Již
několikrát jsem se zde věnoval bídě, která panuje v místních
médiích, zvláště tištěných. Obecný soumrak printu,
nedostatek peněz, témat i talentovaných publicistů. Často tak
některé výstupy zdejších novinářů vzbuzují více úsměv na
rtech než cokoli jiného. Králem této (asi spíš nechtěné)
zábavy je pan Karel Bárta, šéfredaktor „časopisu“ Rozhled.
Na jeho úvodníky se vždy nesmírně těším, ze začátku měsíce
dychtivě čekám na zprávu „přišel Rozhled“.
Kdysi jsem tady už o Rozhledu psal, tehdy mě zaujal anonymní (pan šéfredaktor se k autorství nepřiznal) příspěvek „o sebeúctě“. V mezidobí pokračoval Rozhled ve své strategii, který ho drží při životě – mix reklamy a PR článků proložený tu a tam nějakým příspěvkem o dění v regionu
Ale
k věci – často jediným přiznaným vkladem pana šéfredaktora
je úvodník „Z redakce“ na straně dvě Rozhledu. Pan Bárta
zpravidla začne nějakým všeobjímajícím, teplým slovem, které
nějak souvisí s ročním obdobím, ve kterém se právě nacházíme,
nebo se svátky, které se zrovna slaví. Pak přichází zpravidla
přichází kritický osten - reflexe nějaké události nebo tématu,
který hýbe společností. Přímo do politiky se ale pan Bárta
nepouští a není divu, když už o pár stránek dál přicházejí
ke slovu současní nebo bývalí regionální vládci. Katarzí
celého úvodníku bývá opět vlídné slovo a nějaké to přáníčko
pro čtenáře na závěr.
K doslova vrcholným úvahám se pan Bárta dostal ve svém okénku v čísle 3/2016. Pan šéfredaktor se zamýšlí nad tím, jak těžký život je dnes na Západě, zatímco my si tady pořád ještě žijeme. Dovolím si ocitovat tato moudrá slova:
„Nedávno
jsme s přáteli také trošku předvelikonočně utužovali kolektiv
a přitom naočkováni tím neustálým tlakem nepříjemných zpráv
jsme se začali vzájemně ujišťovat, že přeci jen to u náís
ještě není tak hrozné jako u sousedů. Dnes, kdy každý pátý
Čech uvažuje o obraně své rodiny, s hrůzou zjišťujeme, že
život v Česku není jednoduchý, ale na západ od nás je to snad
ještě horší.
V SRN nesmíte u sebe mít nůž, jehož střenka přesahuje 10 cm nebo zavírací 8,5 cm. V Belgii a Lucembursku nesmíte u sebe nůž nosit vůbec, i kdyby to byl „příborák“. Ve Velké Británii a v Irsku je zakázáno nošení všech druhů nožů a zbraní (včetně vzduchovky) a nesmíte mít u sebe na veřejnosti ani to, co se noži podobá“.
V SRN nesmíte u sebe mít nůž, jehož střenka přesahuje 10 cm nebo zavírací 8,5 cm. V Belgii a Lucembursku nesmíte u sebe nůž nosit vůbec, i kdyby to byl „příborák“. Ve Velké Británii a v Irsku je zakázáno nošení všech druhů nožů a zbraní (včetně vzduchovky) a nesmíte mít u sebe na veřejnosti ani to, co se noži podobá“.
Takže zdá se, že obrana našich rodin je o nožích! Předem je třeba upozornit, že páně Bártova exkurze do evropského práva v oblasti nožů a zbraní není zcela přesná. Poměrně ucelený přehled nám o této problematice poskytuje wikipedie. Zvlášť bych vypíchnul Velkou Británii – i zde je pan Bárta nemá tak úplně pravdu, ba přímo si vymýšlí. Možná by měl panu šéfredaktorovi někdo říct, že fenomén „knife crime“ je v Británii velkým problémem, zvlášť mezi mládeží. Samozřejmě je ale jasné, že kriminalizace některých typů nožů asi na množství jimi páchaných zločinů nebude mít valný vliv. Každopádně se domnívám, že jestli chce někdo srovnávat míru osobní svobody (resp. zasahování státu do životů občanů) u nás a ve Británii, jsou na tom ostrované o mnoho lépe než my v ČR. Alespoň se mi ale pomocí Rozhledu podařilo rozluštit jednu záhadu – děkuji, už vím proč distingované dámy na zahrádkách bruselských restaurací zápasí s steaky eventuelně s dary moře na svých talířích pouze s vidličkou. „Příboráky“ jsou totiž na veřejnosti přísně zakázány!
