Nová Klatovensia II

Dnes se zase po čase, resp. po několika letech vracím ke knižní produkci, která se zabývá regionální historií. V posledním roce se v Klatovech urodilo několik prací, které, myslím, stojí za zmínku. Jejich autoři si vesměs zaslouží pochvalu, nejen kvůli volbě tématu, ale i odvaze pustit se do vydání, které je často spojeno s nejistotou ohledně návratnosti vložených finančních prostředků. Záměrně se vyhýbám knihám o regionu, tedy hlavně Šumavě, protože zde se již mnoho let projevuje nadprodukce a často velmi pochybná kvalita.

Začnu počinem, který mi osobně udělal velkou radost. Město Klatovy před několika lety odstartovalo vydávání vlastní ediční řady knih zaměřených na regionální historii. V minulosti zde v jejím rámci vyšly např. sborníky z vědeckých konferencí pořádaných v Klatovech (o Pavlu Kristánovi z Koldína nebo ze setkání věnovaného třetímu odboji na Klatovsku). Dvanáctým svazkem edice je z němčiny přeložený text, jehož autorem byl  starosta  města MUDr. Jan Nauš  (1807-1888). Text je koncipován jako kombinace vybraných událostí z historie města a obecných informací o Klatovech a okolí. Mnohem zajímavější je část knihy, ve které Nauš popisuje život v Klatovech ve čtyřicátých letech 19. století.   Obecně mám velmi rád memoárovou literaturu – v tomto případě se sice nejedná o paměti, ale Naušův text poskytuje čtenáři poměrně detailní vhled do života našeho města před nějakými sto sedmdesáti lety. Nauš je dnes mezi zasvěcenci známý spíše jako dvojnásobný starosta Královského města Klatovy (v letech 1850-1861 a 1881-1884), velká část jeho vzpomínek  se týká  jeho povolání – byl totiž lékařem. Jsem si jist, že tato část knihy musí zaujmout  i dnešní doktory. Zvlášť když si lékař - starosta - dělal velmi detailní zápisky, nejen o průběhu nemoci, ale i o sociálních, a souvisejících hygienických podmínkách, ze kterých pocházel, resp. se nacházel pacient.  I popisovaný, tehdejší průběh léčby, resp. medikace, je velmi zajímavý. Zdá se, že skutečně téměř vždy používanou uzdravovací metodou bylo ono pověstné pouštění žilou.  Za knihu a vůbec celou edici zaslouží město velkou pochvalu. Zároveň je třeba ocenit grafickou úroveň jednotlivých publikací, která o onen pověstný parník překonává téměř veškerou knižní produkci s regionální tématikou.  Jistě by bylo záhodno i nadále zpřístupňovat rukopisné vzpomínky více či méně významných osobností z našeho města nebo okolí. Jsem si jist, že v muzeu, popř. ve zdejším archivu bude z čeho vybírat.  Samotná kniha je k dostání v Informačním centru města na Náměstí Míru za cenu více než lidovou – 130 Kč.

Jedinou publikací z dnešního přehledu, která na své vydání teprve čeká, je kniha Klatovy za císaře pána (díl první-úsměvné střípky), jíž autorem je zdejší učitel, publicista a dlouholetý klatovský zastupitel Dušan Kučera. V souvislosti s jeho politickým angažmá si nemohu odpustit malou odbočku. Opravdu nechápu místní buňku ČSSD, která svého jediného viditelného zastupitele vysílá letos do volebního klání až na devátém místě kandidátky. To mi fakt hlava nebere. Ale zpět ke knize -  Kučera je zkušeným autorem – publikoval například povedenou monografii plánické školy pod názvem „Škola v Plánici na přelomu 19. a 20. století.  Místu, kde pedagogicky působí, tedy Plánici (a okolí), věnoval i knihu příběhů z období druhé světové války pod názvem Válečná mozaika.  Známý je ale i na poli humoru – podle jím se železnou pravidelně rozesílaných nedělních „říkaček“ by se daly řídit hodinky. Drobné hříčky „pro děti vyspělé a hravé dospělé“  a fejetony také shrnul a vydal v několika knížkách. Tentokrát ale zúročil svou neúnavnou badatelskou a heuristickou práci v knize, která přináší výběr zajímavých a z dnešního pohledu vtipných a zajímavých inzerátů a článků z lokálního tisku ze zlatého období rakouské monarchie. Ač je autor klatovským rodákem a patriotem, jedná se o první publikaci tematicky zaměřenou na Klatovy a  sám ji nazývá  „historickým komiksem“. Musím přiznat, že námět i zpracování knihy jsou mi velice blízké – nakonec důkladné vytěžování lokálních novin je pro poznání regionální historie naprosto zásadní. Oceňuji, že autor také rehabilituje naprosto nesmyslně zavrhovanou monarchii, když v úvodu své knihy píše: Je mi líto, že Rakousko-Uhersko je pořád ještě přezíraným a téměř vysmívaným soustátím - toť pozůstatek neobjektivní optiky Tomáše Masaryka či dokonce Josefa Švejka. Lidé se přece i tenkrát radovali, milovali i truchlili, chodili do kostela, vážili si císaře Františka Josefa I.; co nejlépe žili a neradi umírali.“

