Máloco uměl komunistický režim tak dobře, jako obsahově
vyprázdnit významné dny. Osvobození jsme slavili den poté, co
reálně nastalo, vznik Československa se připomínal velice jako
Den znárodnění (vznikla přece buržoazní republika). Lepší to
nebylo ani v případě dnů, které se slaví mezinárodně –
poněkud obskurní Mezinárodní den žen přinášel především
mužům možnost beztrestně se opít, o původně křesťanských
svátcích, tedy Vánocích, nemá cenu mluvit vůbec. Já bych se
ale dnes rád věnoval dni, který zanedlouho oslavíme, a který
minimálně ve formě dne volna přestál i změnu režimu – Svátku
práce, tedy I. máje.
 |
Za tradicí oslav Svátku práce je třeba hledat historickou událost
– právě 1. května 1886 začala v Chicagu velká stávka dělníků.
O tři dny později pak na jedné z demonstrací na jejich podporu
došlo k tzv. Haymarketskému masakru, který vyústil v soudní
proces a popravu několika stávkujících. Není pochyb, že u zrodu
tradice stáli i Češi – v multinárodnostním Chicagu už tehdy
tvořili významnou menšinu. V českých zemích se svátek, resp.
tehdy ještě spíše připomínka chicagských událostí slavil
poprvé v roce v roce 1890. Do Klatov dorazila, jak to bývá, oslava
I. máje o něco později. První pokus oslavit svátek práce
proběhl roce 1893. V čele těchto snah stáli členové zdejšího
Dělnického vzdělávacího spolku Svornost. Převážně dělnický
spolek byl v Klatovech založen už v roce 1884, později se z něj
rekrutovali členové zdejší buňky sociálně demokratické
strany. Sympatizanti spolku se už ráno prvního května sešli na
náměstí. Po menších hloučcích, aby nevzbudili pozornost, se
poté členové Svornosti, trousili do městských sadů. Neunikli
ale pozornosti bdělého c.k. okresního komisaře Schallera, který
je sledoval. A to i do hostince U Zastávky, kam poté dělníci
zamířili. Komisař za nimi. Aby ho trochu otrávili zamířili
potom dělníci až do Lub. Večer pak měla Svornost zamluvený sál
v hostinci U města Prahy na náměstí (v později zbořeném domě,
na jehož místě je nyní prodejna Baťa). Tehdy bylo potřeba
každou spolkovou schůzi nahlašovat na okresní hejtmanství (jistě
i proto se ráno objevil komisař, tušil, že se něco bude dít už
před samotnou schůzí), které akci povolovalo. V případě
prvomájové slavnosti Svornosti hejtmanství zasáhlo do programu
samotné akce – zakázalo předsedovi spolku Martinu Bohuslavovi
pronést přednášku pod názvem “O socialismu”. Sociálně
demokratičtí soudruzi si také připravili pásmo tematických
scének. Sotva ale začali, do sálu vtrhnul komisař Schaller a
představení zakázal. Za pár chvil do místnosti vstoupili další
dva četníci a vyzvali přítomné, aby vyklidili spolkovou
místnost. Tento pokyn účastníci respektovali a přesunuli se do
předsálí hostince, kde chtěli pokračovat v programu. Tuhle
očividnou provokaci ale už četníci “nevydýchali” a po
chvilce prohlásili schůzi za rozpuštěnou. Na ilustračním snímku
prvomájová slavnost plzeňských dělníků u spolkového domu
Peklo v roce 1905.
|
 |
A to ještě nebylo všechno. Jedna z účastnic – paní Regina
Zrůstová – okomentovala situaci slovy: “To je k smíchu”. Za
tento výrok ji později čekal trest 3 dnů vězení. Ale ani tak se
někteří dělníci nenechali odradit a pokračovali pak do hostince
pana Kostrby (U Soudků), kde si mimo jiné zazpívali: “Kde právo
máš, marně se ptáš, vždyť jsi jenom proletář”. Svou účast
na této “socanské rebelii” odnesli ztrátou práce ti dělníci,
kteří slavili Svátek práce a nedostavili se tedy do zaměstnání.
