85 let od otevření krajského soudu v Klatovech II.

Před několika měsíci jsem se zde zabýval problémy, které předcházely zřízení krajského soudu v Klatovech. Dnes se blíže seznámíme s podobou budovy, jejími proměnami a také slavnostním uvedením do provozu, od něhož uplynulo nedávno 85 let.

Po několika odkladech (způsobených především problémy s obsazením soudcovských míst) nakonec přece jen došlo k slavnostnímu otevření komplexu budov krajského soudu. Byť byl komplex budov již od podzimu 1927 připraven k užívání, k  zahájení činnosti soudu došlo až 1. června 1928. Stavba samotná však trvala celé čtyři roky, soud vyrostl na místě bývalého tzv. Podšibenského (nebo také Špirkova) mlýna a mlýnského náhonu u Drnového potoka. Zhruba ve stejné době zde vyrostl i blok městských obytných domů mezi ulicemi Masarykova, Dukelská a Koldinova. O několik let později za soudem i živnostenská škola, dnes zde sídlí „průmyslovka“.

Novostavba klatovského soudu před otevřením

Architektonický návrh budovy soudu zpracoval architekt Bedřich Bendelmayer. Byť asi nepatřil na špici „první ligy“ tehdejších architektů, měl za sebou v době projektování klatovského soudu celou řadu provedených staveb. Dle jeho návrhu vyrostla například budova Vrchního soudu v Praze na Pankráci, srovnáme-li tento objekt s klatovským soudem, je architektův rukopis patrný. Podobných rozměrů je stavba okresního soudu v Chrudimi, podle architektových návrhů také vznikly školy - gymnázia v Jindřichově Hradci a Hlučíně.

Bendelmayer se ovšem nezabýval pouze veřejnými stavbami, ale navrhl celou řadu činžovních domů, některé z nich např. v mé oblíbené Praze 7. Svůj návrh zaslal i do soutěže na stavbu sídla Společnosti národů v Ženevě. Na poměrně dlouhé kariéře architekta Bendelmayera je pěkně vidět jeho vývoj – od neorenesančních a secesních činžáků po poměrně strohé budovy jako je klatovský soud.

Půdorys komplexu krajského soudu v Klatovech, jak jej zpracoval architekt Bedřich Bendelmayer v roce 1925.

Byť se to dnes ani nezdá, celý soudní areál je poměrně rozsáhlý. Jak tedy vypadal komplex při svém otevření? V hlavní budově (se vchodem od centra města) sídlil krajský soud. Nacházelo se zde v přízemí dvanáct, v prvním patře šestnáct a v druhém poschodí třináct kanceláří. Kromě toho velký porotní (soudní) sál podél kterého bylo dalších sedm menších místností, které byly ovšem využívány pouze při probíhajícím soudním řízení. Do prostor okresního soudu se naopak vcházelo od Drnového potoka. Prostory, které sloužily k provádění agendy okresního soudu, byly pochopitelně menší – ve třech podlaží budovy jich zde bylo celkem dvacet. Nelze samozřejmě opomenout ani budovu věznice. V suterénu této budovy se nacházela kuchyně, prádelna s čistírnou a dezinfekční místnost. V prvním patře byla umístěna vězeňská nemocnice s dvěma většími místnostmi, třemi menšími „pokoji“ a několika ordinacemi s koupelnami. Samozřejmě zde byla celá řada vězeňských cel, které byly situovány na jih. Každá byla také vybavena splachovacím záchodem. Vůbec celá budova byla moderně vybavena - ústřední topení bylo zavedeno nejen do kanceláří nebo chodeb, ale právě i do cel. Samozřejmostí bylo i elektrické osvětlení a napojení celého komplexu na kanalizaci. Vězňové mohli pro vycházky využívat dvou navzájem oddělených dvorků. Mezi věznicí a vysokou hradbou bylo také několik záhonů na zeleninu.

