Již
skoro 170 let slouží Klatovanům k odpočinku velký městský park
neboli Mercandinovy sady. Sám je mám spojeny především s
návštěvami v devadesátých letech sice populárních ale značně
obskurních diskoték u místní restaurace Kolonáda. Historie
tohoto místa je samozřejmě mnohem bohatší. V minulých měsících
také skončila již druhá etapa revitalizace parku, která by snad
po úplném dokončení mohla oživit poněkud zašlou slávu sadů.
|
Jak
jsem již naznačil, procházky v parku si užila celá řada
generací Klatovanů. Sady byly založeny z popudu krajského
hejtmana Františka hraběte Mercandina, jehož jméno dnes nesou, v
letech 1842-1850. Optikou dneška je skoro neuvěřitelné, že větší
část peněz nutných na vybudování parku pocházela z výtěžků
nejrůznějších kulturních akcí pořádaných za tímto účelem.
Jako místo pro vybudování budoucího parku byly vybrány obecní
pastviny v lokalitě zvané „V ráji“ mezi „sobětickou“
silnicí a cestou do Běšin a a dále do Eisensteinu.
Projekt
sadů zpracoval zahradník ze schőnbornského panství v Dolní
Lukavici Josef Pfister. Dle pozdějších zpráv se jednalo o
zkušeného zahradníka, ale bohužel se mi nepodařilo dohledat
informace o jeho dalších projektech. Pomáhali mu ještě
zahradníci z Obyc a z Chudenic Míšek a Blumenschlegel. Není divu,
oba zmiňovaní se zřejmě starali o zámecký park (Obytce), resp.
Americkou zahradu (Chudenice). V Mercandinových sadech se mísí 2
styly parkových úprav – pravidelný francouzský před Kolonádou,
anglická „divočina“ ve zbytku sadů. Na vlastním budování
pracovali především dělníci z chudenického panství, kteří
zde pod vedením zahradníka Václava Chvojky vysázeli více než
130 druhů dřevin a keřů, které darovali majitelé okolních
panství.
|
|
K
mobiliáři parku neodmyslitelně patří čtyři alegorické sochy
představující jednotlivá roční období rozmístěné u oválu u Kolonády. Původně byly majetkem barona Sturmfedera z Hrádku u
Sušice. V roce 1867 byly dopraveny do Klatov a složeny v Kolonádě.
Bylo totiž nejprve třeba získat peníze na zakoupení podstavců.
Několik let se pořádaly v parku koncerty místní hudby klubu
ostrostřelců, jejiž výtěžek byl posléze použitý právě na
instalci soch.
Asi
nejzajímavější sochou je „Aurora“, barokní plastika naproti
kolonádě, na jejímž podstavci je latinský nápis „Vznešená
jitřenko, zvěstujž svými růžovými ústy vděčnou paměť obce
klatovské zakladateli tohoto sadu velezasloužilému předsedovi
klatovského kraje Františku hrabě Mercandinovi. Založeno 1850.“
|
|
V
polovině šedesátých letech 19. století byl jmenován dozorcem
parku místní zahradník Michael Bullman, který se zasloužil o
instalaci tabulek, ke každému ze stromů a keřů v parku, na
kterých byl uveden jejich název češtině, němčině a latině.
Jak uvádí Dr. František Švec, autor publikace Vlastivěda
Klatovska, v knize vyjmenovává vzácnější dřeviny: 4 magnolie,
liliovník, jinan (Ginkho), gymnocladus, kaštanolisté duby,
douglasky, limby, vyjmutovky, tisy, zeravy, škumpy, pajasany,
platan, kanadská jedle atd. Je třeba vzít do úvahy, že kniha je
z roku 1927- předpokládám, že od té doby se skladba stromů v
parku značně změnila.
|
|
Nedílnou
součástí klatovských městských sadů je rybník, který leží
u vstupu z Vídeňské ulice, čí spíše dnes už od „kruháče“.
Rybník o rozloze 1,5 ha byl zřízen v počáteční fázi zakládání
parku – v roce 1842. Jeho součástí je i umělý ostrov, na
kterém je další socha - „Dívka s růžemi“ od sochaře Viléma
Glose. Zajímavé bezesporu je, že totožnou sochu lze také nalézt
na místním hřbitově – jako součást náhrobku Karly Spalové,
dcery restauratéra z nádražní restaurace Ondřeje Spala. Glos byl
také autorem pomníku legionářům a padlým klatovským občanům
v I. světové válce, který stával právě u vstupu do parku. O
tomto sousoší jsem zde již několikrát psal, proto se o něm
nebudu již dále šířit.