Nejvíce propuštěných bylo údajně ve firmě na nábytek Václav
Kusý. Vůbec, tento klatovský selfmademan, majitel pily a zmíněné
firmy na nábytek byl dle mého soudu (a bez ironie) právě jeden z
těch krutých a bezohledných kapitalistů, které nám tak důkladně
vykreslovala komunistická propaganda. Důvodem jeho přehlíživého
chování směrem k dělníkům mohl být fakt, že i on sám vyšel
z chudého prostředí. Na takové “odpadlíky” měli vždy
socialisté největší pifku. Historicky první oslava svátku
práce v Klatovech tedy měla poněkud neslavný průběh. Požadavků
“dělného lidu” tehdy nebyla věnována přílišná pozornost –
tedy rozhodně ne v měšťáckém Šumavanu ani v Klatovských
listech nebyla o schůzi Svornosti, neřkuli o represích, které
následovaly, ani zmínka. Tehdejší dělníci, potažmo sociálně
– demokratická strana, přitom neměli (zvlášť z dnešního
pohledu) nijak přehnané požadavky – žádali v první řadě
uzákonění osmihodinové pracovní doby, zavedení nedělního
klidu (obecně jednoho celého volného dne v týdnu) a všeobecné a
rovné volební právo. Na ilustračním obrázku pozvánka na
pražskou prvomájovou slavnost z roku 1897.
|
 |
Situace se radikálně proměnila až po první světové válce.
Nová republika zavedla rovné volební právo, minimálně na papíře
(tedy v zákoně) fungovala práce osm hodin denně. Sociálně
demokratická strana byla jednou z nejsilnějších politických
partají, a to zvlášť v dělnických Klatovech. Její člen –
Adolf Nevláčil – zastával v letech 1927-38 dokonce post starosty
města. Změnil se tak i charakter oslav 1. máje – stal se z nich
mainstream. V roce 1925 už se oslav účastnila mnoho obyvatel
města, byť v různých dresech podle svých politických
preferencí. V předvečer svátku se konala divadelní představení.
Dělnický spolek Barák sehrál klasiku – Tylovu hru Paličova
dcera. Sociální demokraté secvičili a předvedli v premiéře hru
Osud. Zajímavé je, že představení režíroval poslanec Národního
shromáždění (parlamentu) za tuto stranu Emil Kasík. Komunisté
pak sehráli svůj part, resp. hru Josefa Lukavského Slunce. Zlatým
hřebem prvního májového dne byly ovšem průvody. V roce 1925 se
konaly celkem tři – organizovaly je zdejší levicové strany.
Komunisté se sešli v městském parku (Mercandiniho sady) v počtu
550 lidí a směřovali centrem města na Rybníčky. V průvodu byly
3 prapory a řadu transparentů s “útočnými hesly”, v průvodu
nebyli nijak seřazeni, rozděleni byli jen podle oborových
organizací. Hudbu (kapelu) neměli, nicméně sborově pěli
Internacionálu. Na místě jejich tábora, tedy na Rybníčkách,
promluvili pánové (či spíše soudruzi) senátor František Nedvěd
(1876-1943) z Prahy a Kaninský z Plzně. Sociální demokraté měli
shromaždiště v Nádražní ulici. Odtud se pět stovek “socanů”
vydalo ve čtveřicích nebo šesticích směrem k hostinci U Slunce,
kde posléze přednesl řeč poslanec Robert Klein (1885-1943) z
Prahy. V průvodu hrála hudba, pochodovala zde i družina skautů.
Početně nejslabší průvod (274 účastníků) vypravili
českoslovenští socialisté. Tato strana, narozdíl od dvou
předešlých zmíněných, razila československou cestu k lepší –
socialistické společnosti. Tomu odpovídal i program jejích oslav.
Národní socialisté se vydali z Domažlické ulice směrem k
městskému parku. V průvodu měli také hudbu a několik praporů,
zvlášť zaujaly dvě vlajky s vyšitým kalichem. U pomníku
legionářů u parku položili věnec z červených a bílých květů.
Poté se národní socialisté přesunuli na náměstí, kde pronesl
řeč poslanec JUDr. Karel Moudrý (1881-1945). K oslavám se přidal
i sportovní klub S.K. Klatovy, který naplánoval sportovní soutěž
pro členy zdejšího jízdního pluku. Toto klání ale zmařil
odpolední silný déšť. Průběh oslav ukazuje, jak jsme se za sto
let změnili. Dnes si asi nikdo nedokáže představit, že by lidé
trávili (tehdy zcela jistě dobrovolně) volný den v průvodu,
navíc organizovaném politickou stranou. Na obrázku pozvánka a
program oslavy organizované klatovskou sociální demokracií v roce
1919.
|
 |
O pouhé tři roky později – v roce 1928 – už to tak slavné
nebylo. Alespoň dle reportu z časopisu Šumavan. “Květnové
oslavy socialistických stran v Klatovech minuly celkem klidně.
