KATEGORIE

pátek 28. dubna 2017

Soubor leptů – Klatovy 1942




Dnes bych rád seznámil čtenáře se zajímavým uměleckým dílem ze své sbírky. Jedná se o celkem „úzkoprofilové“ zboží, byť se občas objeví celé nebo častěji jeho část na prodej. Řeč je o souboru grafických listů s tématikou Klatov, který vyšel během druhé světové války a těsně po ní. 


Klatovské muzeum se během druhé světové války ocitlo ve velmi složité situaci. Nejprve muselo postupně uvolnit svou budovu okupačním orgánům, poté přišlo o svého ředitele (a žáka zakladatele muzea Hostaše) Františka Pláničku. I přesto se muzejníkům podařilo zorganizovat vydání kolekce osmi grafických listů/leptů s klatovskými náměty. I když jejich autoři nepatřili, při vší úctě, úplně mezi první ligu tehdejšího výtvarného nebe, tak některé klatovské obrázky jsou povedené. Muzeum celou sérii leptů vydalo ve spolupráci se spolkem Hollar, který dodnes sdružuje výtvarné umělce. Mělo se jednat o exkluzivní záležitost - bylo vytištěno jen sto souborů. V roce 1945 byl pro abonenty leptů soubor doplněn - patetickým  úvodním slovem Ladislava Stehlíka, grafickým listem znázorňující Boží muka na Hůrce od malíře V. Fialy a pěknými deskami na uložení děl.  




Dva autoři přispěli do série dvěma grafikami. Prvním z nich je rodák z Hané Vladimír Pukl (1896-1970). Malíř se zajímavým osudem začínal jako poštovní úředník v Prostějově, teprve v pozdějším věku se definitivně rozhodl pro uměleckou dráhu - pražskou „akádu“ zakončil až ve svých 33 letech. Poté na škole působil jako asistent v ateliéru, kterému se přezdívalo „grafická speciálka“, po druhé světové válce ho až do konce padesátých let vedl. Ve třicátých letech také absolvoval cesty po jižní Evropě, cestoval a inspiraci hledal především v Jugoslávii a Itálii. Po válce, až do roku 1958, vedl vzpomínaný grafický ateliér na AVU. V roce 1960 byl jmenován zasloužilým umělcem. Poslední roky života strávil na rodné Hané – v Kútě u Hošťálkové. 
Pro ztvárnění Klatov si vybral dva, skoro bych řekl klasické pohledy, první z nich je pohled od jihozápadu. Odhaduji, že malíř stál někde v místech mostu přes Drnový potok u kasáren.


Asi nejznámějším jménem mezi autory klatovského seriálu byl malíř Tavík František Šimon. Nejprve asi vysvětlení k jeho jménu – Tavík své dítě skutečně asi nepojmenujete, kalendář ho totiž nezná – jednalo se o rodné příjmení malířovy matky. Každopádně Šimon se narodil v roce 1877 v Železnici u Jičína, je tedy nejstarším z autorů klatovského cyklu. V letech 1894-1900 studoval Akademii výtvarných umění u profesora Maxmiliána Pirnera. Na počátku století více než deset let žil a tvořil ve Francii, kde dosáhl značných úspěchů.  Od roku 1928 vedl grafický ateliér na akademii, kde vychoval celou řadu svých šikovných následovníků – o některých z nich byla (Pukl) a bude (Vorlíček) dnes ještě řeč.
Šimonův lept zobrazuje pohled do Křížové ulice s Bílou věží a věžičkami děkanského kostela. Myslím, že se mu podařilo vystihnut život v ulici, výjev tak nepůsobí strnule.

Zajímavý životní osud měl autor hned dvou leptů ze seriálu – Jan Charles Vondrouš. Narodil se sice ve středočeské Čáslavi, ale již ve svých 9 letech (v roce 1893) opustil s rodiči Čechy a rodina se usadila, tak jako stovky dalších, v USA. Malířské vzdělání tak dostal Vondrouš tam – vystudoval National Academy of Design v New Yorku. Nějakou dobu před první světovou válkou  dokonce působil jako karikaturista v New York Times. Pravděpodobně v roce 1920 se ale vrací zpět do Čech. Věnuje se především leptu a inspiraci hledá i na cestách po evropských zemích. Ve dvacátých letech propadl kouzlu techniky, vytváří obrazy z průmyslových podniků, např. v Baťových závodech.  Vondrouš je i autorem návrhů celé řady poštovních známek z období první republiky nebo protektorátu. Díla tohoto světoběžníka jsou v řadě galerií v Čechách a pochopitelně i ve Státech.
První klatovský lept zobrazuje cíp náměstí s radnicí, věží a kostelem během konání trhu. Na množství „stánků“ je vidět, že na počátku čtyřicátých let už obchodování na rynku nebylo žádné velké terno.