Rybník
měl nejen dekorační, a řekněme odpočinkovou funkci, ale sloužil
i jako chovný. V roce 1889 tak zde byly vyloveny ryby v hodnotě 100
zlatých. Jako zdroj ledu ho koncem 19. století využíval nedaleký
parostrojní pivovar Russ. V roce 1890 tento fakt kritizoval místní
Šumavan. Redaktoři navrhovali, aby (po uplynutí smlouvy s
pivovarem) byl rybník rozdělen na dvě poloviny. Jedna z nich by
měla být využívána jako zdroj ledu pro místní živnostníky a
druhá, rozdělená znovu na poloviny, by měla sloužit k bruslení
– jednak zdejšímu Bruslařskému kroužku a druhak místní
chudině. U rybníka (nebo na ostrůvku) byl v té době přenosný
pavilon, Šumavan tehdy navrhoval postavení stálého.
Trvalým
problémem rybníku byl relativní nedostatek vody, o kterém se také
tu a tam v místním tisku psalo. Proto mě nijak nepřekvapilo, že i
v loňském roce, kdy k tomu bezesporu přispělo i extrémní sucho,
bylo třeba čerpat vodu z Drnového potoka.
Nevím,
jak dnes, ale pamatuji si, že před lety na rybníku v parku žilo
několik labutí. Z novinové zprávy uveřejněné v roce 1925 v
časopise Šumavan vyplývá, že tehdy na rybníku žila labuť
jedna a městský radní Robert Zýka s tím chtěl něco udělat:
„Sdělil jsem ctěným interesentům a sběratelům na zakoupení
druhé labutě, že nabídnut byl ku koupi pár jednoročních labutí
za 800 Kč. Když jsem však s touto firmou o koupi vyjednával, bylo
mi odpověděno, že firma labutě nemá, ale má nabídku pěkných
exemplářů z Německa v ceně 2000 Kč za pár. Tuto nabídku
nemohl jsem ovšem akceptovati, ježto na zakoupení labutě sešlo
se málo darů. Abych celou věc náležitě osvětlil, dovoluji si
pp. interesanty a milovníky našich sadů, aby laskavě se sešli v
neděli 5 t.m. o 2. hodině odp. v restaurační místnosti hotelu
Bílá růže ku poradě a způsobu zakoupení nového páru labutí.“
Tak
snad dopadl labutí crowdfunding dobře.
|
|
Další
charakteristickou součástí parku je populární Kolonáda. Na
klatovské poměry poměrně netradiční stavba vznikla v roce 1844
a již o počátku se zde počítalo s restauračním provozem. I
Kolonáda zažila ve své historii období, kdy měla takříkajíc
„na kahánku“. O tom svědčí i novinová zpráva z roku 1940:
„Kolonáda v Mercandiniho sadech, která již několik let je v
neblahém stavu, utrpěla letošními mrazy tak velice, že levá
strana jejího průčelí musela býti podepřena sloupky tak, aby se
nesřítila. Je nutno provésti řádnou revisi stavu jejího zdiva,
hlavně čelné strany a provésti potřebné opravy. Jinak za krátký
čas tak schátrá, že nebude možno více ji opraviti.“
Zdá
se, že veřejný apel v novinách zabral – již v létě 1940 se
objekt dočkal opravy.
K
další rekonstrukci pak došlo na přelomu osmdesátých a
devadesátých let, současnou podobu dostala stavba v roce 2009. Poněkud roztřesená fotografie pochází z roku 1929.
|
|
Podoba
parku se samozřejmě v průběhu desítek let měnila. Vznikaly a
mizely i nejrůznější stavby. Pravděpodobně v 90. letech 19.
století vzniknul za Kolonádou skleník a domek správce parku.
Polohu skleníku (na snímku) ukazuje mapa z počátku sedmdesátých
let. Také zde prý do 70. let fungovala ve vlastním objektu jakási
malá ZOO, kde byli k vidění plazi, rybičky další „havěť“.
V
parku byl u břehu Drnového potoka údajně i tzv. haltýř, tedy
jaká si dočasná sádka na odchov ryb. Ty pak pravděpodobně
mířily právě do parkového rybníčku.
|
|
Park
také pamatuje řadu vichřic, které s sebou samozřejmě vždy
nesly větší či menší zkázu rostoucích dřevin. První
zásadní větrnou pohromou byla zřejmě „legendární“ vichřice
v říjnu 1870, která způsobila, že „ v městském parku
nejkrásnější stromy polámány, tak že běda se na to podívat“.