Pořádaly je strany sociálně demokratická, komunistická a
národně socialistická, ale průvody nevyznamenávaly se nijakou
zvláštní imposantní účastí. Největší účastí a také
největší ukázněností vyznamenával se projev strany
sociálně-demokratické, na jejímž táboru na dvoře spolkového
domu U zlatého slunce řečnil starosta Plzně, poslanec Luděk Pik.
Mnohem slabší byl průvod strany komunistické, v němž neseny
standarty s hesly protistátními v čele s tabulkou hlásající, že
9 standart bylo okresní politickou správou zabaveno. Účastníci
průvodu vykřikovali chvílemi: Ať žije sovětská,
internacionální spartakiáda. Průvody ostatní šly ulicemi tiše
za zvuků hudby. Tábor strany komunistické byl pořádán na
Rybníčkách. V průvodu strany národně socialistické v
trojstupovém útvaru šlo celkem 225 osob a shromáždění této
strany se uskutečnilo na hlavním náměstí pod jezuitským
kostelem.
|
 |
Doba po druhé světové válce dala oslavám Svátku práce novou
dynamiku, především ze dvou důvodů. Vybrané druhy práce (tedy
dělnické / manuální) byly adorovány málem jak u katolíků
Kristus. Úderníci a stanachovci byli novými hrdiny bez ohledu na
to, jestli jejich práce měla nějaký smysl. Dalším faktorem byl
konec druhé světové války, ke kterému došlo, shodou okolností,
týden po I. máji. Počátek května tak přinášel silné
“svátkové období”. Padesátá léta byla asi zlatou érou
svátku práce – většina nebo alespoň značná část veřejnosti
kultu práce uvěřila. Nejinak tomu bylo i v Klatovech – velké
firmy byly znárodněny hned po válce, do roku 1955 byla
zlikvidována většina soukromých živností. Na snímku (z první
poloviny padesátých let) ozdobený traktor i s posádkou mířící
u klatovského městského na manifestaci, pravděpodobně z některé
z blízkých obcí.
|
 |
Postupem času ale většina pracujících upadla do určité
letargie. Svědčí o tom způsob, kterým referoval místní tisk o
oslavách 1. máje v málem revolučním (nebo kontrarevolučním)
roce 1968. Nové Klatovsko tehdy píše o “obrozeném 1. máji” a
vyzdvihuje odlišný charakter oslav: ”...to byly po letech oslavy
bez oficialismu a staly se tím, co je jejich podstatou: spontánním
projevem lidské radosti. Rozdíl byl v tom, že při oslavách
bylo podstatně méně organizátorů.” Novináři také odhadli
účast na oslavách ve větších městech okresu (Klatovech,
Sušici, Horažďovicích, Nýrsku, Železné Rudě, Plánici,
Kašperských Horách, Švihově a Kolinci) na celkem 26000 lidí. V
Sušici byla účast ještě vyšší než v minulých letech. O
slavnosti v našem městě pak Klatovsko napsalo: “V Klatovech už
hodinu před zahájením manifestace zaplnili lidé chodníky kolem
náměstí a část jeho plochy. Proti předcházejícím letům
chyběla sice v průvodu větší pestrost, bylo i méně
alegorických vozů a také transparentů s hesly, u nichž letos
množství vystřídala kvalita”. Smutným paradoxem je, že
hlavním řečníkem na klatovském náměstí byl, tehdy ještě v
dresu reformistů legendární “kůl v plotě” Miloš Jakeš (na
snímku).
|
 |
Během normalizace se situace vrátila do starých kolejí. Oslavy
resp. průvod, kam byli pracující nakomandováni a kontrolovala se
jejich účast. Mávátka a vlaječky pro děti. Na tomto divadle
bylo samozřejmě nejabsurdnější, že se oslavovala práce! Přitom
právě zoufalá produktivita práce, kterou s sebou neslo
socialistické hospodářství, byla jedním z hlavních důvodů,
proč se režim vyčerpal. Onoho pověstného “nového člověka”,
kterému by přinášelo štěstí pracovat zejména pro blaho všech,
se prostě komunistům vytvořit nepodařilo. Jak ale vypadaly takové
prvomájové oslavy na Klatovsku v sedmdesátých letech? Jako
příklad si vezměme rok 1978 v nedalekých Janovicích nad Úhlavou.
