Kdybych si dnes vyrazil do ulic s kloboukem na hlavě, byl bych považován minimálně za excentrika. Dneska je to spíš o rovných kšiltech a drsných výrazech. Je třeba si uvědomit, že bývaly doby, kdy byl klobouk nezbytnou součástí garderoby nejen dámské, ale i pánské. Prodejem klobouků se zabývala celá řada obchodníků, v roce 1873 navíc uvádí seznam živnostníků v berním okrese Klatovy 7 kloboučníků, tedy osob, které klobouky a čepce vyráběly nebo spravovaly.
 |
| Terezie Urbanová 1875 |
 |
| Reklama Anny Špirkové z roku 1884, rok poté se provdala za obchodníka Josefa Čejku. Jejich syn Josef mladší byl známý klatovský malíř a bavič – viz. příspěvek z 24.3.2012. | | | | |
 |
| R. Kleinlercher 1884 | |
 |
| Jan Jeřábek 1896 | | |
 |
| Petr Ranzer 1896 | | |
 |
| Louisa Sichrová 1897 | | |
 |
| Anna Špirková/ Čejková podruhé – rok 1901 | | |
 |
| Jan Jeřábek podruhé, tentokrát z katalogu k Pošumavské výstavě v roce 1909. | | |
 |
| Irma Amlerová 1910 | | | | | |
 |
| Antonín Šauer 1913 | | |
 |
| Syn Antonína Šauera Václav - třicátá léta. | | |
 |
Kožešník Adolf Storkan 1904, jeho otec Václav vlastnil v Klatovech kožešnictví již v padesátých letech 19. století. |
Žádné komentáře:
Okomentovat