Kniha vyjde zanedlouho, slavnostní křest, pochopitelně i za účasti autora proběhne v Městské knihovně v Klatovech v pondělí 1. října 2018 od 18 hodin.

Nejplodnějším současným autorem, kterému učarovaly Klatovy, je bezesporu Iwan Rubáš. Vůdčí postava a zakladatel zdejšího spolku Přátelé české historie. Před několika lety začal s vydáváním brožurek v edici „Klatovská historie“. V ní už dosud vyšly mimo jiné tituly, které se věnovaly dávným i současným hospodám, náměstí atd. Nejnovějším počinem je brožurka o historii klatovského Sokola, tu se mi ovšem nepodařilo sehnat. Vrátím se tedy k loňskému „kousku“ z této edice, který se nazývá „Klatovské sochy, pomníky a jiné kamenné památky.“ Obdivuji Rubášův entusiasmus, se kterým se vrhá do studia klatovské historie, i organizování dalších akcí – činnosti spolku nebo odhalování pamětních desek ve městě. Nejlepším důkazem jeho píle nakonec i celá zmíněná ediční řada. Vydání publikace o umění ve veřejném prostoru navíc chtělo dost odvahy, vzhledem k tomu, že v roce 2011 vyšla velice povedená tematicky podobná kniha „Umění v Klatovech“ od Marcela Fišera. Opakování je ale matkou moudrosti a Rubášova kniha nabízí (snad) kompletní přehled sochařských a „kamenických“ děl na území města.  Navíc Rubášův přehled v sobě zahrnuje i Boží muka nebo litinové kříže, na které se ve Fišerově publikaci nedostalo. Pro leckterého čtenáře může být překvapením, kolik nejrůznějších drobných památek ve městě máme.  Zvýšené pozornosti se v posledních několika letech dostává především sochám a dalšímu „venkovnímu“ umění z období po roce 1948, a zdá se, že tahle móda (poněkud nesměle) dorazila i do Klatov.   
Jak jsem se zmínil, Rubášových aktivit si cením, nicméně konkrétně ke klatovským brožurkám mám několik výhrad. Obsah je samozřejmě to podstatné, ale typografická úroveň je tak otřesná, že mi vždy úplně kazí celkový dojem.  Až šest druhů písma na jedné stránce, miniaturní (leckdy zbytečné) fotografie apod. Chápu, že najmout si profesionálního grafika je asi mimo možnosti autora, ale troufnu si tvrdit, že text by se dal vysázet mnohem lépe i za použití běžně dostupných textových editorů.  Uf.
Knihy z edice „Klatovská historie“ je možné zakoupit v obchodě Šiwa nebo v knihkupectví na klatovském náměstí.