Zajímavostí celého areálu je bývalá vězeňská kaple, především její výzdoba. Její stropy vymaloval v roce 1945 německý malíř Lothar Sperl (1910-1987), který byl v místní věznici zadržován po skončení druhé světové války.

Poměrně vzácná fotografie, na které je patrný jeden ze stánků před soudní budovou. Jejich stavba se u klatovské veřejnosti nesetkala s pochopením.

Velká péče byla věnována i úpravě okolí soudu. Podél budovy byly vybudovány chodníky a založeny trávníky. Před průčelím soudní budovy byla vztyčena socha „Spravedlnost“ od sochaře Josefa Maxe. Pěkný článek z pera Václava Fialy o příběhu tohoto díla je možno si přečíst v aktuálním čísle „Nového Klatovska“. Nutno ještě připomenout, že socha byla původně umístěna na staré radnici na klatovském náměstí (vyhořela v roce 1918) a před jejím přemístěním ji restauroval akademický sochař Josef Matějů (1891-1967).

Součástí projektu byly i dva kiosky vystavěné před hlavním průčelím budovy v obou rozích přilehlého pozemku (viz. foto). Protože byly dostavěny až později, vzbudily nevoli mezi místními občany, kteří se domnívali, že tyto „boudičky“ nebyly součástí Bendelmayerova projektu. Později se ovšem ukázalo, že architekt s nimi počítal a byly tedy součástí původního návrhu. Stavět se začaly až později, protože obec nechtěla jejich výstavbu financovat. Nakonec se dokončení projektu ujali soukromníci, kteří ovšem museli dodržet jejich původně navrženou podobu.

Stavební práce financovalo ministerstvo veřejných prací, ale i město Klatovy významně přispělo ke stavbě nejen bezplatným věnováním pozemku, ale i dodáním části stavebního materiálu na své náklady. Zároveň muselo město sehnat půjčku na výstavbu a dokonce za ní ručit, byť splátky nesl na svých bedrech stát.

Výše celkových nákladů- 5 800 000 korun nám přijde směšná, je ovšem vzít do úvahu hodnotu tehdejší koruny. Další z dnešního pohledu nevídanou věcí bylo velké angažmá místních firem při stavebních a řemeslnických pracích na budovách. Hrubou stavbu provedlo konsorcium firem Nekvasil z Prahy (stavěl i klatovskou nemocnici o patnáct let dříve) a místního stavitele Karla Horáka. Dílčí práce prováděli klatovští podnikatelé např.: Netrval (tesařské), F. Pálek (klempířské), A. Král (sklenářské) nebo V. Pták (kamenické). Vybavení jednacího (porotního) sálu dodala firma Václav Kusý.

Jedna z nástěnných maleb od Lothara Sperla ve vězeňské kapli

Velkou událostí pro město i jeho obyvatele bylo pochopitelně i slavnostní otevření soudu, které proběhlo v pátek 1. června 1928. Nechyběla tudíž ani řada celebrit, nejen lokálních. Slavnost zahájil pěvecky sbor Šumavan přednesením chorálu „Bože velký, Bože všech“. Přítomné hosty přivítal předseda nově zřízeného soudu Dr. Karel Losos a poté předal slovo starostovi města Adolfu Nevláčilovi, který ve svém projevu zdůraznil význam soudu pro Klatovy a také úsilí, které představitelé města po několik generací vyvíjeli k jeho opětovnému zřízení. Následoval krátký proslov vládního rady ing. Červinky, který zde zastupoval investora, tedy ministerstvo veřejných prací. Po něm předal symbolický klíč od budovy předsedovi soudu Lososovi a popřál mu hodně úspěchu při potírání zla. Nato vystoupil tehdejší ministr spravedlnosti Dr.Robert Mayr-Harting, kterého místní Šumavan pochválil za bezchybnou češtinu, ve které pronesl svůj projev. Ano, R. Mayr–Harting předsedal Německé křesťansko- lidové straně a v letech 1926-1929 byl členem vlády ČSR jako zástupce této koaliční strany.To by asi dnešní postbolševičtí „vlastenci“ koukali, kdyby jim na podobné otvíračce místo Chovance nebo Salvetra řečnil nějaký Němec. Není lepšího důkazu o tom, jak se česká společnost proměnila během dvou, tří generací od začátku války.

