Pozor, velká voda!

Posledních pár let slýcháváme ze všech stran, že je sucho. Skutečně – studny vysychají, potoky a řeky doslova mizí před očima. To je prostě fakt a přít se můžeme maximálně o tom, zda je nedostatek vody výsledkem činnosti člověka. Extrémní výkyvy počasí ale nejsou ničím novým – většina z nás si asi pamatuje na dvě velké povodně posledního čtvrtstoletí. Nejinak tomu bylo v dávnější minulosti – rád bych dnes popsal, jaká překvapení si přírodní živly připravily na naše předky v létě 1890.

 

Povodeň ze začátku září 1890 byla minimálně do nešťastného srpna 2002 největší povodní, kterou naše země zažily ve své moderní historii. Nebo spíše největší katastrofou tohoto druhu, která byla velice detailně popsána a informace o ní se díky sdělovacím prostředkům dostala do všeobecného povědomí obyvatel Čech. Není divu, obraz pobořeného symbolu hlavního města – Karlova mostu se stal největším symbolem zkázy. 

Škody, které tehdy voda způsobila, ale nebyly o nic menší u nás v Pošumaví. Náš kraj navíc postihla ještě jakási “předehra” této katastrofy - série ničivých bouří na počátku srpna 1890, tedy měsíc před velkou povodní. Koncem července 1890 panovalo na Klatovsku velice příjemné teplé počasí, nakonec celé jaro i léto bylo z hlediska počasí ideální. Vše nasvědčovalo tomu, že úroda bude výborná a zdejší hospodáři se po několika slabších letech zahojí. Tyto naděje ale doslova rozmetaly první srpnové dny. Série bouří krupobití a lijáků začala sobotu 2. srpna a trvala až do následující soboty, do 9. srpna 1890.

Během týdne spadlo v kraji celkem 142 mm srážek na metr čtvereční. Za týden tak napršelo tolik, jako jindy za čtvrt roku. Během osudného týdne postihlo kraj celkem 22 bouřek. Není divu, že takové množství vody nebyly schopné zdejší pole, louky a lesy absorbovat. Následkem toho došlo k rozvodnění zdejších potoků a řek – samozřejmě především Úhlavy.V samotných Klatovech byly nejkritičtějšími dny úterý 5. srpna a středa 6. srpna. V úterý nejprve zasypaly město kroupy, v noci pak vypukla velká bouřka, která dokonala dílo zkázy. Silný déšť pokračoval i ve středu. Srážkoměr meteorologické stanice u tehdejší hospodářské školy zaznamenal v úterý 56.5 mm a ve středu 40 mm srážek. Nejvíce škod nadělal rozvodněný Drnový potok a také mlýnská stoka - umělý kanál, který zásoboval vodou mlýny na území města. Poškozeny tedy byla především stavení na Vídeňském předměstí (tedy v okolí velkého parku a dnešní Tyršovy ulice), také na Pražském předměstí. Zatopeny byly sklepy, méně pak samotné obytné budovy. Tenkrát bývalo běžné, že i domy ve městě a na předměstích měly zahrádky, kde obyvatelé pěstovali zeleninu a chovali domácí zvířata. Všechna tato malá hospodářství podél Drňáku byla značně poškozena vylitou vodou. Ale ani hospodáři bydlící dále od vodního toku neměli důvod k radosti – jim většinu ovoce i zeleniny zničily zmiňované kroupy.

Řádění bouřky ve středu 5. srpna popsal Šumavan: „Při bouři stihl blesk stodolu pana Ad. Drukra na vídeňském předměstí a rozbil střechu, aniž by ji zapálil. Několikerý úder do Černé věže připravil krásnou podívanou na telefonní stanici v městské radnici. Praví se, že dále uhodil blesk do Bílé věže, do mlýna pana Antonína Maška, avšak beze škody svezl se po hromosvodu. Krupobitím dostavivším se s bouří touto způsobené značné škody na polích, zahradách i sadech. Pokud mohli jsme sami přehlédnouti, utrpěli značné škody hospodáři mající pozemky kolem Hůrky, při silnici nádražní k Tajanovu a u městských sadů.“
Bouře zasáhla poměrně rozsáhlé území mezi Klatovy a Bezděkovem a Janovicemi a dál směrem na Šumavu.