Pro druhý „kus“ nemusel Vondrouš chodit daleko, prakticky se stačilo pouze pootočit. I portál jezuitského kostela je poměrně vděčným motivem. Zajímavé je, že Vondrouš se do Klatov vrátil ještě po válce, přesněji řečeno v roce 1950, kdy vytvořil (minimálně) tři další, tentokrát barevné lepty -  pohled Krameriovou ulicí na portál arciděkanského kostela a Bílou věž, interiér děkanského kostela a další pohled na jezuitský kostel. Ten ale tentokrát zabral z druhé strany, tedy od Černé věže směrem dolů.

Podobný motiv jako Šimon, tedy pohled z Křížové ulice směrem k věži a kostelu, zvolil i malíř Vladimír Silovský (1891-1974). Autoři zřejmě neměli konkrétní zadání, proto mohlo dojít k situaci, že dva z nich si vybrali ke ztvárnění téměř totožné místo.
Malíř Silovský se narodil v Libáni u Jičína, studoval výtvarnou školu nejprve v Záhřebu, později i v Praze. Na AVU byl později i profesorem a v letech 1958-1960 dokonce rektorem. I Silovský se zabýval „sociální grafikou“ – zobrazoval lidskou práci, často v obtížných podmínkách. S oblibou se věnoval právě leptu nebo technice suché jehly. Stejně jako Vondrouš je i Silovský autorem řady poštovních známek.

Dalším z autorů kolekce byl malíř a grafik a jeden ze zakládajících členů spolku Hollar  Antonín Majer (1882-1963). Studoval u klasiků české malby 19. století Brožíka, Hynaise a Schwaigra. I Majer byl krajinář, v počátcích tvorby se věnoval hlavně olejomalbě, později „přesedlal“ právě na lepty. Na internetu lze najít na prodej celkem velký počet jeho děl, jejich ceny nejsou nijak vysoké, což je asi nejlepším indikátorem, jak dobrým malířem byl.   

Dle mého soudu nejméně povedená práce z celého souboru zachycuje Mercandinovy sady, resp. Kolonádu a prostor před ní. Autorem je výtvarník Viktor Vorlíček (1909-1976). Cesta rodáka z Bělé u Turnova k výtvarnému umění vedla přes studium v grafickém ateliéru Maxe Švabinského, u profesora malby na ČVUT Oldřicha Blažíčka a roční stáže na „akádě“ u již zmíněného T. F. Šimona. V době, kdy pracoval na „klatovském“ leptu, působil Vorlíček jako učitel na dívčím reálném gymnáziu v Českých Budějovicích. Zde se také seznámil s „nejlepším šumavským lyrikem“ Ladislavem Stehlíkem. Tipuji, že právě on mu „dohodil“ práci pro Klatovy.

Po druhé světové válce působil Vorlíček v Jablonci nad Nisou, kde spoluzakládal zdejší průmyslové muzeum. Nejznámější jsou Vorlíčkovy krajinářské práce za použití různých technik. Jak jsem se zmínil výše, klatovský park se mu moc nepovedl. Když srovnám Vorlíčkův lept s jinými autory, kteří se věnovali podobných tématům, například s Václavem Rabasem, působí vedle nich Vorlíček spíše jako snaživý žáček.

Vladimír Pukl podruhé, tentokrát je klatovská „skyline“ orientovaná obráceně, tzn. že Pukl si vybral pohled  (přibližně) z "lomečků" ulice směrem k  centru města.
Z dnešního pohledu se mi zdá zajímavé, že v celém souboru není zastoupen žádný z tehdejších klatovských malířů. Mám na mysli především profesora zdejšího gymnázia Františka Mrackého. Jistě, klatovský malíř nebyl žádnou superhvězdou, ale některé jeho klatovské motivy by jistě v kolekci nezapadly. Místo toho se ovšem právě Mracký v roce 1942 dočkal od kolaborantských Klatovských listů osočení, že je komerční kýčař.


Jestliže máte uvedený soubor leptů doma, jste majiteli celkem pěkné rarity. Tím spíš, že dle mého soudu, byla většina ze souborů nich rozdělena, přičemž vybrané „obrázky“ skončily zarámované. Tudíž kompletních setů nebude asi mnoho.  
Slyšel jsem, že s před časem prodávaly za 1.500 - 2.000 Kč – za tuto cenu bych asi neváhal. Na serveru aukro.cz se už několik let vyskytuje čas od času jeden z Puklových leptů, cena 1.800 Kč je ovšem v tomto případě neúměrně vysoká.  



1 komentář:

  1. Pro mě úplná novinka, díky! D. K.

    OdpovědětVymazat