Další velkou pohromou pro park byla i vichřice právě před
devadesáti lety - v roce 1926 (viz ilustrační snímek) . V
pozdním létě v neděli 12. září se po horkém dni strhla
obrovská bouře doprovázená vichřicí. Zatímco v roce 1870
zasáhla vichřice celou Šumavu, v tomto případě se jednalo o
více lokální záležitost. Každopádně silný vítr za sebou
nechal značné škody a to především právě v městských
sadech. Některé vysoké, téměř stoleté stromy byly vyrvány ze
země i s kořeny, jedna za soch (Zima) bxyla doslova přeražena a
shozena z podstavce (pravděpodobně padajícím stromem). Nechme
promluvit Šumavan, který jako vždy, přinesl tklivý a téměř
literární popis stavu parku po vichřici: „..při prohlídce
městských sadů po nastalé katastrofě bylo nám velmi teskno
pohlížeti na zničenou přírodní krásu; připadalo nám to tak,
jako bychom přišli ve válce na místa bojiště, kde strašlivá
dělová střelba vykonala svou zhoubnou zkázu“ O velkém
štěstí mohli hovořit účastníci dobročinného fotbalového
zápasu, který se odehrával na nedalekém hřišti S.K. Klatovy (v
místě, kde dnes stojí OC Kaufland). Před pohromou se hráči a
diváci skryli v šatnách a pokladně, odkud vítr utrhl střechu,
poražena byla i vstupní brána se stožáry a část dřevěné
ohrady. Lidi mačkající se v šatně také ohrožovaly stromy podél
hřiště, nakonec ale všichni bouři přežili bez úhony. Sám si
pamatuji i vichřici na jaře roku 1990, která dost poškodila
lesopark Hůrka, předpokládám tedy, že i v parku zanechala stopy.
A asi každý si vybaví škody, které (nejen sadech, samozřejmě)
způsobil hurikán Kyrill v lednu 2007.
Park,
resp. jeho spodní část také vždy ohrožovalo rozvodnění
Drnového potoka, ostatně naposledy se tady vylil před měsícem –
v sobotu 25. června.
|
|
V
podstatě od počátku existence parku se v místním tisku žehralo
na jeho neutěšený stav. Např. již v roce 1874 byl park
upravován. Došlo například k opravě rybníka, vysázeny byly
nové stromy, např. střemcha (Prunus padus) nebo keře z rodu
spirorea. Novému osázení však bylo ovšem vytýkáno, že uvedené
stromy a keře nebudou v dospělosti dosahovat stejné velikosti.
Kritika také směřovala směrem ke stavu parkových cest, které
nebyly upravovány. Pisatel celou „akci“ hodnotí výmluvně: „S
pochvalou zaznamenáváme to co první krok k zlepšení
zacházejících sadů, však doznat musíme, že nechá se přes
koleno zlomit za jeden rok to, co za mnohá léta zanedbáno bylo“.
K
dalším úpravám Mercandiniho sadů dochází v roce 1897 a provádí
je městský zahradník Josef Fiala za podpory a odborného dohledu
vrchního správce městských sadů Františka Spory. Pánům Janu
Cafourkovi a Ignáci Osvaldovi je pak svěřen dozor nad parkem. I
tak se zde dle zpráv v tisku odehrávají drobné krádeže, mizí
dříví, zahradnické nástroje a také samotné květiny, které
zloději dokonce prodávají na trhu v centru města.
V
letech 1912-22 fungovala při městském úřadu komise, která měla
naplánovat zásadní rekonstrukci sadů. Rozhodně se tedy žádné
práce nedělaly bez rozmyslu. K dílčím úpravám nakonec došlo v
roce 1925, kdy byl park na jaře důkladně vyčištěn a byly zde
vysázeny nové stromy a keře. V plánu bylo označení zajímavých
dřevin tabulkami s jejich názvy, aby „mládeži školní poskytla
by se příležitost, aby seznámila se s mnohými kuriositami, o
nichž se ve škole učí, široká veřejnost pak by byla správě
sadů jen vděčnou, kdyby nápisy byla upozorněna, jaké
znamenitosti v oboru květeny naše sady chovají“
Teprve
výše zmíněná vichřice v září 1926 byla impulsem pro
významnou obnovu parku. Nejprve bylo třeba odstranit poškozené
stromy, např. velký topol vedle Kolonády. Jako konzultant pro
obnovu sadů byl vybrán inspektor ovocnictví v ČSR a ředitel
Schwarzenbergských sadů pan Šimon. Nově vysazené stromy dodala
lesní školka v Hluboké nad Vltavou. Malou exkurzí do historie
úprav či vylepšování parku nekončím tento příspěvek
náhodou. V minulých cca dvou letech se Mercandiniho sady dočkaly
poměrně rozsáhlých změn a další je ještě čekají.
Připravuji zhodnocení této revitalizace z mého pohledu a předem
přiznávám, že jsem z ní poněkud rozpačitý. Každopádně
velice bych uvítal vaše komentáře a postřehy k nové podobě
parku zaslané ideálně e-mailem na klatoviny@gmail.com. Děkuji.
|
Autorem
fotografií s vodoznakem je Ing. Rudolf Bílek.
Žádné komentáře:
Okomentovat