Ještě horší situace byla v okolí. V Dolní Lhotě u Týnce zabil blesk dvaasedmdesátiletého Tomáše Kubíka. Jeho stavení zcela vyhořelo – na pomoc ani nevyrazilo žádné z okolních hasičských mužstev.
Na Čachrově prásknul blesk do věže zdejšího kostela, roztrhal střešní krytinu a železným rámem okna sjel přes kostelní dveře, které poničil. Šumavan otisknul i svědectví o katastrofě ze Strážova, ve kterém se mimo jiné píše: „Ze středy na čtvrtek (6. na 7.) řádila vichřice s dosud nevídanými blesky a neslýchanými hromobitím. Jakkoli celé krajina pohroužena ve veliký strach, přec píšeme tyto řádky… Ve Strážově museli před deroucí se do hospodářských i obytných stavení vodou dobytek ze stájí odváděti a samotní obyvatelé rádi byli, že životy svých dítek i své zachránili. To ale nebylo všechno, další bouřka zasáhla Strážov o den později, zdejší potok Strážovka stoupnul o tři metry a jeho posílený proud způsobil velké škody. I tentokrát vzedmutá voda notně vystrašila zdejší lidi. Postiženy byly I obce ležící na Úhlavy, kam se postupně vlévají všechny tehdy rozvodněné potoky a říčky. Vytrvalé deště způsobily, že krajina v údolí řeky od Nýrska, přes Janovice až ke Klatovům se proměnila v jedno velké jezero. Druhou obětí stal obecní pasáček ve Slavíkovicích (tehdy patřily k okresu Nová Kdyně), který se nestačil ukrýt před bouřkou a zasáhl ho blesk.

Později došly zprávy i z vesnic ležících ve směru na Plánici. I sem srážky přinesly zkázu, silně se rozvodnil např. měcholupský potok, navíc nápor vody nevydržela hráz jednoho ze zdejších rybníků. Škody, které přinesly silné a vytrvalé deště na počátku srpna byla tehdy odhadnuty na astronomický milion zlatých. Zástupci samosprávy (okresního výboru) i zdejší poslanci zemského a říšského sněmu samozřejmě ihned apelovaly na centrální úřady, aby byla nejvíce postiženým poskytnuta hmotná a především finanční pomoc. V rámci rakouského práva navíc platil zákon, který umožňoval odpustit postiženým živelnými pohromami, placení pozemkové daně. Daňová “sleva” závisela na míře poškození úrody. Katastrofální situaci pro hospodáře v kraji ještě podtrhnul fakt, že k deště zničily obilí a další plody těsně před sklizní, která navíc po několika slabších letech vypadala skutečně nadějně.
Série bouří na Klatovsku na počátku srpna 1890 měla ohlas i v celostátních médiích, referovaly o ní, byť velice stručně, například Národní listy.
Situace na zdejších potocích a řekách se poměrně rychle uklidnila, voda opadala a postižení se vrhli úklid svých hospodářství. Netušili, že další katastrofa se na ně chystá o necelý měsíc později.

Předzvěstí povodně byly pochopitelně znovu, podobně jako o měsíc dříve, dešťové srážky. Tentokrát se ale nejednalo o bouřky s přívalovými srážkami, ale o vytrvalý, silný déšť. Vyvrcholilo tak velice vlhké léto tohoto roku. Mezi 1. a 4. zářím pršelo zejména v západní a jižní části Čech – v povodí Vltavy, Berounky a Ohře. Některé řeky byly navíc ještě nasyceny vodou ze srpnových lijáků. Ke kulminaci povodňové vlny došlo v Klatovech (dle zprávy zdejšího hasičského sboru) v úterý 2. září v tři čtvrtě na 9 večer. Voda v Drňáku vystoupila o metr a tři čtvrtě nad svůj běžný stav. Voda se valila na město znovu i zmíněnou mlýnskou stokou. Rybník v parku doslova přetekl a voda z něj se valící napáchala velké škody prakticky v celých sadech. Prostranství před Kolonádou se proměnilo v jezero, cesty v parku zmizely pod zakalenou vodou, přívaly zcela zničily zdejší pečlivě opečovávané květinové záhony. Rozbouřená voda v jindy vysychajícím potoku také strhla železnou lávku v městském parku, stejně jako dřevěný můstek u domu zahradníka Bullmana (poblíž dnešní Družby). Most na silnici ve směru z města na Domažlice byl velice poničen a vzhledem k jeho důležitosti byla jeho rychlá oprava nezbytná. Most u Antonínského náměstí odolal tlaku vody jen taktak. Právě obyvatelé přízemních, vcelku nuzných obydlí v této oblasti (cca od dnešního kulturního domu Družba až k soudu) ohrožoval rozlitý potok nejvíce. Ke slovu se tak dostal zdejší hasičský sbor, který po opadnutí vody vyčerpával vodu a bahno ze zatopených sklepů. Velká voda také na mnoha místech poškodila nebo zcela zbořila terasy u potoka neboli opěrně zdi, kterými byl potok regulován při průtoku městem. Přívaly vody také poničily poslední můstek ve městě (po proudu), který se klenul přes potok někde v místech za Pazdernou. V prvních zářijových dnech byly přerušena kvůli vodě na pro region nesmírně důležitých železničních tratích. I když v samotné Sušici živel tolik neřádil (Otava vystoupila “jen” o 140 cm), na několika místech v okolí Kolince byly podemlety náspy s kolejemi, což samozřejmě přineslo nutnost přerušit dopravu na trati. Vlaky nejezdily několik dnů ani v úseku Janovice – Domažlice. Na ilustračním snímku povodeň na Klatovsku v roce 1932.

