Mlynář Antonín Mašek

Dnes bych se rád věnoval jedné zcela zapomenuté klatovské osobnosti. Jedná se o ve své době váženého obyvatele města, dnes pochopitelně zcela zapomenutého - mlynáře, pekaře a průmyslníka Antonína Maška (1852-1920). Podařilo se mi k jeho životu shromáždit některé zajímavé informace a materiály.

Jméno Mašek mělo v Klatovech na přelomu 19. a 20. století velice dobrý zvuk. A to hlavně díky starostovi MUDr. Aloisi Maškovi – lékaři, podnikateli a především starostovi města  v letech (1897-1912 ). S Maškovým funkčním obdobím je spojena éra velkého a rychlého rozvoje a modernizace města. Kromě politiky vykonával Mašek i lékařskou praxi a také vlastnil kruhovou cihlenu v Lubech. Jaké ale byly osudy jeho staršího bratra Antonína? Narodil se 10. dubna 1852 v rodině mlynáře v tzv. Podbranském mlýně, který byl jedním z pěti městských mlýnů a stál přibližně v místě dnešních  sadů Pod Valy. Nejstarší syn zdejšího mlynáře vystudoval nižší reálku a v roce 1877 převzal otěže rodinného hospodářství. Zanedlouho poté starý mlýn modernizoval – změnil ho na tzv. umělecký a instaloval zde mj. mlýnský kámen o průměru 1.15 metru. Tím ale Mašek s modernizací neskončil - kromě mletí obilí jej zde i zpracovával -  zařídil si zde vlastní pekárnu (viz ilustrační obrázek).

Na snímku je mladý Antonín ve svých sedmnácti letech. Obrázek z pozdější doby bohužel nemám, portrét je z roku 1869 - jedná se tedy o jednu z nejstarších klatovských fotografií (navíc identifikovanou) z mého archivu.  

Už v roce 1888 ale celý provoz ruší a zakládá v objektech mlýna továrnu  na staniolové záklopky (víčka). K zájmu o tyto výrobky přispěl nárůst produkce a prodejů rychloobrátkových nápojů (typicky piva), ke kterému došlo v posledních dvou dekádách 19. století. V tomto oboru  se asi Maškovi již od začátku dařilo. Velkou část produkce exportoval – především do USA. Byl jedním z vystavovatelů z Klatov, kteří se prezentovali na legendární Jubilejní zemské výstavě v roce 1891. Výstavní list Praha píše: „ve skupině venkovské vystavuje Ant. Mašek z Klatov výrobky pecnářské i mlynářské, stejně jako lahvové záklopky (kapsle) staniolové v krásné vysoké skříni. Nejen znalci a spotřebníci, ale i laikové obdivují dovedně zhotovené tovary staniolové, jež zamlouvají se přesností a mnohostranností výroby. Zvláště upozorňujeme na záklopky, které jsou malované a které nesou po straně plastické ochranné známky vyrabitelů vín a zasýlatelů minerálních vod. Firma  tato jest jediná česká, a proto ji vřele doporučujeme.“
Vzhledem k orientaci na Ameriku, byl jedním z nemnoha pošumavských vystavovatelů, kteří své výrobky prezentovali i na velké obchodní výstavě v Chicagu v roce 1893.  
V roce 1893 dokonce Mašek v bývalém mlýně zavádí výrobu prádla. To ale zřejmě nebyl šťastný podnikatelský záměr – už po sedmi letech s oblečením končí. 

I když se zdá, že Maškova budoucnost bude spojena právě s produkcí záklopek, opak byl pravdou. Ačkoli ve své továrně zaměstnával v prvních letech 20. století okolo čtyřiceti dělníků, v souvislosti s nuceným prodejem tehdy už bývalého mlýna v roce 1909 (viz dále) ruší výrobu záklopek. Svou pozornost směřuje opět k původnímu oboru- mlynářství. Již na počátku osmdesátých let koupil dodnes stojící Červený mlýn pod kopcem Hůrka. Na místě původního objektu, jehož historie sahala až do 14. století, vystavěl nový provoz, který postupně v letech 1911 a 1916 modernizoval.     

Do zajímavé situace se dostali bratři - mlynář Antonín a starosta Alois Maškovi koncem prvního desetiletí minulého století.  Od počátku 20. století se totiž městská rada snažila vykoupit od majitelů všech čtyř mlýnů, které ležely na tzv. mlýnské stoce, která protékala městem. Důvody byly nasnadě - areály mlýnů bránily rozvoji města, ale především pomalu tekoucí voda a všelijaký odpad ve stoce byly velice problematické z hlediska hygieny. Zvlášť v létě prostě náhon dost smrděl. 