Z hlediska vědy nejambicióznějším „kouskem“ je loňský „Sborník prací z historie a dějin umění 9/2017“. I zde se jedná o součást edice, která vychází péčí Historické společnosti Klatovy. Jak již napovídá název, jedná se o devátý díl, sborníky vycházejí s periodicitou každé dva roky již od roku 2003. Publikaci tvoří vždy příspěvky zdejších historiků a nadšenců, kteří se pouštějí do zpracování lokálních a regionálních témat. I tentokrát zde lze nalézt,  alespoň tedy z mého pohledu, velmi podnětné texty. Zkušený historik klatovského muzea Jan Jirák zde poutavě přibližuje všední život v Klatovech v posledních měsících protektorátu, manželé Mírkovi jsou autory příspěvku – vzpomínek lesníka s kořeny v Klatovech a Sušici Aleše Avenaria, který strávil velkou část profesního života na východě rakouského soustátí, resp. ČSR.  Součástí knihy je i příspěvek mého oblíbeného klatovského historika Lukáše Kopeckého, který se věnuje osudům pozapomenutého důstojníka prvorepublikové československé armády plukovníka Josefa Ptáka, rodáka z Lub. Na sborník se vždy těším, i když část textů je obvykle tematicky mimo můj zájem. Velkým plusem je také vždy na konci knihy výběrová bibliografie, ve které jsou uvedeny práce (knihy, ale i novinové či časopisecké články nebo diplomové práce) vyšlé v době od vydání posledního sborníku a týkající se regionální historie.  Sborník se, myslím, dá koupit v klatovském muzeu nebo objednat zde.

Poslední z představených publikací se z ostatních trochu vymyká. Není zaměřena na klatovskou historii, i když s městem samozřejmě souvisí - a to v osobě autora, kterým je klatovský motorkář a bohém Vladislav Toman.  Ten se během loňského léta vydal na minimotorce Gorilla na tour po východní Evropě, s cílem v zemi, kde zítra znamená již vlastně včera. Jestli se chcete pobavit netradičním cestopisem, knihu „Na Gorille do Ruska“ lze jen doporučit. I když fakt nejsem fanoušek motorek (popravdě nijak zvlášť nemusím ani Rusko samotné), bavil jsem se od začátku až do konce a knížku přečetl na jeden zátah. Ostatně nejlepší reklamou na knihu byly „zápisky“ z cesty, které autor v reálném čase uveřejňoval na svém profilu na facebooku. 
Kniha přináší nevyumělkovaný popis třítýdenní cesty z Klatov, přes Polsko, Bělorusko, Lotyšsko, do Ruska a přes pobaltské země zpět, okořeněný zajímavými zážitky i postřehy autora.  Oživením vyprávění jsou také občasné „flashbacky“, kdy autor vzpomíná na své minulé cesty.  Cestopis doplňují fotografie, které jsou zařazeny do knihy tak, že odpovídají jednotlivým popisovaným místům na cestě.  Ne každému musí sedět Tomanův neortodoxní přímočarý a místy úsporný styl vyprávění, mně se ale moc líbí. Posuďte sami:  „A jdu do hotelu. Cestou hledám knihkupectví. Vůbec nic! Lékárny, pekárny, banky, hospody, opravy obuvi. Ale kniha? Nikde. Chci si koupit Oněgina v originále. A chci si ho koupit tady. A přivézt si ho domů. Z Ruska! Vlezl jsem do knihovny. Vím, že je to knihovna.  Ale aspoň mi řeknou, kde se tu prodávají knihy. Věděli jen o jednom obchodu. Zvláštní. Tak jsem si aspoň koupil lahev vína, nějaké jídlo a šel do hotelu“ (Oněgina nakonec sehnal, i když jinde J -pozn. aut.). Oceňuji také, že se autor (až na drobné výjimky) vyhnul mentorování a prosazování „vlastních mouder“, které je tak typické pro tento žánr.
I když by se asi knize dalo pár drobností, způsobených nejspíš chvatem, ve kterém byla připravována, vytknout, celkový dojem je velice pozitivní. Mít vypravěčský talent jako autor, asi bych se vykašlal na motorky, pozoroval bych cvrkot kolem sebe a psal bych povídky nebo scénáře. Prostě - zapomeňte na Ziburu nebo Pribáně – my Klatovech máme Tomana! Kniha je stále k dostání – v Klatovech například v tabáku na náměstí (Copy centrum), v Petřině krámku (Zlatnická ulice), v Café Jednorožec nebo v knihkupectví Léto v ulici kpt. Jaroše.