Přísně
zakázáno je ve většině evropských zemí i rozdělávání
táborových ohňů. Buřty mimo Česka a Bavorska nikde neseženete
a hrát na kytaru a zpívat v lese je (mimo Česka) zakázáno takřka
na celém světě. Tak pokud to ještě jde, trampové honem do lesa
na potlach, než si nějaký chytrý zelený nebo probruselský
politik vzpomene a začne i u nás srovnávat legislativu.“
Co
Čech, to táborník nebo tramp! Buřty už nám skoro všude (asi)
zakázali, ale zabékat v lese s kejtrou v ruce ještě
zaplať Bůh můžeme. Je třeba uposlechnout výzvu pana Bárty a
rychle běžet do lesa uspořádat mejdlo. Je jasné, že většina
správných Čechů netouží při procházce v lese po ničem
jiném než po setkání s bandičkou přiožralých trampů, kteří
u ohýnku procvičují své sexy chrapláky. Já si ale spíš říkám zda nebezpečí nehrozí tak říkajíc z "domácích zdrojů" :)
O
tom, kam vede současná tzv. korektnost politiky a ustupování
nátlaku menšin, což má být podle některých politiků projev
demokracie, svědčí také nedávná zpráva ze Švédska, že tamní
mládežnická organizace Liberalema na svém únorovém výročním
shromáždění požadovala legalizaci incestu a nekrofilie. Do své
rezoluce to pak přijala i Asociace mladých švédských liberálů.
Co více je třeba říkat ke stavu současného západního světa
tak často oslavujícího liberalismus a svobodu menšin. Sodoma,
Gomora, velebnosti! Buďme rádi, že jsme a žijeme Čechách, ale
buďme ostražití před všemi novotami a dávejme politikům jasně
najevo, jak smýšlí a chce žít většina národa.
Vezmu to postupně – Liberalerna (nikoli Liberalema) je poměrně malá švédská liberálně-levicová strana založená v roce 1934. Je to regulérní politická strana, tedy žádná mládežnická organizace.
Pamatuje
lepší časy, v posledních volbách získala jen 5.40 %
hlasů, což jí přineslo 19 poslaneckých mandátů ve švédském
parlamentu, ve kterém zasedá 349 poslanců. Liberalerna má opravdu
svou mládežnickou odnož, která se nazývá Liberala
ungdomsförbundet (Švédská liberální mládež), zkráceně LUF.
Tato organizace má 21 poboček po celém Švédsku, přičemž jedno
ze tří uskupení sídlících v hlavním městě Stockholmu
skutečně v únoru 2016 prezentovalo návrh na dekriminalizaci
incestu (pro příbuzné osoby nad 15 let při souhlasu obou) a
nekrofilii (nutný písemný souhlas během života). Tyto přihlouplé
návrhy samozřejmě vzbudily značný mediální ohlas. Každopádně
LUF tento návrh do žádné oficiální rezoluce nepřijala (jak se
píše v Rozhledu), což mi potvrdil na e-mailový dotaz mluvčí
LUF. Od těchto návrhů se distancoval mimo jiné i bývalý
poslanec za liberály Carl B. Hamilton, když napsal: Mladí
liberálové se soustředí na vlastní propagaci, ale vůbec ne na
záležitosti, které se týkají budoucnosti Švédska.
Dále pak pokračuje: Určitě chápete,
proč se vašemu liberalismu lidé smějí, vy pitomci. Co je podle
vás, liberální mládežníci ze Stockohlomu, další na prvních
místech seznamu věcí k řešení? Sex s hrochy?
Jistě,
všude, tedy i na Západě, žije spousta pitomců jako je skupinka
mládežníků ze Stockholmu - v tom se asi s panem šéfredaktorem
shodneme. Škoda jen, že právě panu Bártovi, kritiku ”současného
západního světa” není trapné (pravděpobně za peníze) šířit
např. pitomosti, které nám každý měsíc servíruje v jeho
časopise spisovatel, vizionář a velekněz hlouposti a tmářství
Stanley Bradley. Ale možná je to jenom součást hlubší strategie
a já jí jen neporozuměl.
PS Protože jsem trochu pozadu, světlo Boží spatřilo další, dubnové číslo Rozhledu. Pan šéfredaktor si drží formu. Dozvíme se tak, že se mu nelíbí ”trapné běsnění a zájem některých politiků o tzv. Čapí hnízdo”. Není totiž důležité, že pan ministr Babiš, který svou politickou kariéru postavil na kritice korupce pod heslem ”všeci kradnú”, získal desítky milionů pravděpodobně podvodem.. Pro pana šéfredaktora totiž ”je zajímavější, že existují stále lidé, kteří jsou schopni z rozpadlé ruiny udělat něco cenného, něco, co může sloužit veřejnosti, něco, co vytváří nějakou další hodnotu a zaměstnává lidi. Každý schopný člověk, který dokáže vytvářet pracovní místa a nečeká, až mu něco spadne do klína, má můj respekt a obdiv. A vrátit do ČR část peněz, které jsme Bruselu museli poslat, na tom určitě také není nic špatného.”
Jeden
by se skoro rozplakal, jak se těm schopným lidem ubližuje...
Žádné komentáře:
Okomentovat