příspěvkovým organizacím kraje (slyšel jsem něco o muzeu). Nejsem si zcela jist, zda některé organizace budou mít zájem - správa a údržba starých budov nebude nejlevnější a v době, kdy jsou veřejné rozpočty vcelku napjaté, dost pochybuji o tom, že se takto podaří objekty „udat“. I kdyby, jistě i tak zůstanou některé pavilony prázdné.

V tom případě nastoupí plán b - nabídnout objekty přes realitku k prodeji. Nechci malovat čerta na zeď, ale využití je nasnadě, adaptace na nějakou formu „sociální ubytovny“ se opravdu přímo nabízí. V Klatovech už teď máme minimálně dva podnikatele, kteří dokázali využít příležitosti a inkasovat nájem od nepřizpůsobivých v nejrůznějších objektech ve městě.

Popravdě  i období, než se najde využití budov či kupci, bude velice problematické. Téměř jistě se pavilony  stanou terčem  nájezdů sběračů kovů a jiných zlodějíčků. Uhlídat stoprocentně areál je vzhledem k jeho odlehlosti na jedné straně a na snadném přístupu do něj na straně druhé téměř nemožné. Rád bych se mýlil, ale bývalá nemocnice má bohužel potenciál stát se velice problematickým místem v našem městě. Zároveň považuji od kraje za krajně nezodpovědné, že již předem neměl promyšleno, co se starými budovami. Říkám to velmi nerad, ale jako nejlepší řešení se mi zdá nevyužité objekty zdemolovat.

Co na říct na závěr – přeji všem, aby služeb nemocnice využívali co nejméně!