O tom, že je pití alkoholu v Čechách nesmírně populární, není třeba vůbec spekulovat. Generace opilců se motají dějinami bez ohledu na režimy, které zrovna panují a sláva pitkaření v naší zemi už dávno přesáhla její vlastní hranice. Samozřejmě i bojovníci proti tomuto koníčku jsou sešikováni v bojovém postavení už mnoho let, v druhé polovině devatenáctého století se problémy spojenými s alkoholismem začala zabývat i „oficiální místa“.
Zajímavým dokladem „rozšíření moru kořalečního“ je zpráva, kterou zpracoval zemský výbor na základě pověření sněmovní komise pro záležitosti okresní a obecní král. Českého v roce 1899. Uvedený report se věnoval pití alkoholu opravdu důkladně a obsahuje tedy mnoho pikantních statistických dat. Je třeba si uvědomit, že tato data a celý „výzkum“ je vztažen pouze na pití kořalky, tedy tvrdého alkoholu. Tehdy nepříliš oblíbeného ( protože drahého a obecně méně dostupného) vína se netýkal. Pivo bylo naprosto jinou kapitolou- zřejmě ho tehdejší společnost stále ještě považovala spíše jako jednu ze základních potravin. Je ovšem jasné, že bylo podobně jako dnes velmi populární, na Klatovsku zvlášť- s jeho tradicí pěstování chmele a množstvím větších či menších pivovarů. O fenoménu piva podrobněji někdy příště..
Z uvedené zprávy se tedy například dozvíme, že ve dvaceti z celkových 198 politických okresů „jest alkoholismus rozšířen značně“. Nejvíce se chlastalo ve východních a jižních Čechách.. Počet lidí pití zcela oddaných se odhaduje na cca 0,5 % populace (tedy 4-5 osob na tisíc obyvatel) Typickým alkoholikem byl muž (95,28%), nádeník mezi čtyřiceti a šedesáti lety, který má doma manželku a tři děti.
Podíváme-li se blíže na Klatovy a okolí – v uvedeném roce zde žilo 232 osob (212 mužů a 11 žen) „zcela pití oddaných“(v této době měl pak celý politický okres klatovský celkem
lehce přes 73.000 obyvatel). Podobně jako v celém království i zde nejvíce mezi alkoholiky bylo nádeníků (88), ale ani živnostníci nezůstávali pozadu (57). To, že další početně silnou skupinou (29) byly „osoby práce se štítící a tuláci“ nepřekvapí. Celkový počet závislých na pití tvrdého zde v Pošumaví byl překvapivě podprůměrný (3,1 na 1000 obyvatel), stejně jako počet míst, kde se dal alkohol pořídit. V celých Čechách připadalo jedno prodejní místo kořalky na 175 obyvatel, na Klatovsku pak na každých 240 lidí. Toto obnášelo 111 výčepů a 181 prodejen kořalky.
Státní orgány vyvíjely snahu, která měl vést k omezení konzumace alkoholem, například právě v roce 1899, kdy prostřednictvím klatovského okresního hejtmanství svým výnosem omezilo prodej kořalky v sobotu po 5. hodině odpolední a v neděli po poledni. Na panáka si ovšem mohli pijáci zaskočit do licencovaného hostince, těch se omezení netýkalo.
Podobný průzkum rozšíření alkoholismu provedlo i ministerstvo orby v roce 1900, měl být tedy zaměřen spíše na venkovské obyvatelstvo. Mezi místa, kde zvlášť hodně pije, zařadili úředníci c.k. ministerstva mimo jiné i nedalekou Kdyni. Důvodem pro vekou spotřebu kořalky ve Kdyni byly údajně vysoké mzdy v tamních průmyslových podnicích. V samotném městě tehdy fungovalo šest kořalen. Přepokládám, že i dnes se ve Kdyni požívá, ale zřejmě to nebude tím, že tam firmy dobře platí…….
Celkově ale z uvedené zprávy vyplynulo, že Pošumaví na to s pitím není tak špatně, neboť tady “převládá spíše zdrženlivost než nemírnost“ Určité problémy jsou zmíněny jen v několika obcích v okolí Kašperských Hor.
Návrhy pro řešení situace zpracoval zdravotní referent z okresu Žamberk Josef Grus. Doporučuje zejména zakázat prodej tvrdého v malých lahvičkách (tudíž cenově dostupnější), omezit jeho podávání výhradně na hostince, které budou mít omezenou otevírací dobu (ve všední den od 7 do 18. hodin, v sobotu pouze do 17. hodin). Porušení tohoto nařízení trestat pokutou, při opakovaném prohřešku odebrat koncesi.
Navrhuje také zcela zakázat přístup dětí do 14 let do veřejných výčepních místností. Velmi zajímavé řešení navrhuje pro pijáka, který se lihovým nápojem buď samým neb společným požitím s pivem neb vínem opije, tento budiž trestán peněžitou pokutou od 5 zl. do 25 zl. ve prospěch chudé pokladny v jejímž obvodu byl opilý dopaden. Asi by bylo zajímavé praktické vymáhání tohoto nařízení, především jak by asi např. strážník zjišťoval, jestli se válející opilec požil rum či pálenku a postihoval ho za to nebo si dal jenom beztrestně pár piv nebo dvojek vína..
Stejně jako dnes i před sto lety byl vztah státu k alkoholu zvláštně schizofrenní. Na jedné straně bylo evidentní, že nadměrné pití alkoholu je pro společnost nežádoucí, z prodeje alkoholu ovšem také plynuly do státní a obecních pokladen nezanedbatelné příjmy (i zajímavému fenoménu tzv. pivního krejcaru bych se chtěl věnovat někdy v budoucnu). Určité věci se prostě nemění…
Když se to hodilo, bylo podnikání, které nějak souviselo s alkoholem, očerňováno – samozřejmě není náhoda, že tisk si tak na paškál bral židy, kteří se právě tomuto byznysu často věnovali…
Ono by se něco takového hodilo i u nás. Na druhou stranu si myslím, že jsou tady ty trendy takové, že lidi už upřednostňují kvalitu nad kvantitou a ta doba, kdy do sebe lili po litrech Tuzemáky a Marshall zelené jsou pryč. Ale je to taky o lepší nabídce. Třeba teď jsem objevil palírnu zpoza polárního kruhu, která dělá skvělý arktický gin a vozí ho do České republiky. :)
OdpovědětVymazat