Navíc v době, kdy byly konkurenceschopné jen provozy na parní pohon, ztrácel vodní náhon smysl. Jednání s majiteli byl poměrně komplikovaná, zvlášť neústupný byl např. majitel Podšibenského mlýna František Špirk. V roce 1909 došlo i na jednání s Antonínem Maškem. Ještě po letech na něj vzpomínal redaktor Klatovských listů: „K vyjednávání tomuto byli zmocněn Ing. Alois Schiffauer a kupec Karel Klička (členové městského zastupitelstva - pozn. aut). Vyjednávání a smlouvání kupní ceny trvalo celé půldne, až se konečně dohodli na 95.000 K. V městské radě byla koupě schválena. V obecním zastupitelstvu však vystoupil purkmistr Dr. Mašek proti této předběžné úmluvě, jeho přičiněním bylo jednání zrušeno a vlastní bratr purkmistra musil ještě 15.000 K sleviti, teprve potom došlo k definitivní dohodě.“  V dnešní době zní tato historka skutečně neuvěřitelně.   Na obrázku je ceník mouky z Maškova mlýna z roku 1902.

Těžko dnes zjistíme, jaký Antonín ve skutečnosti byl. Napoví ale možná historka, která se dostala na stránky zdejších Klatovských listů v roce 1915. Tehdy totiž Mašek zažaloval odběratele své mouky lahůdkáře a obchodníka s osadnickým zbožím Josefa Maxu za urážku na cti. Jedna z Maxových zákaznic přinesla do jeho pekárny chléb, který byl podle ní nekvalitní. Maxa ji odbyl s tím, ať si jde stěžovat Maškovi, který dodal mouku. Zpráva už nehovoří o tom, zda šla zákaznice hodit chleba na hlavu Maškovi. Ten se ale o celé věci dozvěděl a dal Maxu k soudu. Pekař se zřejmě zalekl a před soudcem „protokolárně prohlásil, že s poukazem na provenienci mouky neměl urážlivého úmyslu a že nemůže tvrditi, že mouku, kterou obdržel z mlýna p. Maška by byla špatnou, nebo nějak závadnou.“ Kromě potupné omluvy musel Maxa ještě uhradit soudní výlohy. Na ilustračním obrázku je inzerát, který si Mašek zadal v roce 1897. Příznivci kvót a genderové rovnosti by z něj měli radost. Proč hledat skladníka, když se pokrokový zaměstnavatel spokojí se statnou ženštinou“.           

Jak bývalo zvykem u takto vážených osobností, byl Mašek aktivním v celé řadě organizací. Byl jedním ze zakladatelů „Literární jednoty“, dlouholetým předsedou zdejšího Klubu průmyslníků, od roku 1902 členem plzeňské obchodní komory. V Klatovech také v roce 1912 založil Společenstvo mlynářů. Nevyhýbal se ani přímo komunální politice – byl členem zastupitelstva i rady města. Přiložená reklama z roku 1904 přináší výčet míst, kde bylo možno koupit výrobky z Maškovy pekárny.    

Na závěr ještě zpět k Maškovým rodinným poměrům. O bratru-starostovi už byla řeč. Nutno ale ještě zmínit nejmladšího z bratrů – advokáta Václava Maška (na snímku). Nejmladší ze čtyř bratrů (*1864) si po absolvování pražských práv a praxi v bankovnictví i na místě koncipienta otevřel v roce 1898 advokátní kancelář v Klatovech. Tu zde provozoval až do roku 1936. Stejně jako jeho oba bratři i Václav se angažoval ve veřejném životě. V obecním zastupitelstvu ale zasednul až po smrti Aloise v roce 1912 – zasadil se například o obsazení nové okresní nemocnice kvalitními lékaři nebo měl zásluhu při zakládání zdejšího sirotčince. Bratry přežil, zemřel v únoru 1938. Aby byl výčet kompletní – „klatovští“ Maškové měli ještě bratra Josefa – profesora a později ředitele státní průmyslové školy v Turnově.

Ale zpět k Antonínovi - s manželkou Anežkou, rozenou Růžičkovou měl syna stejného jména, který  byl ředitel filiálky Živnostenské banky v Ústí nad Labem. Mašek také dobře provdal všechny tři dcery, jedna z nich - Jaroslava si vzala majitele známého mlýna v nedalekých Borovech – Františka Prokopa. Rodinná tradice tak byla zachována alespoň „po přeslici“. Mlynář, pekař a továrník Antonín Mašek zemřel 12. srpna 1920.