Poděkování, omluvy, odvolání apod.

Není třeba připomínat, že moderní média se za posledních stopadesát let značně změnila. Veřejné mínění dříve formované pouze novinami je dnes možno ohýbat mnoha dalšími způsoby. Tisk byl jedinou platformou, která poskytovala určitý prostor soukromým osobám či sdružením k vlastnímu vyjádření.

Velice zajímavým fenoménem tedy bývala různá oznámení, která do novin dávali občané-inzerenti pro ostatní čtenáře. Dodnes přežila maximálně smuteční oznámení či připomínky významných životní jubilejí. Tištěné "seznamovací" inzeráty jsou také druhem na vymření, nebo možná spíše média, která je otiskují.

Před sto lety tomu bylo pochopitelně jinak. Místní periodika (Šumavan a Klatovské listy) byla ideálním prostorem pro nejrůznější sdělení, vybírám ty nejcharakterističtější a "nejvýživnější".

 

Nečastějším oznámením bývalo tzv. díkůvzdání za zemřelé. Pozůstalí zpravidla děkovali za projevenou soustrast, popřípadě konkrétně za účast na pohřbu např. zástupcům některého ze spolků, Sokola apod. Rodinným příslušníkům nebylo líto vydat peníze za otištění podobné vzpomínky. Doba se změnila-dnes se skoro padesát procent pohřbů obejde bez jakéhokoli obřadu. Vzpomínka na řeznického mistra Josefa Prunara v Klatovských listech – leden 1915.

 

Tomu se říká ponížená omluva. Otázkou zůstává, zda byla vynucena soudním rozhodnutím, nebo si pan Petrlák jednoduše uvědomil, že přestřelil. Šumavan 1878.

 

Oznámení bylo také často rozloučením. S obyvateli města se takto loučili např. státní úředníci nebo učitelé, kteří byli po zásahu "vyšší moci" převeleni jinam. Šumavan 1889.

 

Méně časté byly inzeráty k seznámení. Ženich hledající nevěstu prostřednictvím Šumavanu v roce 1870 skutečně nebyl úplně nejskromnější. Téhodne = týdne.

 

Bežné bylo vyjádření vděku směrem k lékařům, kteří se starali v době nemoci o zadavatele oznámení nebo člena jeho rodiny. Dnes se doktoři dočkají spíše než ocenění žaloby.

 

Další "doktorské" oznámení, trochu ve stylu "odvolávám, co jsem odvolal". Copak asi provedl MUDr. Král paní Bőhmové?

 

Není nad to vyhlásit veřejně, že se manželka zbláznila! Klatovské listy 1934.

 

Není třeba zastírat, že příslušnost k židovské menšině nebyla v historii žádným hitem, zvlášť v atmosféře české společnosti vpředvečer hilsneriády. Vzrůstající a všeobecně panující národnostní nesnášenlivost velela odmítnout i německý původ. Pan Altstern byl ochoten hájit svou "rasovou čistotu" i před soudem.

 

V hostincích se (zvlášť pod vlivem) napovídá ledacos. Někdy pak musí přijít veřejná a pokorná omluva.

 

Kolik pozdvižení a spekulací mezi klatovskými drbnami asi vyvolal inzerát pana M.S. otištěný v Šumavanu v roce 1880?



Někdy se vzkazy nebo vzájemné půtky řešily i v rámci rubriky "zasláno", tak jako učinil pan František Lenz ve svém "objasnění" k vyvrácení “smyšlenek”. Otištěno v Šumavanu roku 1890.

Již před rokem jsem zaslechl, že za konané funkce od obce klatovské dostávám jakýsi plat. Nevšímal jsem si toho, považuje to za smyšlenku několika málo jednotlivců, kteří mi za to ani nestáli, abych roztrušované jimi pověsti ať už jakýmkoli spůsobem vyvracel. V nejnovější době nabyl jsem přesvědčení, že ono mínění jest všeobecným, jsem tudíž nucen touto cestou domněnku tu vyrátiti a to tím více, ana´t se roztrušuje s rozličnými ještě poznámkami, jak na př.: “Všelijaký cizák přijde do Klatov, chce zde být lehce živ a nám rozkazovat” Mimo to bych pak přece nerad viděl, aby některý občan klatovský snad se opravdu domníval, že nějakým tím trojníkem ročně na mně musel připláceti , “abych prý se měl dobře.”

Prohlašuji tímto, že jsem od obce klatovské za konaný dohled a jiné funkce nebral platu žádného, tedy ani 1zl. 50 kr., 2 zl. nebo docela 3 zl. denně, ani 600 zl. ročně a snad ještě více.
Co jsem vykonal, činil jsem z ochoty, k vůli dobré věci, v zájmu a jak se domnívám také ku prospěchu obce. Jako člen obecního zastupitelstva naléhal jsem z důležitých příčin na to, aby zejména zabahnělá cesta, vedoucí k vojenskému cvičišti u Chaloupek, tak zvané “průhony”, jakož i průhony k lukám podborským a cesta k Tajanovu byly odvodněny a poněkud aspoň upraveny. Protože pak se tvrdilo, že průhony tyto odvodniti nelze, nabídl jsem se z ochoty, že dokážu opak toho, že to provedu a sice bezplatně. Já tedy za svůj dozor už předem ničeho nežádal, ničeho nedostal a také bych ničeho nebyl přijal, i kdyby mi bylo bývalo nabízeno, dobře předvídaje, že i ta dpobrá vůle bývá vyčítána.