Klatované měli přece jen výhodu – i když město ohrožovaly při velké vodě dva vodní toky – tedy Drnový potok a uměle vystavěná mlýnská stoka, nejednalo se o žádné veletoky – navíc na území města byly zcela (stoka) nebo alespoň částečně (Drňák) regulovány. Horší situace byla v okolí, zvlášť v povodí Úhlavy. Znovu tak byly zaplaveny osady podél řeky, například Janovice nebo Bezděkov. U Beňov se sesunula erární silnice před zdejším kamenným mostem, který byl také velice poškozen.

Také Svrčeves byla velmi zasažena a někteří zdejší obyvatelé si museli zachránit holý život útěkem ze svých příbytků. Velká voda pochopitelně dorazila i do Dolan. I tady byla nejhorší situace 2. září večer a v noci. Lidé bydlící u vody museli v obavách o své životy opustit své domovy. Líčení situace přinesl o týden později týdeník Šumavan: „Smutný to byl tehdy pohled na brodící se tu lidi ve špinavé vodě vynášející nábytek a všelijaké nářadí. Jinde zase při mdlém kmitu svítilen dobytek vyváděti, aby jej zachránili před utonutím. V hukot rozzuřených vln, šum proudů dešťových mísil se pláč a sten žen i dětí. Někteří ruce spjaté majíce se modlili, ženy dítky v pláči objímaly a onde muž loučil se s dětmi i manželkou, jež ze zaplaveného obydlí do bezpečí vyvedl, aby se tam znovu vrátil ve strachu přes děsnou noc.“

Když se v kraji objeví velká voda, jednou z nejpostiženější obcí bývá tradičně Švihov. Nejinak tomu bylo i na počátku září 1890. Už 2. srpna ráno byli za pomoci zdejšího purkmistrovského úřadu (radnice) a místního sboru dobrovolných hasičů evakuováni obyvatelé “dolního města”. Někteří lidé se ale “pohnuli” až ve chvíli, kdy jim voda tekla do domů. Bylo také třeba do bezpečí vyvést i dobytek. Drobnější zvířata pak odváželi hasiči na loďkách. Zpráva, o velké vodě v městečku, kterou otisknul Šumavan, vyzdvihuje především pomoc zdejších hasičů: “Hasiči, podporováni jsouce c.k četníky pp. Munzarem a Žitným, po celou noc konaly ve městě hlídku, projížděli na loukách zatopené město, místy brodíce se po pás v ledové vodě pomáhali, kde pomoci bylo potřeba. Za toto své obětavé jednání zasluhují všeobecné pochvaly.”

Švihovem ale pouť nacucané Úhlavy krajinou samozřejmě neskončila. V malé vesnici Jíno ještě zcela jistě nikdo nezapomněl na události z května předchozího roku, kdy po velké bouřce zdejší rozvodněný potok poničil celou téměř celou vesnici, ale hlavně zabil 26 obyvatel, během tzv. Jánské povodně. Novou, téměř hotovou kapli, která měla nahradit původní odnesenou vodou o rok dřív, další velká voda opět zničila.

Doslova lagunu vytvořila rozvodněná řeka až k Lužanům. Velmi postiženo bylo i Červené Poříčí (na snímku) . Voda zde 2. září vystoupila tak rychle, že někteří lidé nestačili opustit své domovy. Pracovníci zdejšího velkostatku museli narychlo sbít z prken vory, jíž pomocí potom evakuovali nejohroženější lidi z domů přímo u řeky. Voda zcela zničila, resp. odnesla vybavení z některých domácností. Vzedmutí hladiny bylo připisováno částečně také železniční trati vedoucí jižně od vesnice. Násep bez dostatečného množství “průtoků” tak vytvořil jakousi hráz, která celou situaci zhoršovala.