V městečku, kterému dominovala obří kasárna, měly pod palcem
prvomájovou akci – vesnická organizace Komunistické strany
Československa, místní výbor Národní fronty a Místní národní
výbor. Celé to začalo dva dny předem v pátek 29. dubna. Nejprve
se od šesti stavěla májka – tady se asi předpokládala účast
zejména zdejší omladiny, dostala to totiž na starost zdejší
buňka SSM (Socialistický svaz mládeže). Od osmi potom v Sokolovně
probíhala Předmájová veselice. Tehdy to pěkně vyšlo na
prodloužený víkend. Janovičtí tatíci pak mohli v neděli 30.
dubna v klidu vyspat opici. Slavný I. máj pak odstartoval místní
rozhlas už v 7 hodin ráno – budíčkem! O hodinu a půl později
už museli být všichni nastoupeni na jednom z pěti seřadišť.
Nejvíc lidí se sešlo u zdejšího kostela - vojáci z janovického
útvaru, členové zdejších organizací – Sokola, SSM nebo
pracovníci plemenářského podniku nebo lidé ze zdejšího
sídliště. Pochodu v průvodu ale neušli ani obyvatelé spádových
obcí – Běhařova, Dlažova, Spůle a dalších. Od prodejny
papírnictví na náměstí pak vyráželi žáci devítiletky. Na
dalších místech (U Úhlavanu, v Klatovské a Klenovské ulice) se
pak soustředili zaměstnanci zdejších podniků, ale i obyvatelé
dalších blízkých obcí (Týnec, Hvízdalka apod.). V 9 hodin se
spojily skupiny v jednoho “hada” a vydaly se na průvod městem,
který pak byl zakončen manifestací na janovickém sídlišti.
Kolik ze zúčastněných asi nebralo celou šarádu jako zabité
dopoledne během volného dne? Přiložený snímek zobrazuje
pracovníky z klatovského Retexu formující se k pochodu na
prvomájovou manifestaci v roce 1980.
|
 |
Ale zpět do Klatov. I zde samozřejmě byla oslavám I. máje
věnována náležitá pozornost. Jako například v roce 1985, kdy
do pádu komunistického režimu zbývalo čtyři a půl roku. Tehdy
byl ale Svátek práce možná trochu v pozadí 40. výročí
osvobození Československa, které se připomínalo o pár dnů
později. I tak se ale tehdejší představitelé města nezapomněli
pochválit ve Zpravodaji města Klatov (magazín města, který
vydávalo Městské kulturní středisko). Prvomájové manifestace
se zúčastnilo celkem 14.060 lidí (cca 2/3 všech obyvatel města),
z tohoto 3.600 přišlo v krojích (zejména mládeže – pionýrů).
Zdejší mocipáni si také všechno dobře spočítali, díky tomu
máme i po letech přehled – v průvodu bylo neseno celkem 225
vlajek, 178 hesel a transparentů a 23 obrazů státníků. Po
průvodu projelo celkem 26 alegorických vozů. A propos – čoudící,
podivně nazdobené Avie – to je asi to jediné, co si z oslav
prvního máje v osmdesátých letech pamatuji. Alegorické vozy ale
nejsou produktem komunistické éry, jak by se možná mohlo zdát.
Už před válkou je využívaly firmy k propagaci svých výrobků
nebo svého fungování obecně (například slavný obchodní dům
Brouk a Babka). Pro školy byla dokonce zorganizovaná soutěž, ve
které se hodnotila pestrost, jednotné krojování, aktivita a
ukázněnost jejich účasti v průvodu! Moc by mě zajímalo, kdo a
hlavně jak toto hodnotil. Každopádně nejlepší střední školy
byly gymnázium, zemědělka a průmyslovka. Mezi základními
školami potom ZŠ A. Zápotockého a ZŠ Plánická. Zpráva také
konstatuje, že: “Podstatně se zlepšila oproti minulým letům
ideová úroveň alegorických vozů, z nichž nejlepší měly
podniky a zařízení OÚNZ, Silnice n.p., ČSAD, OSP, Kozak,
vojenské útvary, Agrochemický podnik a další.” A ještě
jednou pracovníci z Retexu, tentokrát na náměstí.
|
 |
Každému, kdo by chtěl jakékoli dnešní “oficiální” oslavy
čehokoli srovnávat s těmi v minulém režimu, bych rád připomenul
právě naprosto zprofanovaný První máj s mávátky, portréty
státníků a kontrolou účasti v průvodu.
|
Žádné komentáře:
Okomentovat