Poté se slova ujal známý klatovský advokát, bývalý starosta města a okresu JUDr. Karel Hostaš, který věrný své specializaci stručně pohovořil na téma historie soudnictví v Klatovech. Další proslov přednesl významný pražský advokát a klatovský rodák JUDr. Antonín Schauer. Zdůraznil důležitou roli nezávislé justice s poukazem na počínající období tzv. velkého teroru v tehdejším SSSR a s ním souvisejících zmanipulovaných procesů (tzv. Schachtyho proces). Poté ještě promluvil předseda svazu čs. soudců JUDr. Eduard Hartl a zástupce advokátní komory v Klatovech JUDr. Lőwy. Na závěr opět zapěli členové sboru Šumavan.

Poté se odebrali VIP hosté do centra města, kde si prohlédli radnici, katakomby a městské muzeum a oběd v hotelů Bílá růže. V jednu hodinu poté následoval odjezd do tehdy mondénního hotelu Týnec, kde se konala na pozvání ministra spravedlnosti slavnostní „svačina“.

Původní dveře do vězeňské cely

Klatovský soud, resp. věznice sehrála velmi smutnou úlohu během druhé světové války, kdy bylo město sídlem tzv. oberlandrátu. Zdejší cely tak sloužily k internaci německému režimu nepohodlných českých odbojářů. Kolo dějin se však otočilo a po roce 1945 měly naopak cely nové obyvatele-Němce obviněné z válečných zločinů a české kolaboranty. Procesy, které zde vedl tzv. Mimořádný lidový soud, pěkně podrobně popisuje v knize Klatovské oprátky autor Václav Jiřík. Na dvorku věznice došlo dokonce k několika popravám, které musely být provedeny ne později než dvě hodiny po vynesení rozsudku.

O tom, že leckterá z obvinění byla, spíše než podložená konkrétními činy obžalovaných, záležitostí osobní msty, není třeba pochybovat.

Jmenovací dekret pro žalobce mimořádného lidového soudu v Klatovech podepsaný tehdejším ministrem Dr. Prokopem Drtinou.

Po roce 1948 byl v rámci reorganizace zrušen krajský soud, svému účelu také přestala sloužit i věznice. Soudní budovu poté využívala prokuratura, později přejmenovaná na státní zastupitelství. Objekty vězení (včetně cel) využívala ke skladování dokumentů pobočka Státního oblastního archívu v Plzni. V minulém roce došlo k rozsáhlé rekonstrukci areálu, především zadní části, tedy bývalé věznice. Zde nově sídlí okresní státní zastupitelství, někdejší cely mají sloužit k archivaci spisových materiálů. Několik z nich má údajně zůstat ve své původní podobě, aby bylo patrné v jakých podmínkách zde trpěli vězni.

Trochu rozpaky ve mně doposud vzbuzuje  nová narůžovělá fasáda, je ovšem možné, že je tato barva původní. Také rozsah rekonstrukce (údajně za 25 milionů, financovalo ministerstvo spravedlnosti) mi přišel v době škrtů trochu zvláštní. Ale budiž. Možná právě kvůli této rekonstrukci musel opustit své místo ministr Pospíšil :-).

Velice se mi líbí nápad zpřístupnit vězeňskou kapli, uvidíme, zda se podaří dotáhnout do konce.

V budoucnosti se jistě budu zabývat i některými z případů, které řešil místní krajský soud a kterým se dostávalo vcelku dost pozornosti v lokálních novinách.