Povodeň v září 1890 ale samozřejmě neřádila jen na Klatovsku. Poloha na soutoku čtyř řek protékajících oblastí s velkými srážkami přinesla velkou vodu do Plzně. Nejvíce zkázy ale přinesly vody Vltavy. Jak jsem již zmínil, symbolem povodní se stal pobořený Karlův most. Klády a další materiál, který přinesla voda, vytvořily na mostní pilíře takový tlak, že starobylý kost nevydržel a jeho část se zřítila. Zaplavena také velká část města – historické centrum a tehdejší předměstí – Karlín, Libeň, Holešovice a další. Zatopeny byly čtyři tisícovky pražských domů. Vltava kulminovala cca o dva dny později než pošumavské řeky, tedy 4. září. Maximální průtok dosáhnul 3970 m³ za vteřinu. Pro představu, během katastrofálních povodní v roce 2002, kterou asi všichni pamatujeme, kulminovala řeka na hodnotě 5160 m³/s. V roce 1890 ale byly prostředky při boji s vodou samozřejmě na mnohem nižší úrovni. Zatímco v roce 2002 zadržela povodňovou vlnu kaskáda vltavských přehrad a dala tak hlavnímu městu nějaký čas na přípravu, před sto třiceti lety nemohlo být o ničem takovém ani řeči. V roce 2002 už také byly nejohroženější místa centra chráněny mobilními protipovodňovými stěnami. Dalším velkým rozdílem mezi oběma katastrofami byly složky, které se podílely na záchraně životů. Velká voda tehdy také zabíjela – už 3. září se v Karlíně u Invalidovny utopilo 20 vojáků, kteří chtěli rozebrat zdejší provizorní pontonový most. Klády, které sem zanesla Vltava, roztříštily jejich loďky a v rozbouřené vodě neměli mladí muži šanci.
Pro úplnost je nutné poznamenat, že zářijová povodeň roku 1890 nebyla tou největší v 19. století. Povodí řek napájejících Vltavu, tedy i Klatovy a okolí, stejně jako Prahu, zasáhla ještě horší velká voda v březnu 1845. Další povodně řádily v Čechách v únoru 1862 nebo v květnu 1872.

Tak jak to bývá po podobných katastrofách, hned po jejich skončení se začaly sčítat škody. Vzhledem k tomu, že velkou “paseku” nadělala na Klatovsku už série bouří ze srpna (především poničení zemědělské půdy a úrody), nebylo už moc co zničit. I tak ale odhadovalo tehdejší okresní zastupitelstvo škody ve výši 300.000 zlatých. Celou zemí se ale vzedmula vlna solidarity. Kromě podpory ze strany vídeňské a zemské vlády se na pomoc nejpostiženějším skládali i movitější občané nebo firmy. Zdejší noviny otiskovali každý týden jména dobrodinců a částky, které věnovali. Konala se také celá řada akcí, jejíž výtěžek měl pomoci sanovat škody po velké vodě. Kapela klatovského sboru ostrostřelců pod vedením kapelníka tak už 21. září uspořádala benefiční koncert “ve prospěch povodní postižených”. O tom, o jak významnou událost se jednalo, svědčí i publicita, které se povodni dostalo. Není třeba si nic nalhávat – do popředí zájmu se dostala hlavně proto, že zasáhla i Prahu jako centrum Čech. Pověstné železo kuli dokud bylo žhavé i vydavatelé – už koncem září vydal nakladatel Jan Otto brožuru, která přinesla zájemcům nejen popis povodně, ale hlavně atraktivní obrázky z postižených míst, samozřejmě zejména z Prahy.

Naši předkové měli ještě jednu zásadní nevýhodu – kromě toho, že nedisponovali technickými nebo komunikačními prostředky, které by jim pomáhaly při zvládání povodní, nedokázali ani předpovídat počasí s vyšší přesností. Odhadovat, jak se bude “povětrnost” vyvíjet, tak mohli jen na základě dlouholetých zkušeností nebo se řídili nejrůznějšími pranostikami. V Šumavanu se shodou okolností  se dva měsíce po povodních objevil článek (viz obrázek), jistě míněný zcela vážně, který připisoval vznik povodní skvrnám na slunci. Dále se zde hovořilo o jakýchsi čtrnáct let trvajících suchých a teplých obdobích. Jedno z nich mělo údajně skončit v roce 1932. Je fakt, že toho roku zasáhly Klatovsko další poměrně velké záplavy. Ale ani dnes na tom nejsme o moc lépe. V posledních týdnech (paradoxně plných dešťů) slyšíme, že naše země právě “prožívá” největší sucho za posledních pět set let. Ano je sucho, a samozřejmě chápu, že se jedná o určitou mediální zkratku. Dokonce si myslím, že tento stav je s největší pravděpodobností výsledkem činnosti člověka. Ovšem za situace, kdy spolehlivá data o srážkách a počasí vůbec máme z většiny území Čech až z (druhé poloviny) 19. století, zavání tato "senzační" tvrzení jen přiblbým alarmismem.